Devatenáctiletý Marek Sivák ji založil před sedmi lety. Tehdy začínal na vlastním balkoně s výhledem do vnitrobloku žižkovských domů. Pak se rozhodl, že by se podobným způsobem dal využít i zanedbaný vnitroblok.
„V roce 2013 nám majitelka domu zapůjčila dvorek a v loňském roce jsme se rozšířili i na dvorek sousedního domu. Chodí sem lidé z okolí, ale třeba také lidé bez domova, kteří nemají kam jít,“ popisuje rodilý Žižkovák funkci Zahrádky na balkoně.
Na dvorku se toho přes zimu moc neděje. V létě je tam posezení a lidé z okolních domů si mohou v květináčích a truhlících pěstovat květiny nebo zeleninu. „Chytáme tady dešťovou vodu a máme tu také komunitní kompostér,“ ukazuje Sivák na vybavení dvorku.
Ve sklepení domu založil před dvěma lety Sivák také komunitní dílnu. „Lidé si sem chodí vypůjčit nářadí nebo něco opravit,“ říká.
Šroubováky, pilky, klíče, barvy a laky nebo elektrické nářadí. To všechno je v dílně zadarmo k dispozici.
Stačí, aby se lidé předem nahlásili a poté zapsali do výpůjční listiny. Spolu s Markem Sivákem se na chodu komunitní zahrady i dílny podílí asi dvacítka lidí. Někteří z nich jsou už v důchodovém věku a péče o sousedské centrum je pro ně zpestřením.
„Jeden sedmdesátiletý pán nám tady třeba pomohl vybudovat poličky na nářadí,“ říká Sivák, zatímco uklízí na police nářadí, které jeden ze sousedů přinesl do sklepní dílny vrátit.
Právě se sklepením má zakladatel komunitní zahrady velké plány. „Chtěl bych celý sklep opravit a udělat z něj komunitní středisko s přednáškovou místností nebo klubovnou,“ popisuje, ale zároveň dodává, že si takové úpravy vyžádají spoustu peněz. Proto si už podal také žádost na radnici Prahy 3 o grant.
Skříň s oblečením zdarma
K nápadu udělat v domě něco pro sousedy se Marek Sivák dostal z jednoduchého důvodu. „Nic, co by nějak zlepšovalo vztahy mezi sousedy, v okolí nebylo,“ vysvětluje. Přispěla k tomu i jeho zkušenost s lidmi bez domova a sociálně slabými. Tato část Žižkova je totiž stále ještě místem, kde bydlí i velké množství lidí, kteří na tom nejsou z ekonomického hlediska příliš dobře.
„Přišlo mi, že je tady na Žižkově málo takových sociálně zaměřených míst. Nejsou tu skoro žádné secondhandy, Armádu spásy v Biskupcově ulici zrušili a stejně tak skončil i obchod domova důchodců Sue Ryder na Prokopově náměstí,“ vypráví Sivák.
Ještě předtím, než začal organizovat dobročinné „hrabárny“ a veřejnou šatní skříň, chodil ve svém volnu navštěvovat žižkovské bezdomovce do parků. „Povídal jsem si s nimi nebo jim přinesl kafe a tak. V Praze 3 je takových lidí bohužel docela hodně,“ říká.
Veřejnou šatní skříň, která stojí přes ulici od Sivákova domu, dodali lidé ze skupiny Architekti bez hranic. Ti v Praze momentálně provozují šatní skříně dvě. Kromě té na Žižkově je další veřejná skříň na Pankráci vedle podniku Café Na půl cesty.
Do skříně může kdokoliv přinést nepotřebné oblečení a pomoci tak někomu, kdo má o čisté šaty nouzi. „Marek nás oslovil s tím, jestli bychom mu nepomohli šatní skříň zřídit. Máme na ni dobré ohlasy a lidé tam rádi nosí oblečení,“ říká Markéta Jestřábová z Architektů bez hranic.
Její slova potvrzuje i Sivák. „Ta skříň už spoustě lidí pomohla. Vím třeba o jednom bezdomovci, který celou dobu chodil v otrhaném oblečení, ale krátce poté, co si vybral nové v naší šatní skříni, se mu podařilo dostat byt,“ říká.
Za stejným účelem pořádají lidé z komunitní zahrady také několikrát do roka dobročinné „hrabárny“. „Nastřádáme oblečení od dárců, dáme ho do přepravek a lidé si ho přijdou rozebrat,“ popisuje Sivák.
Chodí sem lidé z okolí, ale třeba také ti bez domova, kteří nemají kam jít.
