Pro jedny osvoboditel, pro jiné okupant. Roky se táhnoucí spor o pomník sovětského vojevůdce Ivana Stěpanoviče Koněva bude mít definitivní řešení. V příštích týdnech by měla městská část vysoutěžit firmu, která zhotoví velkou bronzovou desku s českým textem a dvě menší v angličtině a ruštině.
Ty budou následně umístěny na podstavec sochy a připomenou tak nejen skutečnost, že armáda pod vedením slavného maršála osvobodila velkou část současného Česka a jako první vstoupila do hlavního města na konci druhé světové války, ale také Koněvův podíl na krvavém potlačení Maďarského povstání, stavbě Berlínské zdi i okupaci Československa v srpnu roku 1968.
Cílem tohoto kroku je podle Prahy 6 stručně nastínit Koněvův životopis se všemi jeho klady i zápory. „Předpokládáme, že k samotnému osazení na památník dojde v průběhu června. Protože se jedná o majetek městské části, další povolení už nutná nejsou,“ konstatoval místostarosta Prahy 6 pro kulturu Jan Lacina (STAN).
Podle něj radnice ještě čekala, až přesné znění textu odsouhlasí Vojenský historický ústav a Ústav soudobých dějin Akademie věd. To se přednedávnem stalo a výslednou podobu následně schválila i rada městské části. Kromě umístění tabulek by mělo dojít k drobné úpravě okolí sochy, protože mramorové obložení je po téměř čtyřiceti letech ve špatném stavu.
Znak normalizace?
O umístění informačních cedulí rozhodlo už loni v listopadu zastupitelstvo Prahy 6. Návrh koalice TOP 09, STAN, ANO a lidovců tehdy podpořila i ODS a Zelení. Aktivně proti hlasovali pouze komunisté.
Co přesně bude stát na ceduli„Maršál Ivan Stěpanovič Koněv velel 1. ukrajinskému frontu, jehož jednotky byly nasazeny k závěrečnému útoku na Berlín a osvobodily severní, střední a východní Čechy a jako první vstoupily 9. května 1945 do Prahy. Na podzim 1956 řídil potlačení maďarského povstání sovětskou armádou a jako velitel Skupiny sovětských vojsk v Berlíně se v roce 1961 podílel na řešení tzv. druhé berlínské krize výstavbou Berlínské zdi. V létě 1968 osobně zaštítil zpravodajský průzkum před vpádem vojsk Varšavské smlouvy do Československa.“ Zdroj: MČ Praha 6 |
„Je to hulvátství. Tato záležitost musí vadit každému slušnému člověku v této zemi. Naším cílem není zkreslovat dějiny, ale měli bychom mít úctu k těm, kteří přinesli svobodu do naší země,“ prohlásil zastupitel Ivan Hrůza (KSČM) a dodal, že jedním z programových bodů strany do blížících se komunálních voleb bude odstranění tabulek.
Podle Laciny se však nejedná o pomník, jehož primárním cílem bylo vyjádřit poděkování za pomoc při osvobození. „Socha pochází z roku 1980 a byl to jeden z typických znaků normalizace a upevňování moci sovětského impéria v tehdejších satelitech. Symbolika je úplně jiná, než tvrdí komunisté,“ je přesvědčen místostarosta.
V minulosti veřejnost dokonce žádala o úplné odstranění sochy na náměstí Interbrigády v Bubenči, v této souvislosti vznikla i petice. Takové usnesení ale zastupitelstvo městské části nikdy nepřijalo. Sochu navíc opakovaně pomalovali vandalové.
Proti současnému záměru radnice se už koncem loňského roku ohradila pětice velvyslanců Ruska, Běloruska, Ázerbájdžánu, Arménie a Kazachstánu v otevřeném dopise adresovaném ministru zahraničí Martinu Stropnickému (ANO).
„Natolik zásadní otázky státní politiky nemůžou byt ponechány orgánům místní samosprávy. Počítáme s porozuměním a podporou v otázce zachování pomníku I. S. Koněva v původní podobě,“ tvrdili diplomaté. Jejich požadavky Stropnický následně odmítl s tím, že jeho resort nemůže zasahovat do záležitostí městské části.
Památky minulé éry
Přestože město krátce po revoluci nechalo odstranit řadu soch politiků i další připomínky komunismu, pomník maršála Koněva není jedinou kontroverzní stopou této doby, která v ulicích Prahy zůstala. S ideologií minulého režimu je spjat i pomník Sbratření, který stojí od roku 1960 ve Vrchlického sadech nedaleko hlavního nádraží. Dílo zobrazuje českého partyzána, jak se objímá s rudoarmějcem. Stejný motiv byl v padesátých letech využit i na poštovních známkách nebo na československé bankovce.
Dominantou pohřebiště padlých sovětských vojáků na Olšanských hřbitovech je zase monumentální pomník, kterému vévodí pěticípá hvězda se srpem a kladivem uprostřed. Vyzdvihnout úspěchy Sovětského svazu při dobývání vesmíru i tehdejší spojenectví s Československem má zase představovat sousoší kosmonautů Vladimíra Remka a Alexeje Gubareva u metra na Hájích, jehož autorem je sochař Jan Bartoš. Prazvláštní je pak znak pětiletky na renesanční Míčovně v areálu Pražského hradu.
A cestující městskou hromadnou dopravou mohou dále vidět ve vestibulu stanice Hradčanská nápis „Veškerá moc v ČSSR patří pracujícímu lidu“, sovětskou vlajku na jednom z bronzových reliéfů u nástupiště metra Anděl nebo desku s portrétem komunistického spisovatele a novináře Julia Fučíka u vstupu do stanice Nádraží Holešovice.
Otázka kvality i ideologie
Podle historika architektury Zdeňka Lukeše nelze zaujmout jednotný přístup k odstraňování těchto reliktů nedávné doby. „Umělecky mizerné sochy, které tehdy dělali mizerní sochaři jen pro kšeft, je myslím záhodno odsunout někam do depozitáře. Ty kvalitnější buď ponechat tak, jak jsou jako svědectví doby, nebo třeba doplnit o vysvětlující nápis, jako právě v případě Koněva. Nebo už dříve Zdeňka Nejedlého v Litomyšli,“ myslí si Lukeš.
Podle jeho názoru je masivní odstraňování soch v různých etapách naší historie pro český národ typické. Začalo to už krátce po vzniku Československa, kdy byly odstraněny cenné pomníky maršála Radeckého nebo panovníka Františka I., které někteří vnímali jako symbol habsburské monarchie.
Řada dalších děl byla stržena po roce 1948 a po roce 1989 znovu. Podle Zdeňka Lukeše bylo vhodné, že po revoluci zmizely sochy dehonestující dané prostředí, například pomník Lenina, Gottwalda, Švermy, Fučíka a ještě dříve obří dílo Stalina na Letné. „Jiné sochy ale mohly zůstat, přestože to byla díla poplatná době vzniku,“ dodává s tím, že se jednalo o svědectví určité éry.
