Jde o jednu z jazykových příruček, kterou aktuálně analyzují badatelé ze Slovanského ústavu Akademie věd ČR (SLU AVČR).
„K létu a cestování patřila už od starověku nutnost se domluvit s domorodci. Z některých pozdně středověkých příruček se postupně staly bestsellery přeložené do mnoha jazyků včetně češtiny a svůj rozkvět zaznamenaly především s vynálezem knihtisku,“ uvedla Eliška Zvolánková z AV ČR. Už ve 3. tisíciletí př. n. l. měli poutníci k dispozici třeba sumersko-akkadský slovník. Ve 3. století našeho letopočtu v pozdně římském světě poutníci vyjížděli s Hermenaumaty (publikace vykládající obtížně srozumitelné texty, původně sloužila pro výklad náboženských textů – pozn. red.) v řečtině a latině. Takto si mj. snadno vyjasnili, zda vyrazí do arény, anebo na privátní večírek.
Když v 10. století do Prahy doputoval z Cordoby mimořádně vzdělaný kupec a diplomat Ibráhím ibn Jákúb, není vyloučeno, že se na cestách Německem setkal s německo-latinskou konverzační příručkou. Obsahovala řadu praktických vět, třeba: „Rozumíš? Nerozumíš! Dáš víno? Ano!“
Dobře-li vám šmakuje
Znamenité jazykové poklady skrývají také příručky z 15. a 16. století užívané v klášterech východní Evropy k výuce řečtiny. Od časů renesance se však hitem stávaly tištěné publikace. Oblíbenou příručku vytvořil třeba učitel italštiny Georg z Norimberka. Tuzemští čtenáři ji měli k dispozici v češtině v rukopisu z 15. století, tištěnou dostali roku 1532. „Nejúspěšnější příručkou se stala konverzace skoro moderního střihu antverpského učitele francouzštiny Noëla de Berlaimont. Původní kombinace byla vlámsko-francouzská, česká mutace vyšla roku 1602,“ vysvětlil Vladislav Knoll ze SLU AVČR.
Hexaglosson umožnil jazykové exkurze do latiny, němčiny, maďarštiny, polštiny, vlámštiny, španělštiny či italštiny. V osmi kapitolách cestujícího z Prahy vyzbrojilo dílo na všechny standardní situace. Dozvěděl se, jestli je cesta bezpečná a nehrozí na ní útok loupežníků, kdy se zavírají městské brány, kam s koňmi, či zda se kvůli probíhajícímu půstu dosyta nají. A pokud ano, zda mu bude šmakovat. Autor učebnice popsal i to, jak dát služebnému děvčeti spropitné či jak najít toaletu. „Neuhlédáte-li ho, tedy jej učijete (ucítíte, pozn. red.),“ zní například předepsaná odpověď na otázku, kde se nachází latrína.
Do světa obchodu zabrousily věty spjaté mimo jiné s vymáháním dluhů. „Víte-li, proč k vám jdu, není-li tak?“ Tímto obratem zahajoval verbální výpad věřitel. Šanci na vhodnou repliku získal díky Hexaglossonu také dlužník. „Nevím v pravdě, kdo jste,“ zněla předepsaná lakonická odpověď.
Tvůrce dílka počítal též s citovým vzplanutím i s praktickými náležitostmi sňatku: „Co má věna? Ctnost a dobrotu, není-li to dost.“ A neopomněl ani na nákup dárků na tržištích, třeba panenek či perníkových husarů pro děti. „Což nekoupíme jednoho neb dvou tatrmánků dětem?“
Na dovolenou se Strabónem
Se starověkem je spjat zrod další dodnes mezi turisty populární publikace, bedekru. Cestovní příručky jejich antičtí tvůrci nazývali periply. „Některé z nich lze dodnes využít jako průvodce po památkách, např. Pausániova průvodce Řeckem a Strabónův Zeměpis,“ upozorňují akademici. Zmíněná Pausániova Cesta po Řecku vyšla česky mj. v 70. letech a obsahuje cestu po slavných památkách a uměleckých dílech, seřazených podle řeckých regionů. Lze tak porovnávat jejich podobu před zhruba dvěma tisícovkami let a dnes.
Šanci ovšem mají i ti, kterým se s řeckými klasiky nechce putovat vzdálenými Aténami a raději zůstanou doma. Mohou totiž využít výrazně mladší tuzemský bedekr, a sice Řivnáčův průvodce po Království českém z roku 1882, s nímž lze projít Prahu a její hlavní pamětihodnosti během tří hodin, ale také za dva dny. Obsahuje i praktická varování, třeba před cestou skrze čtvrť František, obydlenou chudinou. Lepší je prý objet ho drožkou s tarifem 60 krejcarů za půl hodiny, anebo fiakrem za zlatku.
