Koukám na mobilní hospic v Praze. Nemocnice může na pojišťovnu poskytnout 14 dní doma. Ostatní čas musí napsat obvoďák. Problém vidím v tom, že umírání doma se v Česku netoleruje. Pokud vás klene na chodníku, je to zcela ideální.

Když jsem sháněl hospic v Praze, klasické byly obsazeny. Prý dost beznadějně. Pořadník tak 3 neděle měsíc. Neměli smlouvu s pojišťovnou, péči hradit za své.

Mobilní hospic nám nikdo nedoporučil... Šeptanda jela, zneužijte sanitku, musí pomoci. (Tak zda tato služba neřeší takovou šeptandu?)

Kde vlastně má Čech v Praze umírat a hledat pomoc s umíráním? Asi by si měl na to našetřit od svých 20 let a tak v 35 rezervovat hospic.

Výborný byl obvoďák, umírání doma odmítl a návštěvu také odmítl. Nechal pacienta absolutně bez pomoci. (Moderní forma soukromých obvoďáků.)

Nemocnice řeší léčbu, pacient v terminálním stádiu zde nemá co pohledávat. Další problém, mrtvoly se pak kupí na trávníku před nemocnicí.

Co mě pobavilo, vzali nás na černo do nemocnice a ta nemocnice má vlastní pohřební službu. Asi splňují ISO normy pro kvalitní péči. Česko, země netušených možností.

Mobilní hospic je vcelku zavedená služba. A obecně péči hospiců pojišťovny nehradí, či hradí málo. Česko je nastaveno, že umírající si má trhnout. Jestli je k smrti umučen, je každému fuk, stejně umře.

Pokud je služba pod záchrankou, čekal bych plné hrazení od pojišťoven. Nějaká změna přístupu a financování?

Díky!