Mezi postupem zdravotníků a smrtí pacienta chybí příčinná souvislost. Nemocnice nemohla předvídat, že hospitalizovaný člověk zaútočí střelnou zbraní na další pacienty, plyne z rozsudku, který je dočasně zpřístupněný na úřední desce.
„Poskytovatel zdravotní péče neodpovídá automaticky za násilný exces třetí osoby, pokud neměl konkrétní poznatky o hrozícím nebezpečí a nemohl mu reálně zabránit,“ uvedla mluvčí soudu Gabriela Tomíčková.
Incident se odehrál v březnu 2019 na hematologické klinice. Čtyřiasedmdesátiletý pacient vedl spory s dalšími nemocnými na pokoji, třeba kvůli otevírání oken a přepínání televize. Nakonec legálně drženou zbraní pozdě večer jednoho pacienta střelil do hlavy, druhého zasáhl do ucha. Poté se pokusil o sebevraždu, ale zasekl se mu náboj. Souzen nebyl, protože v dubnu 2019 sám podlehl vážné nemoci.
Střelec z vinohradské nemocnice zemřel ve vazbě, stíhání za vraždu končí |
Muž zasažený do hlavy zemřel už následující den po střelbě. Jeho syn později podal žalobu a domáhal se náhrady nemajetkové újmy. Tvrdil, že nemocnice mohla útoku zabránit, například mohla u pozdějšího agresora provést psychiatrické vyšetření, důsledněji vymáhat zákaz vnášení zbraní nebo přijmout další bezpečnostní opatření.
Pražské soudy žalobu zamítly a NS jejich závěr potvrdil. „Podle skutkových zjištění útočící pacient před událostí nevykazoval takové projevy agresivity nebo nebezpečnosti, z nichž by nemocnice mohla dovodit konkrétní hrozbu pro ostatní pacienty. Samotná psychická zátěž spojená s vážnou diagnózou a hospitalizací podle NS nepostačuje k závěru, že nemocnice měla předvídat násilný útok,“ uvedla Tomíčková.
NS také zdůraznil, že postup zdravotnického zařízení nelze hodnotit zpětně pouze podle tragického následku. Rozhodující je, co bylo možné rozpoznat před událostí.
„Poskytovatel zdravotní péče není povinen provádět osobní prohlídku pacienta či jeho věcí, jestliže nevykazuje známky agresivního chování, z nichž by bylo možno usuzovat na hrozbu pro okolí nebo pro něj samotného,“ stojí v rozsudku.
Verdikt je podle Tomíčkové důležitý pro další rozhodování soudů i pro praxi poskytovatelů zdravotní péče.
„Vymezuje hranice jejich odpovědnosti a potvrzuje, že odpovědnost za újmu musí být založena na konkrétním porušení právní povinnosti a prokázané příčinné souvislosti. Zároveň připomíná, že poskytovatelé zdravotní péče mají dbát o bezpečí pacientů, avšak nelze po nich požadovat, aby předvídali a odvraceli zcela mimořádné a objektivně nerozpoznatelné útoky třetích osob,“ uvedla mluvčí.
