Doba slávy Lázní Houštka pominula. Dvě velké budovy, které původně sloužily lázeňství, jsou dnes prázdné a už se v nich nikdo neléčí. Naopak, svým stavem by spíš mohly někoho zranit. Platí to hlavně o budově Slunečních lázní, která vznikla v roce 1917 dle návrhu Jana Kotěry.
Architektonicky pozoruhodný dům s dvěma velkými skleněnými kopulemi se rozpadá a v době psaní tohoto článku byl i nezabezpečený a volně přístupný. Podle starosty města Vlastimila Picka za to mohli zloději kovů, kteří se dovnitř nedávno vlámali. A nebyli první. Co šlo, bylo z budovy už před lety odneseno či rozbito. V sále, kde se ještě v 90. letech tančilo, se povalují vytrhané parkety, opadaná omítka a pár zbylých stolů.
Okolní lesopark, který za lázeňských časů býval udržován o od první republiky se postupně měnil ve sportovně rekreační areál, zarostl a přiblížil se své původní podobě, jež mu i dala jméno Houštka, podle divokých houštin.
Objevení lázeňského pramene
Do počátku 19. století pokrývaly Houštku močály, poté se vrchní správa komorního brandýského statku rozhodla začít oblast odvodňovat a vysoušet. Dubový les a jeho houštiny byly zčásti vykáceny. Při zdolávání jednoho dubu objevil nadlesní Josef Neumann pramen železité vody. Několik let zkoušel její blahodárné účinky. Pověst o léčivých schopnostech se záhy rozšířila. Pramen dostal jméno „Matky Boží Pomocné“, ujalo se i lidovější „Václavka“.
Zalíbení v Houštce nalezl císař František I. Rakouský. V době, kdy meškal na brandýském zámku, vyjížděl do lesa lovit zvěř. Nadlesní Neumann se proto snažil Houštku zvelebit a dodat jí ráz parku. Okolo roku 1820 vyrostla při prameni Václavka první nevelká lázeňská budova. Novou úpravu si František I. i jeho choť Karolína velmi pochvalovali a pověst lázní se roznesla po Čechách.
Kolem roku 1842, s odchodem jejich zakladatele a ochránce Josefa Neumanna, lázně poněkud upadly a několikrát změnily majitele. Na výsluní se ale vrátily.
V druhé polovině 19. století byla ke skromné lázeňské budově přistavěna hostinská místnost a dřevěná taneční síň. Koncem 60. let 19. století získal lázně arcikníže Karel Salvátor Rakousko-Toskánský, který se je rozhodl zvelebit a povznést. V roce 1867 přestavěl lázně i s hostincem v nádherný dvoupatrový lázeňský dům, o mnoho později pojmenovaný Kim Ir Sen.
Po několika letech provozu ale zájem hostů o lázně upadl a tak je Karel Salvátor v roce 1892 prodal, načež se v nich opět vystřídalo vícero majitelů.
Dílo slavného architekta Kotěry
Nový životodárný impulz získaly lázně v roce 1917, kdy je koupil Ervín Mandelík, který v nich provedl mnohé změny, jež jsou patrné dodnes. U lázní vzniklo velké hřiště na pozemku, který Mandelík věnoval staroboleslavským fotbalistům, na jižním kraji lesa byly vystavěny prostorné květinové skleníky a hlavně, mezi lety 1917 až 1919 vznikla naproti lázeňskému domu novostavba – takzvané Sluneční lázně. Vystavět je Mandelík nechal dle návrhu jednoho z nejvýznamnějších českých architektů Jana Kotěry.
Sluneční lázně sloužily společenskému životu i lázeňským procedurám. Během první republiky byl lesopark doplněn o tenisové kurty a fotbalový a lehkoatletický stadion a také bylo možné využít kolbiště v nedalekém Hluchově. Z lázní Houštka se tak postupně stával sportovně-rekreační areál.
Korejské děti, Kim Ir Sen a adepti učitelství
Po únoru 1948 byl lázeňský areál znárodněn a jeho provoz převzal národní podnik Československé hotely. Domy opakovaně zabydlili studenti - třeba účastníci dělnické přípravky ke studiu na vysokých školách.
