Jak váš projekt „Advent a Vánoce s naším Ježíškem“ začal?
V roce 2011 za mnou přijel můj známý a ukázal mi opravdu příšerný obrázek rádoby Ježíška vznášejícího se na obláčku, oděného podobně jako Santa Claus. Řekl, že chce napravit tento nevkus, který by Ježíška mohl poškodit snad ještě více než cizí symboly. Jelikož jsem věděl, že mě tento člověk vždy správně nasměruje, řekl jsem si, že je to po letech konečně správná výzva. A tak se zrodila myšlenka vrátit Ježíškovi jeho podobu a obnovit české adventní a vánoční tradice. Impulz byl o to silnější po zjištění, že ztráta povědomí o Ježíškově podobě panuje i v současnosti.
Která z adventních tradic je pro vás nejdůležitější?
Určitě tradice Mikuláše. Mnoho lidí však netuší, proč se za něho převlékají a kdo Mikuláš skutečně byl. Nevědí, že to byl biskup, který pomáhal všem, kdo byli v nouzi. A proto chodí v předvečer svého svátku po domech a rozdává radost.
Co odpovíte lidem, kteří se ptají, jak vysvětlit dětem, že ve skutečnosti nedostávají dárky od Ježíška, ale například od rodičů?
Já na to často odpovídám, že tohle se nemusí vysvětlovat nikdy. Já dodnes věřím, že dárky nosí Ježíšek. Z čeho vlastně povstala myšlenka dávat si o Vánocích dárky? Samozřejmě to souvisí s křesťanstvím a s tím, jak naši předkové prožívali oslavy adventu a Vánoc. Ježíšek je ten největší dar lidstvu. Nese poselství – mějte se vzájemně rádi a tuto lásku si projevujte. No a tu lásku si lidé projevují už tím, že přemýšlejí, čím udělají milovaným lidem radost. Každý tedy o Vánocích vstupuje do jeho služeb a v kouzelný Štědrý večer se naše dárky promění na dárky od Ježíška.
Děpold Czernin stojí za projektem, který má do české kotliny navrátit tradiční pojetí Vánoc.
Co pro vás znamená návrat Ježíška do povědomí Čechů?
Všechny koledy vyprávějí o tom, že celá společnost – celá vesnice, celé město – směřuje k Betlému poklonit se Ježíškovi. A jinde ve světě to takhle není. Naše dědictví tedy poukazuje na to, že v naší zemi jsou Vánoce ve velké oblibě a vždy byly vrcholem roku. Můžeme tedy před světem říci, že máme nejkrásnější Vánoce, ale nejdříve se je musíme opět naučit slavit. Takže společně s návratem Ježíška se nám navrací i tradice.
Jak vznikla myšlenka psaní nejdelšího dopisu Ježíškovi?
V loňském roce jsme si povídali s pořadateli trhu na Zelňáku v Brně a oni se ptali, jak oživit tradici po celou dobu adventních trhů. Vznikla tak idea vytvořit nekonečný dopis Ježíškovi. První náš dopis byl dlouhý 615 metrů, takže jsme překonali veškeré rekordy. A letos jsme začali oslovovat další města. V současnosti mohou lidé psát svá přání Ježíškovi z více míst, a to až do 24. prosince.
Kde je letos k vidění Ježíškova nebeská kancelář?
Jeden domeček máme v Brně, kde celý projekt začal již minulý rok. Letos zde bylo popsáno 300 metrů papíru již během prvního týdne. Další domeček máme i u sochy svatého Václava v Praze. Lidé nás najdou v Benešově, v Ústí nad Labem, Nymburce, Jičíně a také v Táboře. Do ostravského Knihcentra jsme umístili interiérový mechanismus bez boudičky. Od soboty je také Ježíškova pošta v Humpolci u Svařených sání a jedna byla předána do Pelhřimova do muzea rekordů.
Díky vašemu projektu mohou lidé na vánočních trzích také pít z hrnečků s vyobrazením Ježíška...
Ano, již čtvrtým rokem se staráme o vratný systém kelímků a hrnečků v Brně a letos také v Ústí nad Labem a v Praze na Hradčanském náměstí a Václavském náměstí. Jeden efekt je, že to uklidí celé okolí, protože hrníček, který si vezmete na zálohu, nikde nepohodíte. A pokud se vám líbí, tak si ho odnesete domů.
Jak vás ve vaší činnosti podporuje vaše rodina?
Již jsem zmínil vratný systém hrníčků. Je to opravdu náročné, proto se na distribuci hrníčků a kelímků podílí má nejstarší dcera a syn. Domů se všichni navrátíme na Štědrý den značně unavení, ale s dobrým pocitem. Mám také silnou podporu své manželky. A v mém okolí je i spousta andělů, kteří se zasloužili o rozkvět celého projektu. Podporuje mě i má nejmladší dcera, která už umí každému rázně vysvětlit podstatu a tradice Vánoc.
Jak vypadají Vánoce u vás?
U nás to bylo vždy tak, že stromeček zdobili andělé a mohli jim pomáhat ti nejstarší z dětí. Když se stromeček ozdobil, začali andělé přinášet dárečky. Pak následuje večeře, u které držíme své zvyky. Prvním zvykem je, že se pomodlíme, druhý zvyk přinesla do rodiny manželka a říkáme tomu medové požehnání. Poté máme krásnou štědrovečerní večeři – zelňačku s houbami a kapra se salátem. Když zazvoní Ježíšek, odebereme se ke stromečku, kde již cítíme jeho přítomnost. Nejmladší děti rozdávají dárečky. Při rozbalování sdílíme tu společnou radost. Celý Štědrý večer dovršíme půlnoční bohoslužbou. Po dobu celých svátků se potkáváme se známými a užíváme si atmosféru až do Tří králů.
Při tvorbě emblému Ježíška jste se nechali inspirovat Pražským Jezulátkem. Můžete vysvětlit proč?
V současné době se lidé naučili rozdělovat Ježíška a Ježíška. Když se zeptáte dětí, jak si ho představují, často odpovídají, že má bodlinky jako ježek. Ono to zní opravdu podobně, ale Ježíšek je jen jeden, ten, který se narodil v Betlémě. A navíc Jezulátko je pouze jiná zdrobnělina pro Ježíška. Samozřejmě je zobrazení našeho Ježíška jen inspirativní a nikoho nenutíme představovat si ho právě takhle.
Máte pocit, že se projektu daří?
I přes tu únavu, kterou cítím, si myslím, že se projektu vede velice dobře. Potkal jsem minimum lidí, kteří by se proti jeho programu stavěli. Naopak mám pocit, že ho přijímají velice otevřeně a stejně jako já věří, že vánoční a adventní tradice nesmějí být opomíjeny. Pod vlivem dnešních trendů jsme kořeny k našim tradicím trochu ztratili. Musíme je tedy jen znovu obnovit.
Co byste doporučil lidem na probuzení té pravé vánoční nálady?
Doporučil bych jim nikam nespěchat. Máme nyní tolik uspěchanou dobu. Lidé by se však v tomto krásném vánočním čase měli zastavit a užít si Vánoce v celé jejich délce. Uvědomit si, že dárky nejsou důležité, protože v dárku má být stejně zachován kód lásky, kterou můžeme sdílet už jen tím, že jsme spolu.
