Senát sokolovského soudu projednával Půčkovu žádost v úterý ve věznici v Kynšperku nad Ohří, kde si silniční pirát odpykává uložený trest.
K tomu, aby odsouzený se žádostí uspěl, musí být splněny tři podmínky - vězeň musí vykonat zákonem určenou část trestu, musí prokázat svoje polepšení a nakonec musí být zřejmé, že po propuštění na svobodu povede řádný život.
První podmínku má Půček splněnou. V jeho případě stačilo, aby vykonal třetinu trestu, což jsou dva roky za mřížemi.
Komplikovanější to však je u druhé podmínky - napravení. Půček sice ve vězení nasbíral devět kázeňských pochval, většinu z nich ale získal do roku 2016. V loňském i letošním roce dostal jen po jedné.
„Co nám řeknete k trestné činnosti?,“ zeptal se Půčka během zasedání soudu ve věznici předseda senátu Milan Tomeš. „Vinu přiznávám v plném rozsahu. Byla to moje chyba a nikoho jiného. Po tom skutku jsem se zachoval velmi špatně, měl jsem zůstat na místě, zavolat policii, poskytnout první pomoc,“ soukal ze sebe Půček.
Vinu podle svých slov vidí hlavně v tom, jaký vedl způsob života. Nadějný fotbalista se dal dohromady s partou pochybných kamarádů. Sport začal odbývat, opíjel se, bral drogy.
„Byl jsem mladej a blbej. Myslel jsem, že se mi pod vlivem alkoholu nemůže nic stát,“ tvrdil odsouzený.
Jeden dopis, zatím bez odškodnění
Soudce se v úterý Půčka ptal i na tragické ráno 5. srpna 2014.
„Pil jsem alkohol. Sednul jsem do auta, myslel jsem si, že to odřídím, že to zvládnu. Byl jsem blbec hloupej, měl jsem si vzít taxíka, nebo jít pěšky. Měl jsem mikrospánek, pak jsem ucítil náraz. Přišel za mnou člověk, že tam leží někdo mrtvý nebo zraněný, zpanikařil jsem,“ popisoval osudnou událost Půček. V tu chvíli se staral jen o svého psa, kterého měl v autě. Když zvíře našel, utekl.
O své oběti se Půček sám od sebe nezmínil. Soudce se ho proto zeptal také na usmrcenou Marii.
„Co o ní vím? Že byla studentka, mladá, slušná dívka ze slušné rodiny. Že měla přítele, sestru, oba rodiče. Znám její jméno a příjmení,“ odpověděl potichu Půček.
Přiznal také, že pozůstalým poslal jeden dopis a to v roce 2014, když byl ve vazbě. „Zdá se vám to přiměřené?,“ ptal se dál soudce. „Asi ne, možná jsem měl napsat ještě jeden. Nevím, jestli by vůbec stáli o to, abych je kontaktoval,“ bránil se Půček.
Rodinu dívky také zatím nijak neodškodnil. „Poté, co uhradím dluh, který mám vůči státu, tak bych je chtěl prostřednictvím kaplana kontaktovat a poskytnout jim finanční nebo jakoukoliv výpomoc. Případně bych se s nimi sešel a osobně se jim omluvil,“ uvedl odsouzený.
Na svobodě má zajištěnou práci u firmy, která prodává kotle. Bydlel by u rodičů a chtěl by se vrátit k fotbalu.
„Můžu vás přesvědčit jen svým plánem, který mám do budoucna. Chci pracovat, dostat se do formy, získat angažmá třeba v nižší rakouské lize, kde je plat okolo tisíce euro, tím bych mohl splácet dluh,“ snažil se Půček přesvědčit soud.
Poslechněte si, jak soud o Půčkově žádosti rozhodl:
Nejsem opice, vzalo mě to za srdce
Státní zástupce Miroslav Pecka navrhl podanou žádost o podmíněné propuštění zamítnout. Nevěří, že se Půček již napravil. Pochybnosti má i o tom, že by muž vedl na svobodě řádný život. „Je nutno přihlédnout také k tomu, že odsouzený neprojevil účinnou lítost,“ zdůraznil žalobce.
