Na fasádě moderní ambasády Kanady v Bubenči se zrcadlí okolní historie

Sídlo kanadské ambasády a rezidence v pražské Bubenči lze nejlépe popsat jako místo, kde se střetává a spojuje minulost s přítomností. Na vilu z konce 19. století, kde bydlí velvyslankyně, navazuje moderní tmavá budova z roku 2013, kde jsou kanceláře diplomatického úřadu. Moderní ambasádu Kanady doplňuje stará vila

Vilu si nechal postavit v roce 1890 společník továrny na fosfáty August Hoyermann. Přízemí bylo vyčleněno pro kanceláře, v patře bydlela rodina, na zahradě byla kočárovna. Celý pozemek měl továrník jako částečné zázemí blízké fabriky. 

Ve 30. letech minulého století byl pak celý dům přestavěn pro potřeby Pražské železářské společnosti. 

Vnitřek historické vily byl pak upraven ještě jednou spolu se stavbou přilehlé moderní budovy ambasády. 

Její lesklá fasáda odráží na sobě historickou budovu, což byl i záměr autorů návrhu. Mottem povedeného projektu mělo být zrcadlení historie.

Lustr ukazuje stárnutí mědi

„Líbí se mi, že rezidence je velmi stará vila, která je propojená s moderní budovou ambasády. Mám ráda toto propojení starého a nového, ten rozdíl je velmi atraktivní. V Praze je mnoho ambasád ve starých domech, bývalých vilách a palácích, ale ta naše je odlišná,“ říká kanadská velvyslankyně v Praze Barbara C. Richardsonová.

Propojením historické budovy s moderní však soulad dvou období, minulosti a přítomnosti, nekončí. Ve stejném duchu se totiž nese i podoba interiéru rezidence. Už ve vstupním schodišti lze spatřit barevný skleněný lustr složený z 54 ručně foukaných kusů skla. Zastoupena je barva bílá, whisky, oranžová, světlá a tmavá zelená. Barvy symbolizují různé stavy stárnutí mědi.

Návštěva na ambasádě

Seriál MF DNES přináší exkluzivní pohled do prostor ambasád v Praze. Každou středu a sobotu představí zákoutí jednoho z velvyslanectví i osobu velvyslance. 

• Práh italské ambasády nevadil kočárům, dnes ho zdolá jen italský vůz
• Lobkovický palác skrývá tisíce německých vzpomínek
• Indonéská ambasáda sídlí v prvorepublikové vile, vchod chrání mytický pták

Ve vstupní hale se pak naplno projeví soulad nového se starým. Moderní koberec doplňuje starožitný nábytek a obrazy. Vedle cenných kusů nábytku však nejvíce přitáhnou pohled návštěvníka dva hokejové dresy kanadské reprezentace, na nichž je řada autogramů.

„Mým nejoblíbenějším místem v budově je pravděpodobně jídelna, a je to ze stejného důvodu, proč se mi líbí celá ambasáda. Jsou zde moderní závěsy připomínající Kanadu a vedle nich starožitné obrazy. Zase je to kombinace starého a nového,“ líčí velvyslankyně.

Pronikavé oči, které děsí

Vedle velkého jídelního stolu, zdobeného zrcadla a luxusního lustru vyniká obraz tváře muže od kanadské umělkyně France Choinierové. „Myslím, že je poměrně překvapující a netypický. Oči na vyobrazené tváři jsou velmi pronikavé. Je to vlastně fotografie, kterou udělali tak, aby vypadala jako obraz. Když jdete ke stolu, tak vás sleduje. Zajímavé je, že někteří lidé toto dílo nesnášejí, jiní však naopak zbožňují,“ říká k dílu Richardsonová.

Zajímá vás dění v krajích?

Za cenu jednoho vydání získáte všechny regionální přílohy.

Hned vedle jídelny je centrální místnost s klavírem a dalšími obrazy na stěnách a kobercem s netradičním vzorem. Moderní díla doplňují sošky inuitských umělců. Ve společnosti je pro Inuity více zažitý výraz Eskymák, ten je však k těmto původním obyvatelům urážlivý, protože v překladu znamená požírač syrového masa. Kromě schůzek se v místnosti pořádají i semináře.

