Kloknerův ústav ČVUT, zkoumající mimo jiné stavební konstrukce, završil několikaměsíční průzkum jednoho z pilířů Libeňského mostu a výsledky, které ve středu představil, nejsou dobré. Ukázaly totiž, že poškození betonových základů mostu, které stojí na břidlicovém podloží a jsou schovány ve dnu Vltavy, je horší, než se očekávalo (o kontrole pilířů jsme psali zde).
A dá se prý předpokládat, že další pilíře budou v podobném stavu. Odborníci totiž zjistili, že jsou základy vysoce pórovité, díky čemuž jimi snadno prostupuje podzemní voda i voda z řeky. V betonu navíc probíhá takzvaná síranová koroze.
„Jde o krystalizační proces, který probíhá v cementu za přítomnosti síranových iontů. Jejich zdrojem může být podzemní voda, případně látky, které se dostaly do betonu již v okamžiku, kdy byl vyráběn,“ říká ředitel ústavu Jiří Kolísko.
Během zmíněné koroze se objevují krystaly, které mají větší objem než původní materiál, ze kterého vznikají. Způsobené tlaky rozrušují strukturu betonu, což snižuje jeho mechanické vlastnosti. O rozsahu poškození vypovídá i to, že se asi desetina válcových vzorků, které ústav navrtáním základů mostu získal, rozpadla odborníkům v rukou.
Podle Kolíska je to tím, že krystaly jsou masivně prorostlé základy pilíře, což značí, že ke korozi dochází již po desetiletí. „Je to proces nevratný a v zásadě trvalý,“ dodal. Kloknerův ústav bude proto na žádost města do konce roku zkoumat nejen zbylé pilíře Libeňského mostu, ale i jeho další součásti a hledat další poškození.
Praha by tím měla získat představu, čemu bude moci most v budoucnosti sloužit. Zdá se totiž, že kvůli rozsahu poškození nesnese zátěž, kterou zvládal ještě před čtyřiceti lety, a to ani po případné opravě.
„Pouhou opravou se nám nosnost už nikdy nepodaří za stávajících technologických možností vrátit na původní stav,“ řekl náměstek primátorky Petr Dolínek (ČSSD).
Ukazuje se navíc, že na stavu mostu se nepodepsaly jen vnější vlivy a skutečnost, že za 96 let své existence nikdy neprošel rekonstrukcí. Svou roli zřejmě sehrála i snaha jeho stavitelů ušetřit.
„I naši dědové pracovali v intencích cena–výkon. V základech je například jen sto kilogramů cementu na kubík betonu. Dnešní standardy přitom požadují minimálně třikrát tolik,“ říká Kolísko. Existují podle něj i dobové dokumenty dokazující, že tehdejší stavební dozor nebyl spokojen s tím, jak práce na stavbě probíhá a jaké materiály dělníci používají.
„Most strhnout nechceme“
Jak bude město s rekonstrukcí mostu pokračovat dál, se podle Dolínka rozhodne až poté, co Kloknerův ústav na konci roku odevzdá kompletní zjištění. V úvahu připadá posílení pilířů, například jejich vyztužením pomocí injektáží, ale i celková výměna poškozených částí mostu.
Pokud jde o výsledný účet, může se podle Kolíska stát, že oprava bude nakonec dražší než stavba nového přemostění přes Vltavu. Tedy že by mohla stát přes sedm set milionů korun. Navíc podle něj přinese jen nejisté výsledky. „Čistě z technického hlediska s sebou stavba nového mostu nese méně rizik než oprava stávajícího,“ řekl.
Náměstek vyloučil, že Praha v současnosti o stržení mostu uvažuje. Postěžoval si nicméně, že ač by město chtělo návrh oprav připravovat již nyní, nemůže. „Rozhodně most bourat nechci, ale jednou z největších komplikací je, že ministerstvo kultury stále nerozhodlo, jestli je Libeňský most kulturní památkou, nebo ne,“ uvedl.
Památka? Zatím těžko říci
Od rozhodnutí ministerstva se totiž bude odvíjet to, jak velkou část mostu bude Praha nucena při opravách zachovat a jaké technologie bude moci využít. Prohlášením celého soumostí za kulturní památku se ministerstvo zabývá již od loňského ledna, zatím však bez výsledku.
Zdůvodňuje to tím, že potřebuje více informací. „Nyní čekáme na výsledky diagnostických měření, které probíhají na architektonicky nejhodnotnější části soumostí – mostu přes Vltavu. Dokud nebudou k dispozici, nelze kvalifikovaně posoudit, zda nezbytná rekonstrukce mostu může zachovat v dostatečné míře původní hmotu mostu,“ uvedla Simona Cigánková, mluvčí ministerstva. Laicky řečeno se tamní odborníci snaží zjistit, zda bude most i po citlivé opravě stále hoden prohlášení za kulturní památku.
Hlavní město chtělo, na doporučení Kloknerova ústavu, původně celé soumostí nahradit novou, dokonce širší, stavbou. Proti tomu se silně ohradila část odborné a laické veřejnosti. Praha by tím podle nich přišla o hodnotné architektonické dílo. V čele odporu stála iniciativa Libeňský most Nebourat, Nerozšiřovat. Ta ale s případným nahrazením části poškozených pilířů problém nemá.
„Základy mostu jsou víceméně skryté pod vodou a nejsou nijak architektonicky cenné. Proto pokud se ukazuje jejich stav jako velmi špatný, ať odborníci posoudí nutnost jejich výměny či zesílení,“ říká zakladatel iniciativy Adam Scheinherr. Pro osud mostu podle něj bude důležité až zjištění stavu oblouků, které má být známo v červenci. Stejným způsobem jako teď Libeňský most chce Praha v příštích letech nechat prozkoumat i most Legií a Palackého a Hlávkův most, které jsou také v havarijním stavu.
20. prosince 2016 |
