Letos s turnajem načínáte čtvrtou dekádu a načínáte ji účastnickým rekordem. Jak se dá zvládnout 685 týmů?
Pravda je, že tolik jsme jich ještě nikdy neměli. Ale když jich zvládnete skoro 600, tak už to není až taková změna. My máme zaběhnutý systém organizace a máme zkušený tým pořadatelů. Ten tým letos musel zvládnout více lidí, více hal, více rozhodčích a pořadatelů a hlavně ubytovat a zajistit stravování pro více lidí. A buď se s tím popasujete a můžete ta další družstva přijmout, anebo ne a pak je musíte odmítnout.
Takže jste někoho odmítli?
Snažíme se neodmítat, ale letos jsme poprvé museli udělat čekací listinu. Uzávěrka přihlášek byla 31. ledna a během posledního lednového týdne se přihlásilo zhruba dvě stě týmů. Takže jsme zhruba 14 dní řešili, zda se nám pro ně vše podaří zajistit. Neodmítali jsme, ale říkali jsme, že musí počkat, zda se nám podaří navýšit kapacity. Pravda, zhruba dvacítka z nich nevydržela a nakonec se samy odhlásily. Zbytek si ale počkal a dočkal se.
Máte celkem pět věkových kategorií, chlapce a dívky. Ve které kategorii je nejvíce týmů?
Jsou to starší žáci a to platilo vždy. Letošní nárůst počtu přihlášených byl ale napříč kategoriemi, takže i u těch nejmladších, kterých bývá vždy nejméně, máme tolik týmů, že můžeme hrát standardním systémem se stejným postupovým klíčem jako u těch starších.
Vy jste u Prague Handball Cupu od samého začátku. Jaké ty začátky byly?
Úplně první ročník byl v roce 1992. My jsme po sametové revoluci měli možnost navštívit velké turnaje, které se pořádali v zahraničí, třeba v Itálii či ve Švédsku. A v té euforické porevoluční době jsme si řekli, proč nevyužít potenciál Prahy, která je uprostřed Evropy, byla tehdy levná a byla pro všechny zajímavá a neokoukaná. Hned v tom prvním roce přijelo 90 týmů. A protože jsme to zvládli i po pořadatelské stránce, tak se nám dařilo i v dalších letech té první dekády. Byť z dnešního pohledu to bylo opravdu pionýrské a my jsme si snad ani neuvědomovali rizika s tím spojená. Zpětně se na to dívám s úsměvem.
A jaký je turnaj dnes?
Dneska je to především o precizní několikastupňové organizační struktuře, která musí bezchybně fungovat. Na počátku nás to dělalo šest celý turnaj, dnes centrální štáb tvoří deset osob a celý tým pořadatelů čítá zhruba 120 lidí. A to nepočítám třeba zaměstnance škol, kde je spousta týmů ubytovaná a kde se i stravuje. Spolu s nimi je to kolem 250 lidí. Patří jim všem dík, vždyť by si mohli užívat velikonoční volno jinak.
Za ty roky tady musela hrát spousta kluků a holek, ze kterých vyrostly házenkářské hvězdy. Hrál tady třeba Filip Jícha?
Troufnu si tvrdit, že z českých reprezentantů tu byl téměř každý. Ze zahraničí tu hrál třeba švédský reprezentační brankář Andreas Palicka. Ale statistiku si nevedeme a ani to nijak zvlášť nesledujeme. Naším cílem není vrcholový turnaj pro top talentované. Ano, jsou týmy s ambicí „chceme vyhrát“, ale také jsou ty, které si jedou hlavně užít fajn prodloužený víkend a řadu z nich pořád láká Praha jako město. Pro nás jsou důležití všichni.
U zlínské Sokolovny se zase bude hrát fotbal a házená, město opraví hřiště |
Je vůbec v Česku klub, který sem nejezdí?
Za ty roky tady určitě byly všechny. Letos je tu 251 tuzemských týmů, opět nejvíce v historii turnaje, a to mě moc těší. Protože základní prvotní myšlenka turnaje byla přivést zahraniční konkurenci do Česka, aby si s ní naše děti zahrály, což je pro ně nepoměrně levnější než když vyjedou do zahraničí.
