Zátiší z let 2012-2024 v pražské Galerii 1 je vůbec největší dosavadní expozicí Derecka Harda, který dnes patří k nejaktivnějším a nejúspěšnějším představitelům mladší generace českých fotografů. Na slavnostní vernisáž zavítal se svítivými vlasy. Nepřehlédnutelný, leč skromný.
„To není dobré, že jsem nepřehlédnutelný, nejsem zrovna člověk, který chce přitahovat pozornost,“ směje se Dereck Hard, který je tak trochu renesančním člověkem. Vyzkoušel si, jaké je to být scenáristou, režisérem, osvětlovačem, hercem i spisovatelem. Především je ale fotograf.
Matěj Dereck Hard
|
„Fotografie je moje existence, nelze ji oddělit od osobního života. Focení se mi líbilo odmalička, v šesti letech jsem začal pořizovat snímky bakelitovým foťáčkem, který mám dodnes. Pořádně jsem začal ve dvaceti letech. Tehdy jsem dělal časopis o BMX a sám jsem na něm jezdil. Konkrétně disciplínu flatland, takový breakdance na kole. Tu ale neměl kdo fotit. Proto jsem si pořídil zrcadlovku, a začal jsem sám,“ vzpomíná na své začátky Dereck Hard, který v roce 2010 vyhrál Czech Press Proto junior.
„Poté jsem začal chodit na Institut tvůrčí fotografie v Opavě, kde nám vštěpovali do hlavy, že fotograf má vystavovat a vydávat publikace, účastnit se soutěží a podobně. A to je dnes náplň mého života,“ doplňuje fotograf, který se kromě vlastní tvorby věnuje i té komerční.
„Komerčně dělám úplně jiné věci, ale pořád jsem v nich já – i na fotografiích, které dělám pro různé společnosti, člověk pozná, že jsem je dělal já,“ doplňuje. Výstava THINGS ovšem představuje výběr z čistě vlastní tvorby. A je velmi osobní.
Arteterapie v zátiších
„V průřezu své tvorby jsem se zaměřil na zátiší. Samotnou výstavu jsem připravoval téměř sedm let. Chtěl jsem na ní představit sám sebe i svůj svět, který si prostřednictvím inscenované fotografie vytvářím. A dál už bych si jen přál, aby výstava pokračovala i do světa,“ říká Dereck Hard mezitím, co nás provádí po galerii.
Dereckova vlastní realita je k vidění například v cyklu inscenovaných fotografií s názvem Little Reality. Ty autor vytvořil za pomocí sběratelských figurek, modelů aut a miniaturních rekvizit. S podobným konceptem pracuje i v sérii Urban Still Lifes.
Série „Kuro ni Kuro“ - přeloženo z japonštiny jako „černá na černém“. Minimalistické zátiší s minimální postprodukcí. (11. prosince 2024)
Mnohem osobnější je však cyklus Suicide Still Llifes. Jedná se o sérii minimalistických zátiší, kde každé symbolizuje různý typ sebevraždy. Silné snímky vznikly, když se Dereck Hard rozváděl se svou první manželkou. „Byla to moje forma terapie. Stejně jako cyklus Kuro ni Kuro. Když jsem ho tvořil, procházel jsem prazvláštním vztahem. Celé to bylo dost depresivní. Název cyklu je v japonštině a přeložili bychom ho jako černá na černém,“ vysvětluje fotograf, který je velkým fanouškem Japonska.
Součástí výstavy je i série zátiší (we are Only) dOts, k němuž fotografovi posloužily airsoftové kuličky. Ty představují člověka jako jedince a vytváří jakousi parafrázi k samotnému bytí člověka. „Když se podíváte na zem z letadla, tak jsme tu hrozně maličcí, jsme taky takové tečky, co se tu o něco snaží. Občas je dobré podívat se na věci z jiné perspektivy a nebrat se tak vážně,“ říká Dereck Hard.
Ve vybraných zátiších nechybí ani taková, která kritizují společnost i autora samotného. „Série At What Cost v lightboxech kritizuje týrání zvířat. K tomu mě přivedla moje pětiletá dcerka,“ dodává fotograf, jehož výstava potrvá v pražské Galerii 1 do začátku ledna příštího roku.
