Na ten zážitek z Pobřeží slonoviny v západní Africe šestadvacetiletý Filip Timbaris nikdy nezapomene.
"Na jedné patrole jsme hledali rebely. Byla hrozná tma, nechtěli jsme však rozsvítit, abychom k sobě nepřilákali pozornost. Každou chvíli jsme ale šlápli na něco divného, tak jsme přece jen na chvíli rozsvítili lampy na batozích. Všude kolem nás byla rozsekaná těla vesničanů," vypráví nakrátko ostříhaný potetovaný muž jeden z příběhů z francouzské cizinecké legie, kde strávil pět let.
Do elitní jednotky francouzské armády se dostal v roce 2005, tedy právě v období, kdy už Češi mohli začít sloužit v armádách našich spojenců v NATO. Do té doby to bylo trestné.
Francouzská cizinecká legieElitní jednotka francouzské armády založená v roce 1831. Původně vznikla jako jednotka zahraničních dobrovolníků. Je vyhlášená tvrdostí výcviku. První její misí bylo rozšiřování kolonií Francie v Africe. Proto prvních 130 let jednotka strávila v Alžírsku. |
"Odmalička jsem dělal bojové sporty a o legii jsem snil," říká Timbaris. Před bránu náborového střediska se dostal po několikaměsíčním toulání po Evropě, poté co se v Mělníku pohádal s rodiči a rozešel s tehdejší přítelkyní.
"Ve frontě před bránou jsem stál mezi posledními, takže jsem nestihl večeři. Hned mi sebrali občanku a přidělili z knížky českých jmen jiné," líčí Timbaris poměry v legii. Jiné jméno dostávají všichni legionáři.
Je to zvyk ještě z doby, kdy v jednotce hledali nový život například těžcí zločinci, kteří byli na útěku před zákonem. Dnes už lidé hledaní Interpolem na "képi blanc", legionářskou bílou čepici, nedosáhnou.
Sítem projde desetina
Než se nováčci dostanou na první misi, musí projít náročným čtyřměsíčním výcvikem. Nejdřív jen uklízí po ostatních, následují psychické a zdravotní testy, bojová příprava a do toho neustálé pochodování. "Po všech testech si z naší skupiny, která na začátku čítala asi 400 lidí, vybrali asi čtyřicet. Ostatní měli smůlu," líčí Timbaris. On měl to štěstí, a tak se sbalil a vyrazil s jednotkou nejdřív do Pobřeží slonoviny, pak do Džibuti a nakonec do centrální Afriky.
"Hájili jsme tam obchodní zájmy Francie," vysvětluje veterán francouzské armády. O kontakty s rebely legionáři nouzi neměli. Navíc proti nim většinou útočili zdrogovaní a opilí rebelové.
Druhou polovinu pětiletého kontraktu Timbaris částečně strávil v Afghánistánu. Tam také natrefil na několik českých jednotek. V legii s ním však žádní Češi nesloužili. "V Kábulu jsem potkal kluky z Útvaru rychlého nasazení a chemiky. Dali nám české pivo, utopence, okurky, oplatky."
Že neslouží v české armádě, ale pod cizí vlajkou, mu prý nikdo z nich nevyčítal. "Spíš se ptali na poměry v legii," říká bývalý voják. Naše armáda ho ostatně odmítla kvůli alergii, kterou Francouzi neřešili. Ještě rok má Timbaris možnost se do legie vrátit. "V létě jsem si ale udělal instruktorský kurz sebeobrany krav maga, budu učit u nás v Mělníku," odmítá rázně myšlenky na návrat.