Kanadská ambasáda s rezidencí skrývá ještě jedno zajímavé místo. Jde o malou výstavku ve spojnici mezi oběma budovami. Než začala výstavba moderní budovy velvyslanectví, proběhl na místě v roce 2011 archeologický průzkum. Při něm vědci objevili artefakty staré tisíce let. Se svolením Akademie věd ČR si pak mohla dát ambasáda do své vitríny objevené kusy historické keramiky. Na kanadské půdě tak lze spatřit české archeologické nálezy, z nichž některé podle odhadu pocházejí z doby bronzové.

Velvyslankyně Kanady Barbara C. Richardsonová

Velvyslankyně Barbara C. Richardsonová pochází z hornaté části Kanady. (6.9.2018)

Přestože je Barbara C. Richardsonová velvyslankyní Kanady v Praze, snadno by zapadla mezi Čechy. Je fanynkou hokeje i sarkastického humoru. Přesto sama říká, že Češi jsou oproti Kanaďanům vážnější.

V češtině máme kanadskou noc, při které si lidé dělají naschvály. Máte něco podobného v Kanadě? 
Vůbec nevím, proč se tomu tak říká. Proč by to někdo pojmenoval po Kanadě? Děláme aprílové žertíky, ale to platí pro celou Severní Ameriku. Nic jako kanadskou noc nemáme. Ale vím, že poblíž Jindřichova Hradce je Česká Kanada. Z mně neznámého důvodu. (Do rozhovoru se zapojuje fotograf: „Možná je to kvůli tomu, že v Česku je velká komunita trampů, kteří měli romantické představy o Kanadě. Za komunismu nemohli cestovat, takže vycházeli jen z toho, co četli, a pojmenovali tak místo, které bylo jejich představě Kanady podobné...“ )

Překvapilo vás něco v Praze, když jste do ní přijela?
Vedle krásy města hlavně počasí. Není tu moc sněhu, což mi je příjemné, protože pocházím z krajiny plné ledu a sněhu. Ale zároveň je tu počasí nečekaně chladnější. Zvlášť uvnitř velkých hradů a katedrál v zimě mrzne. S takovou zimou jsem nepočítala, takže jsem už měla pár docela trapných momentů, když jsem šla na několik akcí a neuvědomila si, že bych se měla obléci tepleji, vzít si zimní bundu, boty, rukavice, čepici. No a mrzla jsem.

V předsíni jsem viděl vystavené dva podepsané dresy. Předpokládám, že sledujete hokej.
Samozřejmě. Je jedna vášeň, které naše země sdílejí, a tou je lední hokej. Jak zde, tak v Kanadě vyrůstáme s hokejem. Je to část naší kultury. Dresy, o nichž teď mluvíte, jsem dostala od naší reprezentace, když bylo v Česku mistrovství světa v hokeji. Když máme akci v rezidenci, je to věc, o které se hosté baví. Každý Čech, který sem přijde, na to svede řeč.

Co dalšího podle vás mají naše země společné?
I když vy jste často vážnější než my, tak máme podobný smysl pro humor. Nebereme se tak vážně. Rádi si děláme srandu sami ze sebe. Český humor je občas velmi sarkastický. I proto mám také ráda díla Davida Černého. Třeba miminka na Kampě, kůň vzhůru nohama v Lucerně. Zbožňuji to. Jedno dílo je i v podniku, kam ráda chodím.

O jaký jde?
Hergetova Cihelna poblíž Karlova mostu. Od Černého jsou tam dva muži a jejich přirození jdou nahoru a dolu a stříká z nich voda. A stojí na siluetě České republiky. Typický Černý. Jinak mám ráda obecně podniky, odkud je výhled na mosty nad řekou a dá se tam sedět venku. Je kouzelné, když se stmívá a rozsvítí se světla.

Jak v Praze trávíte volný čas?
Procházím se. Užívám si, že na rozdíl od velkých měst, kde musíte jezdit autem, abyste se někam dostal, tak tady za 45 minut projdete pěšky centrum. To ráda dělám o víkendech. Sedávám venku, koukám se, jak se lidé procházejí, dávám si pivo, jdu do obchodů anebo jen chodím a objevuji nová místa.

Jak vám jde český jazyk?
(přechází do češtiny) Slabý. Strašný. (vrací se do angličtiny) Hrozné. Čeština mi moc nejde. Teď začínám trochu rozumět, když poslouchám, ale nemluvím. Bohužel.