Proč se turnaj koná právě o Velikonocích?
Při hledání termínu jsme se soustředili na dny, kdy je volno v co nejvíce zemích (zejména Evropy), tudíž není nutné brát děti ze školy a je tak pravděpodobnější hojnější účast. A kromě Vánoc a letních prázdnin jsou to v Evropě vlastně už jen Velikonoce. Házená je totiž z velké části evropská záležitost, i když jsme měli účastníky také z USA, Kanady, Brazílie či z Izraele. Už poněkolikáté je tu Hongkong.
Zpátky k letošnímu ročníku. Kolik máte rozhodčích?
Šest na halu, tedy tři dvojice. Rozhodčí byli dlouho z hlediska počtu problematickým článkem, protože jsme vždy „brali“ ty, co se přihlásili. Pár let před covidem jsme ale začali oslovovat zahraniční (i regionální) federace s nabídkou projektu seminářů pro mladé rozhodčí. To znamená, že oni sem přivezou alespoň pět rozhodčích a my zajistíme pobyt pro jejich lektora, který na ně dohlíží, případně jim radí. Ti mladí rozhodčí si tak „odbývají“ potřebná školení a získávají praxi. Reakce od zahraničích federací je velmi pozitivní. Na tento projekt se nyní hodně soustředíme, protože počet rozhodčích v České republice neroste tak dynamicky, jako nám roste počet družstev.
Jaký je tedy podíl tuzemských a zahraničních arbitrů?
Máme osmdesát rozhodčích z Česka a 200 z ciziny. Kromě toho v rámci PHC probíhá také Seminář mladých rozhodčích organizovaný přímo Evropskou házenkářskou federací.
Když vezeme organizátory a hráče a k nim přidáme třeba i rodiče či fan kluby některých týmů, které sem s nimi cestují, kolik je to celkem lidí, co do Prahy díky vám přijedou?
Pokud se bavíme o samotných výpravách a rozhodčích, tak je to asi 10 600. Ty, co jsou mimo výpravy, nemáme nijak zmapované.
Zmiňoval jste ubytování ve školách. Pokud vím, tak ale zajišťujete i hotely a penziony…
Nabízíme dva typy ubytování – hotely různých kategorií a školy. A pak máme ještě třetí režim, kdy si týmy zaplatí jen registraci do turnaje a vše ostatní si zajišťují sami.
Předpokládám, že největší zájem je o školy...
Ano, školy jsou nejpoptávanější, protože to je v házené obvyklá a laciná varianta. Je v nich ubytována zhruba polovina účastníků. Rozhodně ale není snadné je zajistit. Ale totéž se týká hotelů, i tam kapacity – hlavně ty levnější – po covidu výrazně ubyly. Buď ho nepřežily, anebo se transformovaly do vyšší kategorie.
Prague Handball Cup? Obří turnaj mládeže byl kvůli viru bez šance |
V letech 2020 a 2021 jste měli kvůli covidu dva roky pauzu. Jak vás to zasáhlo?
Značně. V roce 2020 jsme měli přihlášených přes 600 týmů a turnaj byl kompletně připravený a zajištěný. Tři týdny před startem jsme ho museli zrušit. To nás dost zasáhlo i finančně, protože jsme všechny poplatky vraceli v plné výši, ale nám se zdaleka všechny vydané finance – třeba zálohy za hotely – získat zpět nepodařilo. Co se týče ročníku 2021, tak bylo dlouho předem zřejmé, že covidová opatření nám nedovolí PHC uskutečnit, takže jsme jej ani nepřipravovali.
Jak těžké bylo začít po třech letech znovu?
V roce 2022 ještě dozníval covid a zároveň začala válka na Ukrajině. Setkávali jsme se s reakcemi typu: Je válka a vy budete dělat turnaj?! Ceny energií a potravin extrémně vyletěly. Navíc jsme se po covidové pauze potřebovali zkonsolidovat – především ekonomicky a personálně. Spadli jsme na 371 družstev a celý ten 29. ročník byl takový zvláštní a divoký. Přitom jsme ho vlastně připravovali třikrát.
A co rok 2023, kdy jste slavili třicetiny?
