Koncem 15. století se kutnohorští havíři se zbrocenými čely lopotili v dolech za stříbrem, jenže z neúnavné práce měli sotva na chléb. Nenasytní báňští úředníci uvyklí na stříbrem vydlážděný život je totiž nepoctivě připravovali o velkou část výdělku, ze kterého bohatl královský majestát.
Nezbývalo jim než se hlasitě ozvat.
„První neshody v roce 1494 se ještě podařilo uklidnit domluvou, ale o dva roky později přerostly v otevřenou vzpouru. Havíři si na bezpráví marně stěžovali v Praze nebo v uherském Budíně, kde tehdy přebýval král Vladislav Jagellonský. Protože je dvořané k panovníkovi vůbec nepustili, vrátili se domů s nepořízenou,“ popisuje události historik Dalibor Wagner.
Tehdy ještě nevěděli, že je to železitá voda, která dá později základ slávě dnešních lázní.
