Jaké vzdálenosti se běžně s takovými letadly létají?
Obvykle létáme do vzdálenosti, kdy let trvá maximálně dvě hodiny. Nejdelší trasa je třeba do německého Zwickau na letecký den. Tam letadla letí hodinu padesát.
Byla potřeba na tak dlouhou trasu speciální příprava?
Let do Francie jsme museli podrobně naplánovat. Potřebovali jsme získat ze všech letišť povolení k přistání, někde jsme měli domluvenou možnost dotankování. Příprava byla hodně složitá. Syn Petr ji připravoval od prosince. Komunikoval se všemi letišti.
Vášnivý letec Vladimír Handlík zvládl let z Boleslavi do Francie. Tisícikilometrovou trasu zdolal na replice letounu Caudron G.3 z období počátku první světové války.
Jak vás napadlo se na takovou výpravu vydat?
Všechno začalo úplnou náhodou, když před několika roky přilétl z Francie do Mladé Boleslavi historický dopravní letoun Junkers Ju 52/3m s pilotem Jean-Claude Faurem. V té době jsme již stavěli repliku letounu Caudron G.3, a když Jean-Claude Faure zjistil, že stavíme francouzský stroj, jehož jedna replika létá ve Francii v La Ferté Alais, tak řekl, abych s naším strojem po dohotovení do Francie přilétl. Tehdy jsem mu dal slovo a na daný slib jsem nezapomněl.
Zvládlo letadlo tak dlouho cestu bez potíží?
Všechno proběhlo bez komplikací. Na letadle nebyla žádná závada, po příletu zpět jsme byli nadšeni, jak vše hladce proběhlo. Měli jsme i pozemní zabezpečení. Po zemi jelo auto se dvěma kamarády, kteří nám vezli náhradní díly, nářadí, stlačený vzduch pro startování, ale nic z věcí jsme nepotřebovali. Letadlo je postaveno dobře a kvalitně. Od Petra Svobody máme pět letadel a všechna mají dobré letové vlastnosti. Toto letadlo je vrcholem jeho činnosti a projevilo se, jak talentovaným leteckým konstruktérem je. Dokonce upravil profil křídla tak, aby dobře letělo, a to se mu stoprocentně povedlo.
Jak dlouho trvalo, než se ho podařilo postavit?
Běžné letadlo šikovný člověk postaví za jeden až dva roky. Tento typ však vypadá velice archaicky, je samá vzpěra, samé lano, samý napínák. Petrovi Svobodovi to trvalo osm let. Pak jsme ho ještě dva roky dokončovali, montovali motor, přístroje. Slavnostně jsme ho pokřtili loni na podzim.
Věděl konstruktér už při stavbě, na jakou trasu se letadlo vydá?
My jsme mu to říkali, ale spíš z legrace. Vážně jsme o tom začali mluvit až loni v prosinci. Řekli jsme si, že cestu zkusíme připravit, a když vše vyjde, poletíme. Kdybychom nic nepřipravili a letěli na poslední chvíli, je to sebevražda. Ale obráceně – když to bude připravené a z nějakého důvodu nevyrazíme – tak to jen zrušíme. Až když jsme začali s přípravou, nabylo to vážnosti. Jinak po celou dobu stavby mi Petr říkal, jestli s tím chci letět do Francie, a já na to: To víš, že jo. Bylo to ale spíš hecování z legrace.
Jaká byla cestaReplika historického letounu Caudron G.3 má cestovní rychlost 90 kilometrů za hodinu. Přelet do Francie dlouhý 1000 kilometrů s devíti mezipřistáními v Čechách, Německu a ve Francii trval 12 letových hodin. Na zpáteční cestě s větrem v zádech do Mladé Boleslavi Caudron G.3 doletěl po 9 hodinách a 22 minutách. |
Který okamžik na cestě byl nejnáročnější?
To byly okamžiky dva. Hned první část letu z Mladé Boleslavi do Plasů u Plzně. Letadlo předtím létalo jen nad mladoboleslavským letištěm, toto byla první cesta mimo. Nespustil jsem oči z motorových přístrojů, abych viděl, jestli je vše v pořádku. Po přistání v Plasích jsme celé letadlo zkontrolovali. Druhý kritický moment byl těsně před přistáním zpátky do Mladé Boleslavi. Výrazně se totiž zhoršilo počasí a my se potýkali se silným poryvovým větrem. Měl jsem proto obavu, jak přistanu, abych letadlo nepoškodil. Podařilo se to naštěstí dobře. Během letu prokázala replika vynikající letové vlastnosti. Po celou dobu přeletu byl doprovodným letounem historický dvouplošník Polikarpov Po-2 s pilotem Petrem Handlíkem, který pro Caudron vezl i potřebné palivo.