K našemu velkému překvapení přišel obrovský skok a místo postupného růstu se přihlásilo 577 týmů. To pro nás bylo zadostiučinění, ale taky násobně více práce. Museli jste se rychle „probudit“ a napnout všechny síly. Když se podíváme třeba jen na hrací plochy, tak v roce 2022 nám stačilo 27 hřišť a najednou jich bylo potřeba 40. Prudce vzrostla také potřeba ubytování, stravování, pořadatelů… Byl to skutečný restart a naštěstí se nám podařilo nahradit všechny ztracené kapacity – sportovní, ubytovací a lidské.
Jaroslav Chvalný (vpravo) předává trofej při turnaji v roce 2013.
Čtyřicet hřišť? Tolik jich snad v Praze na házenou ani není…
Je, ale jsme na hraně kapacit a využíváme i místa, kde se hrají jiné sporty, třeba florbal, a na ty čtyři dny nebo alespoň na větší část nám uvolní prostor. Přitom i oni potřebují hrát – třeba florbal má teď na jaře play-off, házená a volejbal má ligové soutěže... V Praze už takřka nejsou sportovní haly, ve kterých bychom mohli turnaj uskutečnit.
Takže jaké jsou alternativy, když letos je o další stovku týmů víc?
Jezdit za Prahu, ale to se neobejde bez kyvadlové dopravy, což není nejlevnější. Letos ale přesto jednu kyvadlovku máme a jezdíme ze Zličína do Břve a Chýní, což jsou dvě místa v těsném sousedství. Vhodné haly jsou i v Radonicích, Nehvizdech či Břežanech, ale tam nás opravdu limituje doprava.
A nemůžete využívat hromadnou dopravu?
To sice ano, ale ta má během Velikonoc velmi redukované jízdní řády. Proto využíváme ještě druhou alternativu a sice pronájem části výstaviště v Letňanech, kde položíme mobilní povrchy a tím zajistíme dalších šest hřišť. Proti běžné sportovní hale je to ale výrazně dražší varianta.
A nejsou tam místa pro diváky…
Místa tam je dost, ale jen k stání. Diváci si ale bohužel nesednou ani v řadě dalších hal, protože třeba ty nafukovacích jsou primárně tréninkové. Hal, které mají hlediště, je v Praze poskrovnu, de facto jen Řepy, Slavie, Vinohrady a UNYP aréna. Některé mají alespoň ochoz, kam se vejde sto, dvě stě lidí. Největší pražská hala pro míčové sporty je UNYP aréna s kapacitou asi 1 200 diváků. A když se podíváte kolem (rozhovor jsme dělali prostorách UNYP arény – pozn. red.), tak je tu úplně plno. Během finálového závěrečného dne se tu protočí kolem čtyř tisíc lidí. Bohužel Praha nedisponuje halou pro čtyři až pět tisíc diváků.
2 000 zápasů, 8 500 hráčů. Obr Prague Handball Cup slaví čtvrtstoletí |
Pokud dobře počítám, tak program, kdy se hraje na 48 hřištích ve skupinách každý s každým, musí být dost našlapaný…
Nesmíme si prostě dovolit žádný skluz (úsměv) a na to dohlížejí především naši vedoucí hal, protože pokud během dopoledne dojde k časovému skluzu třeba i jen 10 minut, tak ke konci dne je z toho hodina.
A zvažujete tedy pro další roky nějaký limit počtu týmů?
Ano i ne. Rozhodně chceme zachovat systém pro každého pět zápasů ve skupině plus alespoň jeden postupový. Někteří to mají k nám opravdu daleko, a tak chceme, aby si zahráli…
Ale to už pak zbývá jen O2 aréna…
Ta je pro nás finančně nedostupná. Přece jen je to halový turnaj dětí v házené a je stranou zájmu velkých sponzorů.
Jste největší turnaj v házené na světě?
Jak se to vezme. Jsme největší halový. Ve Švédsku pořádají turnaj, který má asi tisíc družstev, ale hraje se venku a využívají třeba fotbalová hřiště, kam se vejde devět hřišť pro házenou. Udělat turnaj pro 600 týmů v halách je nejméně dvakrát náročnější.
Takže kolik je vaše maximum pro příští roky?
Myslím, že 700 týmů bychom mohli zvládnout, ale víc určitě ne.