V roce 1953 navštívil místní domov mládeže korejský vůdce Kim Ir Sen. Přijel se podívat na korejské děti, kterým Československo poskytlo azyl v letech korejské války. Na jeho počest byl lázeňský dům přejmenován na Kim Ir Sen a pod tímto názvem ho místní znají dodnes. Ostatně, nápis je na průčelí budovy stále patrný. V 70. letech malé Korejce vystřídali studenti z afrických zemí a následně objekt převzala Univerzita Karlova, která v něm zřídila kolej, zejména pro studenty pedagogické fakulty, kteří zde pobývali až do přelomu tisíciletí.
„Když jsem na kolej poprvé přišla, mísily se ve mně dva pocity - byla jsem ráda, že mě komunisti na druhý pokus pustili na nějakou vysokou školu, ale zároveň mě děsilo, že studuji na Univerzitě Karlově v Praze a přitom mám bydlet v takových Kotěhůlkách,“ vzpomíná tehdejší studentka pedagogiky Lenka Brdková.
Nakonec to ale podle ní nebylo špatné. „V lesích za Starou Boleslaví jsem bydlela mezi lety 1988 až 1990. Na koleji jsme se všichni znali a spiklenecká komunita vyobcovanců z Prahy byla celkem fajn. Přesto jsme byli rádi, když jsme si po revoluci vymohli přesun na pražské koleje,“ dodává.
Dnes je kolej Kim Ir Sen opuštěná, ještě hůř ovšem dopadly Sluneční lázně. I ty dlouho patřily Univerzitě Karlově, sloužily jako menza pro studenty a byly v nich i služební byty. Několik let se zde konaly taneční zábavy a plesy. Nyní je objekt v havarijním stavu. Má rozbitá okna, vytrhané radiátory i s rozvody, díry v podlaze i ve stropě a z balkonů a teras rostou stromy.
Skleněná střecha už zcela chybí, krom dvou kopulí, které nechalo město překrýt igelitovými plachtami. Je to skutečně neutěšený pohled na pozdní tvorbu architekta Kotěry, který stojí za takovými stavbami, jako je Právnická fakulta v Praze nebo Městské muzeum v Hradci Králové.
Město na rekonstrukci nemá peníze
Objektům zatím příliš nepomohlo ani město Brandýs nad Labem – Stará Boleslav, které Sluneční lázně i budovu Kim Ir Sen před pár lety koupilo. O tom, jak s lesoparkem Houštka a bývalými lázněmi naložit, město doposud jen diskutuje. Budova Kim Ir Sen by podle místostarosty Hynka Homolky (Naše dvojměstí) mohla jít i k zemi.
„Mohl by tam být domov pro seniory, budova je ale v horším stavu, než se dříve myslelo. Předběžný odhad nákladů na její rekonstrukci je 70 milionů korun, oproti tomu demolice a stavba zcela nového objektu by vyšla zhruba na 50 milionů korun,“ uvedl Homolka, podle kterého by se všem samozřejmě nejvíce líbila i obnova lázní a lázeňského ubytování.
„To by ale nemělo dělat město, město je špatný podnikatel. Museli bychom najít investora, o což se i snažíme,“ doplnil. Pokud by to vyšlo, obnoven by mohl být i Svatováclavský pramen. „Lázeňské služby se společenským centrem a ubytováním v blízkosti tenisových kurtů, stadionu Emila Zátopka, letním kinem a nedalekým Labem a cyklostezkou podle mého názoru mají budoucnost,“ věří Homolka.
Stejného názoru je i starosta Vlastimil Picek (Podpora občanů), podle nějž by se nějaký návrh obnovy lázní mohl radním dostat na stůl už po prázdninách.
„Dostali jsme ideový návrh od firmy, jež se zabývá lázeňstvím. Do konce prázdnin to mají posoudit pracovní komise rady města, pak se budeme rozhodovat,“ uvedl Picek. Co se budovy Kim Ir Sen a zamýšleného domova pro seniory týče, město prý čeká na vhodné dotace, protože ve vlastním rozpočtu na tak nákladnou rekonstrukci peníze nemá.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
