Dveře soupravy metra se otevřely, vyběhl borec s čelovkou a kamerkou, kvapně zdolal schody a zamířil na další stanici, aby doběhl do téže soupravy. Nereálné?
Dva kamarádi si ale řekli, že tuhle výzvu zkusí. „Inspirovali jsme se v Londýně, když jsem viděl pokus mého oblíbeného atleta Hardestgeezera (Russa Cooka),“ popisoval pro iDNES.cz autor nápadu Martin Matys, bývalý rapper, který video zveřejnil na Instagramu.
VIDEO: Běžci chtěli být rychlejší než pražské metro. Nevyšlo to o chlup |
Bylo ho ale třeba pečlivě vymyslet a naplánovat. Nebyl na to sám – do uskutečnění nápadu se pustil se svým islandským kamarádem Jakobem Gunnarssonem, který se ujal běžecké části, zatímco Matys ho doprovázel se zapnutou kamerou v soupravě metra.
Z Hůrky na Butovice to kdysi nevyšloPodobný pokus absolvovala v roce 2014 parta nadšenců mezi stanicemi Hůrka a Nové Butovice. Do cíle vydržel jediný, ale nakonec převládlo zklamání. Když doběhl na nástupiště, souprava už odjížděla. O pokusu jsme psali ZDE. |
Pro pokus zvažovali tři úseky: Hůrka – Nové Butovice, Křižíkova – Invalidovna a Muzeum – Hlavní nádraží. „První dvě nám přišly ale dlouhé, tak jsme se rozhodli pro Muzeum,“ vysvětlil Matys.
Právě tato trasa se zdála být vhodná i proto, že je v celém komplexu pražského metra nejkratší – přímý úsek linky měří pouhých 425 metrů.
Původní plán byl běžet směrem z Muzea na Hlavní nádraží, nakonec se ale rozhodli trasu otočit.
„Jakob se hecl a řekl, že to dá, přestože to bylo víc do kopce. Jenže stanice Muzeum je v rekonstrukci a kdyby použil ty schody, dost by si to prodloužil. Takhle to měl ve výsledku jen něco kolem 400 metrů,“ doplnil Matys.
Jacob Gunnarsson (za klavírem) a Martin Matys
„Jo, k...a, dokázali jsme to!“ říká běžec z Islandu
Hlavní sláva ale patří Jakobu Gunnarssonovi, islandskému běžci žijícímu v Praze. „Martin mě nemusel přemlouvat vůbec. Je marketingový génius – když si myslí, že je něco dobrý nápad, tak mu věřím,“ vyprávěl pobaveně.
„Rozhodně nejsem profesionální atlet, ale myslím, že každý, kdo se věnuje sportu, může být sportovec – stejně jako každý, kdo hraje na nástroj, může být hudebník. Takže ne, nejsem profík, ale běh mě baví… někdy víc, někdy méně,“ vysvětloval běžec, který má osobní rekord na pět kilometrů pod 20 minut, desítku za 39 minut a půlmaraton za 1:41 hodiny.
Uskutečnění plánu ale rozhodně nebylo jednoduché. „Bylo to hrozné! Mám astma, takže když běžím moc rychle, začne se mi stahovat hrdlo – mám to od dětství. Na konci videa je slyšet, jak lapám po dechu. Bylo to opravdu hodně fyzicky náročné,“ popsal.
Pokus se nakonec povedl až napočtvrté. „První jsme nestihli o třicet sekund, druhý o sedm. Ještě předtím jsem si trasu prošel a přeměřil vzdálenosti. Zjistili jsme, že to půjde jen s extrémně pomalým výtahem – což nakonec udělalo video zajímavější. Ale podařilo se to až napočtvrté,“ popsal Gunnarsson. V závěru navíc lehce škobrtl.
Troufli byste si na podobný pokus?
A co mu proběhlo hlavou ve chvíli, kdy vběhl do soupravy právě ve chvíli, kdy se zavíraly dveře?
„Upřímně? ‚Jo, k...a, dokázali jsme to!‘“ smál se. „Po třech neúspěších jsem si byl skoro jistý, že to zase nevyjde. Nohy jsem měl plné kyseliny mléčné, ale řekl jsem si: kašlu na to, zkusím to ještě jednou. I když jsem měl mizivou naději na úspěch, dal jsem do toho všechno – a vyšlo to.“
Gunnarsson i Matys už chystají další podobnou výzvu. „Jo, myslím, že o víkendu pojedeme do Budapešti a zkusíme to tam. Není to jednoduché, ale je to zábava. Budili jsme se ve tři třicet ráno, běželi po tmě, a i ty neúspěšné pokusy měly svoje kouzlo. Bylo to skvělé, zážitkové a přátelské – pro mě i Martina,“ dodal islandský běžec, který pracuje jako trenér, influencer a také hraje na klavír.
Podobný kousek se partě běžců nepovedl v roce 2014:
