Muž požadoval „ničím obstrukčně nerušený přístup“ k památníku. Soud ale nezjistil žádný zásah do jeho základních práv. „Žádné takové ústavně zaručené základní právo neexistuje a stěžovatel je ve skutečnosti ani netvrdí, když jen poukazuje na bilaterální mezinárodní smlouvu, respektive na zákon o válečných hrobech a pietních místech, přičemž však z těchto právních předpisů žádná konkrétní práva stěžovatele bezprostředně neplynou,“ stojí v usnesení.
Žaloba směřovala proti údajnému nezákonnému zásahu Úřadu městské části Praha 6. Podle městského soudu však úřad nepostupoval vrchnostensky, nýbrž v rámci soukromoprávní správy svěřeného majetku, žaloba tak byla nepřípustná. Vlastníkem sochy je hlavní město Praha. Městská část ji má ve svěřenou do správy.
V ústavní stížnosti muž uvedl řadu argumentů, proč socha neměla být vůbec odstraněna. Pokud ji prý opakovaně někdo poškodil barvou, měla se o ni městská část lépe starat, a nikoliv ji odstranit. Poukazoval také na údajné porušení smlouvy mezi Českem a Ruskem o přátelských vztazích a spolupráci.
Ústavní stížnost podle usnesení slouží k ochraně před zásahem orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Zásah musí být osobní, aktuální a bezprostřední - takový odstraněním sochy nevznikl. „Není úkolem Ústavního soudu přezkoumávat činnost či nečinnost orgánů veřejné moci v obecné rovině, natož se k ní pouze v obecné či dokonce politické rovině vyjadřovat,“ napsali soudci.
Sochu vojevůdce, který se podílel na osvobození Prahy, nechalo vedení Prahy 6 odstranit z náměstí v Bubenči předloni v dubnu. Proti byla ruská ambasáda, komunisté nebo různé proruské spolky a aktivisté. Radnice informovala, že se socha v budoucnu stane součástí Muzea paměti 20. století.
Maršál Ivan Stěpanovič Koněv (1897 až 1973) se na konci druhé světové války podílel na osvobození Prahy, části Polska, Slezska a Saska. Vedl také krvavé potlačení povstání v Maďarsku v roce 1956 a působil v Berlíně v době výstavby berlínské zdi.
