„Od vyhlášení akce jsme na území Prahy 5 odlovili zatím tři kusy, dva v zástavbě v Košířích a jednoho v Řeporyjích,“ konstatoval František Čuba, předseda Obvodního mysliveckého spolku Prahy 5 a 6. Dodal, že na těchto místech loví již dlouho, bez ohledu na motivaci, která je nyní jen něčím navíc.
Paní Zdena pozorovala divočáky v Jinonicích. „Byly to tři bachyně a asi dvacet mladých a minule stál manžel tady v parku tři kroky od prasete velkého jako stodola,“ připodobnila žena, která má stejně jako plno jejích spoluobčanů strach.
Prahu 5 sužují divočáci, pohybují se i u domů. Radnice podnikne rázné kroky |
„Od začátku letních prázdnin jsme dostali mnoho podnětů od lidí, že prasata někde zahlédli a že se bojí. Bylo to velmi intenzivní, proto jsme začali situaci řešit,“ potvrdil starosta Prahy 5 Lukáš Herold (ODS). Ačkoliv podle jeho slov prasata nikoho nenapadla, vyslechla radnice obavy svých občanů a začátkem října oslovila myslivce.
O šedesát míň nestačí
Aby městská část myslivce motivovala k většímu úsilí při lovu, vyplatí jim nově za každé prase tisíc korun. Kolik černé zvěře v místě žije, nikdo neví, počet prasat se totiž navyšuje několikrát do roka, kdy bachyně porodí až 12 selat. Zvířata navíc nemají v přírodě predátora. Šedesát kusů, které se podle Herolda dosud v Praze 5 ročně střílely, ke snížení stavu divočáků ale nestačí.
„Podpora formou příspěvku je koncipována na rok, pak projekt vyhodnotíme. Na základě toho se rozhodne, bude-li pokračovat,“ dodal starosta.
Problémy s přemnoženými prasaty v Praze● Přemnožená divoká prasata v Praze 5 se aktuálně nejvíc vyskytují na Malvazinkách, Waltrovce, Na Farkáně, Jinonicích, Košířích, Zličíně. Lidé je však hlásili také v Troji, na Černém Mostě i v okrajových částech metropole. Loni se s nimi potýkali nejvíce v Praze 6. ● Praha 5 bude v rámci boje proti prasatům vyplácet odměnu za průkazně uloveného divočáka na území městské části – odstřeleného, ale i odchyceného. ● Aktuálně je páté městské části povolen odlov bez omezení počtu, věku či pohlaví. ● V honitbách tuto činnost zajišťují myslivecké spolky, na nehonebních pozemcích v majetku hlavního města příspěvková organizace Lesy hl. m. Prahy (LHMP). ● Jelikož se v obytných zónách ze zákona nesmí střílet, používají se odchytová zařízení, klece. „Jako návnadu používáme kukuřici a bílé pečivo, což se dlouhodobě osvědčilo jako nejúčinnější způsob, jak divoká prasata do zařízení nalákat,“ popsal Václav Nejman z LHMP. |
Do projektu jsou zapojeny také Lesy hl. m. Prahy (LHMP), které loví na nehonebních, tedy osídlených pozemcích města, a Obvodní myslivecký spolek Praha 5 a 6, které mají na starosti odstřel na území honitby.
„Na nehonebních pozemcích v majetku hlavního města je aktuálně povolen odlov prasat bez omezení počtu, věku i pohlaví. Zásahy v hustě obydleném prostředí jsou však z bezpečnostních důvodů komplikované, a proto tam využíváme odchytová zařízení, která jsme aktuálně instalovali a průběžně je monitorujeme,“ přiblížila mluvčí LHMP Petra Fišerová.
Důležité plomby
Zda už byl úspěšný kromě myslivců i některý lovec z LHMP úspěšný, se zatím neví, protože jednotlivé odlovy zaměstnanci nehlásí. I tisícikorunový příspěvek radnice páté městské části zúčastněným organizacím uhradí měsíčně.
„A to vždy po předložení seznamu ulovených kusů, myslivecké plomby z uloveného zvířete, fotky uloveného kusu a kopie vyšetření na trichinellu,“ poukázal Herold. Plomby, které se umísťují na zadní „běh“ uloveného zvířete, jsou důležitým identifikačním údajem, zaručujícím například jeho čistý původ.
„Každý ulovený kus spárkaté zvěře, tedy například divoké prase, srnec, daněk nebo muflon, musí být ihned po ulovení označen nesnímatelnou plombou, která slouží k jednoznačné identifikaci a evidenci zvěře,“ vysvětlil Václav Neuman, vedoucí střediska Ekologická výchova LHMP.
„Jsou blíž, než si myslíme“
Paní Zdena popsala své setkání s divočákem také u Plzeňské ulice, kde prasata pokousala její psy. V lese u Sv. Jana pod Skalou jí psa dokonce divoká prasata roztrhala. „Jakmile divočák začne klapat zubama, je zle. Sedí v křoví a jsou blíž, než si myslíme,“ upozornila.
Její slova o blízkosti divokých prasat potvrdil také chovatel Michal Staněk z Davle, který je z myslivecké rodiny a sám má zkušenost právě s chovem divočáka. Lidé se však podle něj prasat bát nemusí.
„Divočáka, pokud není zraněn, není důvod se bát, dokonce ani z bachyně není důvod panikařit. Lidé uvidí selátko a už by skákali do vody, lezli na strom. Bachyně brání selata, a pokud pojme podezření, že hrozí nebezpečí, tak se proti člověku dokáže rozeběhnout. Pokud však dotyčný zůstane stát, pět metrů před ním se bachyně zastaví. Snaží se zahnat, ne útočit. Stalo se mi to několikrát, je to jejich běžné chování,“ popsal Staněk. Při setkání s černou zvěří radí nebát se a nedělat hluk.
Musí se začít lovit bachyně, říká studie. Zvýšené odstřely jinak nepomůžou |
„V lese při houbaření běžně chodíme kolem nich, ale divočák se ani nehne. Je schovaný klidně ve dvou malých smrčcích, to mu stačí. Stojí tam nebo leží a kouká, on o nás ví, sluch má perfektní a čich také. Přestože ví, že jsme jeho úhlavní nepřítel, nechá houbaře projít, nezaútočí,“ podotkl chovatel.