Jednání soudu ve věznici
|
„Nikdy mi nic nebylo tak líto jako to, že jsem vzal svou chybou život nevinnému člověku. Je pro mě zahanbující, jak jsem se zachoval. Když se na sebe podívám zpětně, tak se mi chce zvracet,“ reagoval Půček a pak si vzal ještě do ruky připravené poznámky.
„Tři a půl roku téměř denně na to myslím. Žít s pocitem, že jsem vzal život, je pro mě ten největší trest. Nejsem robot, nejsem opice a vzalo mě to za srdce. Podělal jsem to. Chci žít jinak, věnovat se hlavně svojí rodině, fotbalu, práci. Chci být dobrý člověk. Prosím o druhou šanci,“ dodal na závěr mladý vězeň.
Soudní senát po krátké poradě jeho žádost zamítl. „Máte poměrně slušný počet odměn, ale s velikým výkyvem. To je první problém, který by však nebyl tak velký. Druhý problém, který u vás vidím, je, že vy jste za celou dobu, co se tady bavíme, neprojevil kapku lítosti nad tím, jak ta dívka dopadla. Celou dobu slyším jen lítost na sebou samotným,“ řekl Půčkovi předseda senátu.
Soudce neuvěřil ani tvrzení, že mladík z místa nehody utekl v záchvatu paniky.
„Já v tom vidím kalkul. Z mého pohledu jste vinu nepřijal v plném rozsahu. Není-li vina přijata, nemůže dojít k nápravě dotyčného. Druhá zákonná podmínka splněna nebyla,“ vysvětlil soudce. Půček se ještě může obrátit na Krajský soud v Plzni. Zvažuje podání stížnosti, na její podání má tři dny.
„To, že si Marek Půček zažádal o podmíněné propuštění, mě nepřekvapuje. Dokonce jsem si říkala, jestli už náhodou není třeba rok na svobodě. Má nárok tu žádost podat, proč by toho tedy nevyužil. Náš život jeho výše trestu nezmění,“ řekla iDNES.cz smířlivě matka zabité dívky.
Sražené ženě nepomohl, raději utekl
Půček jel 5. srpna 2014 časně ráno z oslavy svých narozenin. Za volant usedl, přestože byl opilý. Poblíž autobusové zastávky na smíchovském náměstí Kinských ztratil kontrolu nad svým BMW, vjel na chodník a srazil jednadvacetiletou studentku Marii, která tady cestou na brigádu čekala na autobus. Mladá žena zraněním podlehla (nehodou se zabýval tento článek).
Tragédie se stala 5. srpna 2014 ve 4:35 hodin na náměstí Kinských v Praze:
Půček od nehody utekl a policii se přihlásil až po více než dvanácti hodinách, kdy po něm již bylo vyhlášené pátrání a kdy už byl střízlivý.
U soudu mu výrazně přihoršily minulé řidičské prohřešky a také to, že se činu dopustil v podmínce. Soud první instance potrestal Půčka v březnu 2015 sedmi lety vězení a osmiletým zákazem řízení. Nadřízený soud však později trest změnil. Jeden z Půčkových předchozích deliktů byl totiž amnestován a další zastaven.
Odvolací soud proto obžalovanému zkrátil délku pobytu za mřížemi na šest let. Naopak mu zpřísnil zákaz řízení na maximum. Poté, co Půček opustí vězení, nesmí deset let řídit.
„Obžalovaný nebyl ve stavu, aby mohl bezpečně ovládat vozidlo. Pravidla byla tehdy porušena tím nejhrubším způsobem, byl tu alkohol i vysoká rychlost. Kdybychom mohli uložit trest zákazu řízení na doživotí, pak to uložíme. Obžalovaný za volant nepatří,“ zdůvodnil rozhodnutí soudce Tomáš Stuchlík.
