Od 1. června 1996 se totiž v Praze přešlo na nový typ papírových jízdenek. V metru, tramvajích, autobusech a postupně i na vlakových nádražích se objevily nové žluté označovače jízdenek.
Vyměněny byly jízdenkové automaty a v autobusech se začaly hlásit zastávky. Ve vozech povrchové dopravy přibyla také informace o aktuálním čase a tarifním pásmu.
Tady si označte jízdenku. Schéma z roku 1996
Takto o systému Pražské integrované dopravy psala v červnu 1996 MF DNES.
„Na desetikorunový lístek budou moci lidé přestupovat,“ hlásila tehdy ve svém článku MF DNES. Revoluci v integrované dopravě věnovala celou stránku své regionální přílohy.
Přidala informace, že nový tarifní systém bude zavedený všech typech dopravy: metru, tramvajích, autobusech, vlacích i lanovce na Petřín. Přinesla i návod, jak si jízdenku správně koupit v automatu.
Základ už v 90. letech
Základ integrovaného dopravního systému byl ale položen už v 90. letech. Šlo o to, aby lidé nemuseli rozlišovat, jakou dopravou a s jakým dopravcem zrovna jedou.
„V roce 1992 začaly být předplatní kupony pražské městské dopravy uznávány ve vlacích mezi částí stanic a zastávek v Praze a v příměstských autobusových linkách byly uznávány jízdenky pražské MHD,“ vysvětlil mluvčí organizace ROPID Filip Drápal.
Akce pro veřejnost
|
Ona revoluce ale nastala až právě první červnový den 1996, kdy vznikl pásmový a časový tarif tak, jak ho známe dneska.
„Skončily jízdenky pro jednotlivou jízdu, které bylo třeba znehodnotit (lidově ‚štípnout‘) v mechanickém strojku, jenž do číselného pole vyrazil konkrétní číselnou kombinaci. V rámci jednoho spoje tak sice mohl jet cestující až na konečnou – neomezeně dlouhou dobu, ovšem při přestupu si musel v každé tramvaji nebo autobuse štípnout jízdenku novou,“ popisoval mluvčí.
Nově platnost jízdenky omezoval předem stanovený čas. Zároveň byla pro cestování do regionu stanovena tarifní pásma (vnitřní pro Prahu P a 0, vnější pro region 1-4), cestující si tak kupoval jízdenku podle předem zvážené časové délky jízdy. Tu pak označil při nástupu do dopravního prostředku. Nejčastěji v ikonických žlutých označovačích, které se staly symbolem Prahy.
Tarifní pásma Pražské integrované dopravy - železniční síť. Schéma z roku 1996
Cesta ke 13 pásmům
Postupně se integrovaná doprava rozrůstala, později až za hranice Středočeského kraje až k současným 13 pásmům. Tak, aby byla co nejkomplexnější. Vývojem prošly i možnosti odbavení a druhy tzv. nosičů jízdenek.
Zasloužilci jistě poznali. Štípací strojek jsme si nepřipomínali náhodou - právě před 30 lety, 1. června 1996, jsme přešli na přestupní tarif, základní stavební kámen integrované dopravy.
Zároveň to ale taky znamenalo během června přechod od jedné klasiky - k druhé.
Pamatujete? https://t.co/3BaQ7f3ow5 https://t.co/QXrmzmdVFO
Od roku 2007 se tak dají kupovat jízdenky pomocí SMS, o rok později přibyly elektronické kupony na kartách Opencard (od 2016 Lítačka), vznikla i mobilní aplikace PIDLítačka.
Přibyly možnosti nákupu mobilem a s postupující integrací železnice se také rozšiřovaly možnosti koupit jízdenku PID pro jednotlivou jízdu. Kupony následně šly koupit přes e-shop, aplikaci a rovněž v nových jízdenkových automatech.
Tady si označte jízdenku. Schéma z roku 1996
Automaty na jízdenky v PID, od roku 1996
Budoucnost
PID pokračuje v rozvoji informačních systémů a bezkontaktního odbavování. Aplikace PIDLítačka už umí nabídnout adekvátní jízdenku k vyhledanému spojení.
Od předloňského léta pak lidé cestující do regionu mohou v autobusech nastupovat nejen prvními, ale i ostatními dveřmi vozu. „A v dalších letech můžeme očekávat útlum papírových jízdenek ve prospěch ryze elektronického způsobu,“ dodává Filip Drápal.
