Kloubové autobusy Ikarus 280.08 si začal Dopravní podnik pořizovat zejména kvůli nově postaveným sídlištím. Tam totiž povětšinou nevedla žádná kolejová doprava, ani tramvaje, ani metro. A bylo třeba, aby se desetitisíce Pražanů dostaly do zaměstnání.
"Nový autobus byl schopen přepravit až o padesát procent cestujících více než standardní. Tehdy nejrozšířenější typ ŠM-11 byl určen pro 96 cestujících, zatímco v ikarusu bylo místo pro 140 lidí," uvedl vedoucí archivu DPP Pavel Fojtík.
Poprvé byly autobusy nasazeny na linku 190, která tehdy propojovala Jižní Město se stanicí metra C Budějovická. Brzy se tyto vozy objevily také na lince 177.
Dopravce nakoupil v první vlně dvacet ikarusů s evidenčními čísly 4000 až 4019. Po deseti letech jich v roce 1987 měl Dopravní podnik 307. Zajímavostí je, že v tehdejším Československu začaly ikarusy nejprve jezdit v Bratislavě, do Prahy se dostaly až o čtyři roky později.
"Kloubové autobusy vyžadovaly dobrou techniku jízdy od řidičů, a to zejména při průjezdu zatáčkami. Přestože mezi Pražany nebyly příliš oblíbené pro výraznější hluk v interiéru a menší pohodlí, zapsaly se během více než dvacetiletého provozu významným způsobem do historie pražské autobusové dopravy," uvedl Fojtík.
Ikarus 280.08Hmotnost 12,5 t Délka 16,5 m Míst 140 Míst k sezení 37 Výkon motoru 142 kW (192 koní) První jízda Poslední jízda |
Každý vůz se skládal ze dvou částí, přičemž ta první měla dvě nápravy, ta zadní jednu. Otočné byly jak ta první, tak ta poslední. Motor pak byl uložen v předním článku ikarusu. Maximální rychlost byla od výrobce uváděna 62,8 km/h.
Kloubové ikarusy se neobjevovaly pouze v červeno-bílé pražské variantě, ale Pražané je mohli vidět i v modré.
Konec ikarusů v Praze znamenala sametová revoluce v roce 1989, potažmo rok 1991, kdy se Praze objevily kloubové autobusy Karosa B 741. Poslední jízdu si pak maďarská "čabajka" odbyla 1. července 1999 na lince 215 z Kačerova na Libuš.
