Od roku 2007 jsou policisté v případě domácího násilí oprávněni vykázat jeho původce z obydlí. Za tu dobu policie v celé republice eviduje více než 23 tisíc vykázání, z toho 2 781 připadá na hlavní město.
Pražské intervenční centrum se letos v březnu přestěhovalo na novou adresu, nyní sídlí na Žižkově v Křišťanově ulici. Podle jeho vedoucí se násilí týká všech sociálních skupin.
Domácí násilí na mužích existuje. V hádce ustupují z obav, že se to otočí proti nim |
„Praha je specifická především svou velikostí, anonymitou a sociální různorodostí. Setkáváme se zde s velmi širokým spektrem klientů – od lidí v dlouhodobě ekonomicky nejisté situaci až po vysoce vzdělané s vysokým sociálním statusem. Domácí násilí se týká všech sociálních skupin,“ řekla vedoucí Intervenčního centra Praha Jana Vašinová.
Další specialita metropole je podle ní vysoká migrace a větší počet cizinců. U některých klientů se proto přidává jazyková bariéra, nejistý pobytový status nebo absence širší rodinné podpory.
Násilí z generace na generaci
Důvodů nárůstu vykázání může být podle odborníků více. „Obecně se o domácím násilí více mluví, je silnější osvěta a lepší informovanost,“ uvedla Vilma Janoušková, ředitelka organizace Acorus, která pomáhá obětem domácího násilí a nabízí i krizovou pomoc dětem.
„Je otázka, zda roste počet případů jako takových, nebo policie více využívá institut vykázání,“ dodala. Děti, které v násilí vyrůstají, si podle expertů často nesou traumatické zkušenosti do dospělosti. Jedním z takových případů je i příběh čtyřiadvacetileté Evy. Když byla malá, vnímala, že otec dlouhodobě týrá její matku. Začala utíkat z domova, zhoršila se ve škole a její mladší bratr se začal pomočovat a sebepoškozovat.
Matka se na intervenční centrum obrátila až po letech, kdy už se bála o život. S pomocí pracovníků centra odešla s dětmi do bezpečí a muže později soud odsoudil za týrání.
Expartnerka vinila Turka z vyhrožování zbraní i znásilnění. Policie případ odložila |
O několik let později služeb intervenčního centra využila i samotná Eva, tentokrát jako dospělá žena a matka malého syna. Partner ji podle její výpovědi začal napadat během těhotenství a po další době hrozil únosem dítěte. Do případu se zapojila policie i Orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD). Partnera policie obvinila z týrání a ze znásilnění.
Příběh Evy ukazuje jeden z často opomíjených aspektů domácího násilí — jeho mezigenerační přenos. Děti, které v takové rodinné atmosféře vyrůstají, si podle expertů často nesou traumatické zkušenosti do dospělosti.
Děti neuniknou zranění
Neznamená to automaticky, že se samy stanou násilnými, ale častěji se ocitají ve vztazích, kde násilí znovu zažívají nebo tolerují.
Právě na tento problém upozornil aktuální výzkum SocioFactoru pro Asociaci pracovníků intervenčních center ČR, zaměřený na transgenerační přenos násilí.
Nestojíš za nic! Domácí násilí přitvrzuje, hojně postihuje i děti |
Loni v souvislosti s domácím násilím bylo evidováno celkem 3 251 ohrožených dětí. Z toho 1 743 jich označila za ohrožené přímo policie v případech vykázání, dalších 1 508 dětí zachytila intervenční centra v takzvaném nízkoprahovém režimu – tedy v situacích, kdy rodiny vyhledaly pomoc samy, bez zásahu policie.
Data o domácím násilí
|
Z výzkumu také vyplynulo, že 728 dětí bylo vystaveno přímému násilí a 78 jich utrpělo zranění. Přibližně třetinu dětí měl v evidenci OSPOD už před samotným vykázáním násilníka z domácnosti.
Naučit učitele vhodně reagovat
Intervenční centra vznikla v Česku v roce 2007 jako součást ochrany před domácím násilím. Jejich úkolem je navázat kontakt s ohroženým člověkem poté, co policie vykáže násilníka ze společného obydlí, pomoci jí s bezpečnostním plánem, právní pomocí nebo komunikací s úřady a dalšími institucemi.
Za dvacet let fungování se však podle odborníků ukázalo, že centra musejí více myslet právě na děti.
Stát slibuje po vraždě tříleté dívky reformu. Děti nebyly prioritou, říká Malá |
„Systém ochrany umí v akutní fázi domácího násilí rychle a efektivně zasáhnout. Data o dětech ale připomínají, že nestačí reagovat až ve chvíli, kdy dojde na policejní vykázání,“ říká Martina Vojtíšková z Asociace pracovníků intervenčních center ČR.
„Potřebujeme, aby se oběti a rodiny dokázaly ozvat dřív a aby lidé, kterým se dítě svěří, například učitelé, školní psychologové nebo sociální pracovníci, uměli reagovat citlivě, bezpečně a bez bagatelizace,“ dodává.
