Panorama města s množstvím mostů, které se klenou přes Vltavu, snad nechybí v žádném turistickém průvodci po Praze. Když však docházelo k jejich rekonstrukcím či přestavbám, dočasně Pražanům sloužily provizorní lávky. Ty jsou dnes už pozapomenutou kapitolou historie metropole.
Vzhledem k současnému havarijnímu stavu pražských mostů se nyní hovoří o nutnosti řadu z nich v příštích letech kompletně obnovit (více v pořadu Rozstřel). To by se v první řadě mělo týkat Libeňského mostu, který byl kvůli hrozícímu zřícení nedávno dokonce na víc než měsíc pro dopravu zcela uzavřen. I proto začíná být téma těchto dočasných staveb znovu aktuální.
Most mezi částmi mostu
První provizorní lávky se od středověku více než pět set let vztahovaly pouze ke Karlovu mostu, protože jiný v Praze ani nestál. Téměř výhradně vznikaly v souvislosti s odstraňováním škod, které napáchala velká voda. Podrobnější informace o nich však chybí.
První zdokumentovaný případ pochází až z roku 1890, kdy Prahu v září zasáhla ničivá povodeň srovnatelná se záplavami v roce 2002. Klády z utržených vorů narážely do pilířů Karlova mostu, až ho protrhly a zbortily se dva oblouky i se sochami dvou světců.
Událost výrazně ochromila život Pražanů. Proto tehdejší vedení města urychleně oslovilo významného stavitele Josefa Hlávku, který společně s českým profesorem žijícím ve Vídni Františkem Ržihou navrhl podobu náročné opravy.
Jenže práce trvaly dlouho, a proto pobořenou střední část na dva roky nahradila konstrukce postavená z naplaveného dřeva, která nevedla od břehu k břehu, ale nezvykle obloukem od severní k jižní straně kamenného mostu a obcházela poškozené místo.
„Je zajímavé, že provizorní most byl vybudován poměrně rychle, během pouhých tří měsíců. Autorem byl mostní stavitel Jiří Soukup, který tehdy pracoval pro magistrát,“ říká architekt Petr Kučera, který se problematice pražských mostů věnuje. Celá rekonstrukce pískovcové stavby přes Vltavu byla dokončena již za dva roky, v listopadu roku 1892. Teprve poté byl provizorní dřevěný most odstraněn.
Lávka pro koňské povozy
Na přelomu 19. a 20. století vznikly další provizorní konstrukce, které však už nesouvisely s opravami Karlova mostu. Sloužily jako náhradní řešení v době, kdy byly jiné, již nevyhovující mosty nahrazovány novými. To je i případ dočasného můstku, který město zbudovalo v roce 1898 v sousedství řetězového mostu císaře Františka I. mezi Národní třídou, Střeleckým ostrovem a Újezdem.
Pražská provizoriaPřes Vltavu Přes Berounku Přes železnici |
Oproti provizoriu u Karlova mostu se jednalo o stavbu, která vedla přes celou řeku. Poté, co byla dokončena, přesunuli se sem na tři roky pěší a koňské povozy. Mezitím dělníci rozebrali starý řetězový most, protože nebyl projektován pro koněspřežnou ani pozdější elektrickou tramvaj. Na jeho místě následně vznikl most zvaný v současnosti Legií.
Dočasná dřevěná konstrukce přestala sloužit teprve roku 1901, místo rozřezání ale našla nové využití. „Město ji nechalo po dvou letech přesunout k dosavadnímu brodu do Libně, kde výrazně zlepšila spojení s Holešovicemi,“ vypráví Kučera. Na tomto místě fungovala dalších 25 let, než Praha vybudovala mezi rokem 1925 a 1928 kubistický Libeňský most podle návrhu architekta Pavla Janáka.
Obdobná situace nastala i v případě ostrova Štvanice a sousedních pražských břehů. I tady městu řadu let trvalo, než došlo ke shodě, jaká bude podoba a přesné umístění nového Hlávkova mostu. Do té doby zde fungovala mezi lety 1900 a 1912 trojice mostů provizorních. Mezi lidmi se jim říkalo Jateční. „Výstavbu si vyžádala především nutnost nahánět dobytek do ústředních jatek v Holešovicích,“ přidává zajímavost architekt Kučera.
Místo řetězů lana
Most císaře Františka Josefa I. Spojoval Revoluční ulici s Letenskými sady. Kvůli malé nosnosti byla vedle něho během Jubilejní zemské výstavy vytvořená provizorní lávka.
Další řetězový most, který už nestojí, nesl jméno císaře Františka Josefa I. a od roku 1868 spojoval Revoluční ulici s Letenskými sady. I vedle něj vznikla provizorní lávka.
„Zřízena byla v roce 1891 jako posila během Jubilejní zemské výstavy konané na Výstavišti, protože nosnost starého řetězového mostu byla nedostatečná. Následně posloužila v letech 1897 až 1898 při rekonstrukci, během níž došlo k zesílení konstrukce mostu Františka Josefa I. a přestavbě z řetězového na lanový,“ prozrazuje vedoucí archivu dopravního podniku Pavel Fojtík.
Díky této úpravě se podařilo stavbě prodloužit životnost až do roku 1941, kdy byla definitivně uzavřena a následně demontována. I tehdy vyrostlo vedle dřevěné provizorium, které bylo podle Fojtíka unikátní v tom, že sem byl na několik let převeden i tramvajový provoz. Konstrukce fungovala do roku 1951, než vznikl stálý železobetonový most pojmenovaný nejprve po Janu Švermovi a od roku 1997 po generálovi Milanu Rastislavu Štefánikovi.
Vůbec nejznámějším provizoriem poslední doby byl takzvaný Rámusák. Tak mu Pražané začali říkat kvůli hluku, který vydávala auta přejíždějící přes jeho mostovku pokrytou dřevěnými prkny. Konstrukce vlastněná armádou byla v roce 1970 umístěna vedle původního mostu Barikádníků, který tou dobou už byl v dezolátním stavu a zůstal v provozu pouze pro tramvaje. Zcela uzavřen byl pak v roce 1975 a o pět let později na jeho místě vznikl nový stejnojmenný most.
Rámusák ovšem sloužit nepřestal ani potom. Na nový most Barikádníků se totiž tramvajová trať vedoucí do libeňské ulice V Holešovičkách nevrátila. Most se tedy přesunul o kus dál a tramvaje přes něj projížděly od Nádraží Holešovice až Ke Stírce. Takto „dočasně“ fungoval celých 32 let, než byl v roce 2013 rozmontován a na jeho místě vznikl moderní Trojský most.
