Jaroslav Pollert

Jaroslav Pollert | foto: Yan Renelt, MAFRA

Nový vodní kanál v Troji bude mít parametry pro nejvyšší soutěže, říká Pollert

  • 0
Jaroslav Pollert mladší je ten, kdo „umí počítat vodu“, získal na divoké vodě několik zlatých medailí. I proto jeho tým na Fakultě stavební ČVUT navrhl úpravy kanálu pro vodní slalom pro nadcházející letní olympijské hry v Tokiu a má přehled také o lokalitách či projektech pro populární vodní sporty v Česku i ve světě.

Jaké jsou plány s vodními sporty v pražské Troji?
Vznikne tam zcela nový kanál, hlavní město, odbor městského investora už vykoupil pozemky. Loděnice patří Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy (FTVS UK) a provoz patří pod USK Praha, která je v nájmu. Řeka je Povodí Vltavy. Vedle současného kanálu bude ještě jeden. Ten bude mít parametry nutné pro nejvyšší soutěže. Bude tam také veškerá vybavenost a zvýší se kapacita toho místa, protože půjde trénovat na obou kanálech najednou.

Válka pádel a lodí na olympiádu. Změní se sport, v němž válí Češi?

Jaké sporty se na současném kanále provozují?
Základem je vodní slalom, jezdí tu kajaky i kanoe, já jsem dříve závodil deblkanoe, ale ty už moc rozšířené nejsou. K dalším sportům patří turistika, to je jen sjíždění kanálu pro zábavu. Pak je taková speciální vlna pro takzvané rodeo, hodně populární je teď i paddleboarding.

Paddleboarding figuruje i v divoké vodě?
Já jsem se tomuto sportu začal také na stará kolena věnovat. Všechny kroky je nutné dlouho dopředu předvídat, voda veškeré chyby okamžitě vytrestá. Jde o adrenalinový prožitek i o nadhled, protože se při paddleboardingu stojí i na divoké vodě. Tento sport je ale teprve v začátcích.

Na paddleboarding možná narazíme i v dalším pražském kanálu na Štvanici...
Tam je ale problém s přístupem. Pro sport je určen prostřední kanál ze tří. Lepší by bylo místo u břehu Štvanice, ale tento prostor je uzavřený. A na druhé straně je zase zdymadlo pro lodní dopravu. Přístup přes zdymadlo nebo z ostrova je špatný. Je to tam složité i pro trenéry – téměř tam nemohou diváci.

Občas ale můžeme v Praze vidět někoho sjíždět divokou vodu i pod Hostivařskou přehradou...
Tam se jezdí Rio Botičo, to je spíš taková turistická atrakce s plastovými loděmi a ne závod. A k vidění je, jen když se na podzim přehrada vypouští, ale má to tam dlouhou tradici už několik desítek let.

Vraťme se na Vltavu – co má Troja se Štvanicí společného?
Jako mnoho dalších kanálů v Česku to jsou vorové propusti, které vznikaly historicky u jezů, aby bylo možné dopravovat dřevo. To má společného nejen Troja se Štvanicí, ale také s Veltrusy. Uměle vznikl kanál asi před dvaceti lety i při rekonstrukci jezu na Berounce u Křivoklátu. Ten ale s dopravou dřeva nepočítal a patří k těm kratším.

Jak na tom jsou zájemci o divokou vodu v jiných částech ČR?
Jeden z neznámějších kanálů je také v Českých Budějovicích, zajímavá je i lokalita Na Trnávce u města Želiv. I když ne pro vrcholné soutěže, je zajímavé místo v Opavě, v Ostravě je přírodní řeka. U Karlových Varů také není kanál a jde o upravené koryto Hubertus. Záměr postavit kanál v Brně loni padl kvůli nedostupným pozemkům.

Nová Troja je pro vodní slalomáře bezpečnější. A hezčí

Trpí tento sport kvůli suchu?
Ano, na rozdíl od zahraničí máme jen kanály využívající vodu z řek, na sucha doplácíme. Lépe jsou na tom místa na velkých řekách, jako je Vltava. V zahraničí jsou i lokality, kde vodní proud zajišťují čerpadla a pořád dokola tam rotuje stejná voda, sucha je proto ohrozit nemohou. U nás takové projekty máme také, ale zatím na ně není dost peněz.

Vznikne v dohledné době nový kanál využívající říční vodu?
Jeden zrovna projektuji v Kadani. Kanál pro děti a mládež naváže na rekonstrukci jezu. Zajímavostí je, že kanál vznikne unikátní metodou betonového tisku a bude se na něm podílet firma, která postavila první tištěný dům na světě.

Co byste poradil lidem, kteří se chtějí věnovat vodním sportům, a jak je to finančně náročné?
Finančně to náročné je a není. Dobré je určitě začít ve věku 8 až 12 let, nábory mají oddíly většinou na podzim. Lodě si nikdo kupovat nemusí, oddíly je půjčují. Další vybavení je však nutné koupit. Například oblečení jako vesta s neoprenem stojí asi deset tisíc, také je nutné koupit helmu. Pádlo stojí asi pět tisíc korun. Kdyby si někdo nakonec loď kupoval, tak cena je od 30 do 50 tisíc korun. Kajak nebo kanoe – to už je stejné.