Metrák semtexu chtěli prodat do Německa, za cenu přes pět milionů

Před dvaceti lety se parta výtečníků pokusila prodat více než sto kilo plastické trhaviny Semtex. Přes počáteční problémy s nalezením kupce dostali nabídku tři sta tisíc marek, tedy přes pět milionu korun. Sháňku po kupci ale zaregistrovali středočeští kriminalisté a na prodejce si počkali.

Ilustrační snímek | foto: Jiří Benák, iDNES.cz

Stát se hvězdou podsvětí a udělat ránu, která vynese pořádný balík peněz.
O tom snil Zdeněk K. na počátku 90. let. Do té doby šlo o vcelku nenápadnou postavu středočeské galerky. V roce 1993 se však spolu s kumpány pustil do velkého obchodu. Nešlo o nic menšího než o prodej více než metráku trhaviny.

Přesněji, bylo jí 108 kilogramů. To by spolehlivě stačilo teroristům či mafiánům na likvidaci desítek aut, pár domů nebo třeba letadel.

„Mám k dispozici kupu semtexu a dalo by se na tom slušně vydělat,“ to se Zdeněk K. dozvěděl od svého souseda v jednom rakovnickém domě na začátku roku 1993. Petr Š. si kilo trhaviny cenil na pět tisíc marek, tedy přibližně devadesát tisíc korun. Zdeněk K. zatáhl do hry další osobu, svého kamaráda Jana Č.

Před oběma kumpány stál první a nejdůležitější problém, a to sehnat někde kupce. V tomhle množství a za tuhle cenu hodně třaskavé zboží totiž na českém trhu neudají.

To bylo oběma hlavním aktérům vcelku jasné. Prvního zájemce sehnali po pár týdnech na jaře před 22 lety. Tomu se však cena zdála příliš vysoká a obchodní partneři nesolidní. Takže napoprvé z kšeftu sešlo. Zdeněk K. a Jan Č. šli s cenou dolů.

Nově se rozhodli kilo výbušniny nabídnout za tři tisíce marek, více než metrák trhaviny by jim tak zajistil přes pět milionů korun.

Kolik na semtexu chtěli vydělat

90 tisíc korun chtěl původně Petr Š. za kilo Semtexu, nakonec ale slevil.

5,5 milionu korun nabídl kupec za 108 kilo trhaviny, která měla zamířit do Německa.

Co však oba výtečníci netušili, nebývalý pohyb v podsvětí související s hledáním kupce neunikl středočeské kriminálce. „Policie vyšetřováním zjistila, že existuje skupina osob, která se snaží prodat větší množství Semtexu. Navíc pro policii nešlo o osoby neznámé,“ konstatoval tehdejší vyšetřovatel plukovník Stanislav Čapek.

V červnu 1993 to s obchodem začalo vypadat nadějně. První opatrná schůzka s adeptem koupě se konala na Zbraslavi na okraji Prahy. Kupec si vyslechl podmínky svých obchodních partnerů a nabídl za 108 kilo trhaviny tři sta tisíc marek, tedy asi pět a půl milionu korun. Horké zboží mělo být expedováno do Německa.

Na cestě do pasti

„Tehdy bylo dohodnuto, že výměna peněz za zboží se odehraje u konečné tramvaje linky 22 na Bílé Hoře v Praze,“ konstatoval bývalý detektiv z Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ). Ve středu 16. června ráno se Zdeněk K. a Jan Č. těšili, že se za pár hodinou stanou milionáři.

Že krok za krokem lezou do policejní pasti, o tom neměli ani tušení. Naopak, aby vše klapalo jako ve filmu, přibrali si podle spisu jako posilu ještě tři další kamarády. Ti měli pomoci coby ochranka a šoféři v konvoji tří aut – Opel Kadett, zánovní favorit a postarší Škoda 105.

Třaskavá legenda z Pardubic

• Perník, hokej, slavné krematorium nebo právě semtex. Několik indicií, které vedou k městu Pardubice. Právě tady v 50. letech třaskavá legenda vznikla. Odkazuje na to už na to už její název, který v sobě pojí slova Semtín a Explosia, tedy pardubické předměstí a jméno „domovské“ továrny. Ta existuje dodnes. „Dnes je to naprosto bezvýznamná komodita,“ přiblížil člen dozorčí rady Explosie Ladislav Lehký.
• Semtex se v zahraničí používá při vytváření koridorů v minových polích, u nás například při výbuchovém plošném svařování nebo při výbuchovém zpevňování výhybek.

Na okraji Příbrami si v inkriminovaný den z bunkru v důlní zóně vyzvedli podle kriminalistů u Petra Š. pět kartonů po 12 kilech Semtexu a sportovní tašku s více než 40 kily plastické výbušniny.

A aby klient viděl, s jakými formáty má co do činění, do auta podle spisu naložili i bonus - upilovanou brokovnici a samopal vzor 61 Škorpion. Ten před časem koupili na burze.

Na Bílé Hoře však k obchodu nedošlo, byť vše probíhalo podle představ organizátorů. Se skřípěním brzd na místo schůzky dorazila dvě auta. Z posádek obou vozů jen jeden muž mluvil česky. Ten okem znalce prohlédl plastické zboží a oběma prodejcům ukázal obálku s lákavým obsahem, balíkem stomarkovek.

Předání zboží bylo plánován u Sokolova, cestou aktéři dramatu chtěli poobědvat v jednom motorestu na Rakovnicku. Tady skončil sen Zdeňka K. a Jana Č. o milionech vystřízlivěním. „Na polní cestě jsem zahlédl tři čtyři auta. Pak další s nasazeným majákem,“ vypověděl Jan Č.

Že je konec snu o milionech, o tom nebylo pochyb.

Finále velkého obchodu proběhlo bleskově v režii zásahové jednotky z Útvaru rychlého nasazení. Ti zablokovali tři auta a jejich posádky vytáhli ven a zpacifikovali.

Zdeněk K., Jan Č. a jejich společníci se v roce 1994 sešli u rakovnického okresního soudu. Státní zástupce podal žalobu pro nedovolené ozbrojování. Oba hlavní obvinění vyvázli s dvouletým trestem podmíněně odloženým na pět let.