V minulosti se klíšťata v Praze moc nevyskytovala, jejich rajonem byly spíš lesy a louky mimo metropoli. Poslední roky se ale v městských lesoparcích objevují běžně. Jejich nebezpečí je hlavně v tom, že přenášejí lymskou boreliózu a klíšťovou encefalitidu.
Lymská borelióza v Praze
Některé pražské lesy a parky sledují hygienici dlouhodobě, například Kunratický či Klánovický les. Jiné oblasti jsou monitorovány nárazově, to je případ Stromovky. Během letošní sezony hygienici vyšetřili na území města 468 klíšťat, 110 z nich bylo nakažených.
„Nejvíce infikovaných klíšťat jsme zjistili v Prokopském údolí, tam bylo lymskou boreliózou nakaženo téměř každé druhé zachycené klíště. Tento záchyt odpovídá výsledkům z předchozích let,“ říká Kateřina Kybicová, vedoucí Národní referenční laboratoře pro lymskou boreliózu Státního zdravotního ústavu.
Každé třetí klíště je nakažené boreliózou
Nebezpečná klíšťata jsou i v jiných částech města. „V Kunratickém lese a ve Stromovce se potvrdil výskyt lymské boreliózy u každého třetího klíštěte,“ říká Kybicová. Navíc v Kunratickém lese se našlo i klíště s virem klíšťové encefalitidy.
Naopak nízký počet nakažených klíšťat je opakovaně v Klánovickém lese, a letos i v Divoké Šárce a v Ďáblickém háji. „Procentuálně je infikovanost klíšťat v těchto místech kolem deseti procent, což může souviset i s malým vzorkem z těchto lokalit,“ říká Kybicová.
V souvislosti s uvedenými čísly odborníci zároveň upozorňují i na to, že ne každé přisátí infikovaného klíštěte znamená rozvoj nemoci. „Není pravidlem, že každý, na koho se klíště přisaje, onemocní boreliózou. Záleží na mnoha okolnostech, například na délce přisátí či na momentální kondici našeho imunitního systému,“ upozorňuje ředitel Hygienické stanice hlavního města Prahy Jan Jarolímek.
K rozšíření klíšťat, ale i onemocnění, která přenášejí, napomáhá kromě vhodných životních podmínek v městských parcích i výskyt rezervoárových hostitelů. K častým hostitelům nemoci patří hlodavci a ptáci. Tato zvířata jsou zdrojem onemocnění a klíšťata pak slouží jako přenašeči na další divoká i domácí zvířata či člověka.
„Klíšťata velmi často napadají psy, na které se přichytí během venčení. Pokud klíště včas na psovi majitelé neodhalí, je vysoká pravděpodobnost, že může ze psa doma spadnout a přisát se na člověka,“ říká Kateřina Kybicová.
Informace o výskytu infikovaných klíšťat v pražských lokalitách hygienici získávají dvěma způsoby. První možností je udání místa přisátí klíštěte přímo od nakaženého člověka. V tomto případě ale nemocný musí přesně vědět, kde se pohyboval a kde se na něj klíště přichytilo. Ne každý obyvatel Prahy, který onemocní klíšťovou encefalitidou či lymskou boreliózou, se nakazí na území hlavního města. Část nemoc dostane během dovolené mimo metropoli.
S látkou chodí parkem
Druhý způsob získávání dat je přesnější. Jde o sběr klíšťat pod dozorem hygieniků v jednotlivých městských parcích a lesích. „Sběr klíšťat se provádí metodou vlajkování, během kterého zaměstnanci hygienické stanice procházejí terén s bílou flanelovou látkou se středně dlouhým vlasem. Tato látka připomíná srst zvířete, a proto se na ni klíšťata snadno zachycují,“ popisuje Jarolímek. Takto získaná klíšťata hygienici následně počítají a laboratorně vyšetřují.
Před nákazou lymskou boreliózou a klíšťovou encefalitidou je možné se chránit. „Nejlepší prevencí je používání repelentů a včasné odstranění klíštěte. Bakterie lymské boreliózy se z klíštěte dostává do krve člověka až po 24 hodinách od přisátí. Pokud člověk do této doby klíště odstraní, nákaza nehrozí. Virus klíšťové encefalitidy přechází již po dvou hodinách. Proti klíšťové encefalitidě existuje i vakcína a je možné se očkovat,“ říká Kybicová.