Co bylo konkrétně cílem vaší cesty?
V La Ferté Alais je obrovská sbírka letadel rodiny pana Salise. Na tamním letišti je letecké muzeum, kde jsou hodně staré originály letadel. Jedno z nich je stejný Caudron, který jsme postavili my v Mladé Boleslavi. Už to také není originál, protože se bohužel žádný nezachoval. Proto postavili také repliku a už tam s ní létají někdy od 70. let minulého století. Předtím létali originálem. Cílem bylo doletět, seznámit se s rodinou pana Salise a vidět ta dvě letadla společně letět.
Jak vás ve Francii po příletu přijali?
Byli jsme očekáváni a přivítání bylo velmi příjemné. Jsou to všechno nadšenci a letci, tak se zajímali o to, jaké naše letadlo je. Byli potěšeni, že u nás v Čechách vznikla replika francouzského letadla.
Našel jste tam nějakou inspiraci pro mladoboleslavské Letecké muzeum?
Já už v tamním muzeu byl několikrát, tak ho znám. Je charakteristické tím, co se snažím udělat i z našeho muzea. Aby co nejvíc exponátů bylo funkčních a létalo. U nich jsou funkční všechny. U nás je to většina, nelétá jen pár zavěšených exponátů. Z 28 jich létá a je plně funkčních 22. To je taková moje vize, aby jich létalo co nejvíce. Lidé pochopitelně chtějí historická letadla vidět zejména ve vzduchu.
Při jakých příležitostech letadla z muzea létají?
Máme Nadační fond Metoděje Vlacha, což je nadace, která postavila repliku letadla Metoděje Vlacha. To bylo první české letadlo. Létá už šestnáct let. Fond má šestnáct pilotů a ti s letadly pravidelně létají a trénují. Pořádáme Dobový letecký den, ale létáme i na jiná letiště a předvádíme je na dalších leteckých dnech. Několikrát do roka děláme akce pro návštěvníky muzea. Například Létáme pro vás.
Jak jste se vy sám dostal k historickým letadlům?
Kdysi jsem stavěl obyčejné modely. Pak jsem začal stavět rádiem řízené zmenšeniny skutečných letadel, kterým se říká makety. S těmi jsem závodil. Vždy mě zajímala doba od počátku letectví až po první světovou válku. Tehdy technika ještě nebyla na tak vysoké úrovni a letadla vypadala archaicky a zajímavě. Začal jsem stavět modely z této doby a závodil s nimi i v národní reprezentaci. Tomu jsem se věnoval deset let a jezdil po celé Evropě. Když jsem zjistil, že mohou létat modely a pilot s rádiem stojí na zemi, říkal jsem si, proč bychom si letadlo nemohli postavit a vozit se v něm. Jako první jsme postavili letadlo Metoděje Vlacha. Dnes má nadace, která dělá převážnou část expozice v leteckém muzeu, už 12 letadel. Poslední je právě Caudron G.3.
Plánujete další cestu?
Zatím ne, teď se z toho vzpamatováváme. Píšu vzpomínky, kde jsme všude byli, s kým jsme mluvili. Budeme jim posílat fotografie. Také nastřiháme film, který jsme natočili. Zatím to byl pro mě vrchol mé letecké kariéry.
Na dovolenou létáte?
Létám, ne malým letadlem, ale tím dopravním. Když řídím sám malé letadlo, musím si připravit navigaci, sledovat počasí, je to složitá příprava, než takzvaně kopnete do vrtule. Musíte mít spoustu informací, než odstartujete. Do dopravního letadla nastoupíte, přinesou vám kávičku a vy se vezete.
Co si víc užíváte?
Let malým letadlem je zajímavý tím, že to sám řídíte, kocháte se pohledem na krajinu. Hlavně si vybíráte den, aby bylo hezky a měli z toho všichni požitek. To je zážitková věc. Let dopravním letadlem je taky hezký, ale beru to jako dopravu. Rád se vznáším vzduchem.
