Zhruba každý sedmý Pražan je dnes expat. Tedy cizinec žijící mimo rodnou zemi. Celkem jich v metropoli na konci července bylo 169 484. Za posledních deset let toto číslo vzrostlo o více než sto procent. Řada z nich se čím dál tím častěji usazuje v Praze natrvalo a kupuje si zde nemovitosti, zejména byty.
„Zájem cizinců o nákup bytů roste kontinuálně už několik let. Do roku 2013 však šlo o růst v jednotkách procent ročně bez dramatických výkyvů,“ říká mluvčí developerské společnosti Central Group Milan Jankovský s tím, že celkový podíl cizinců na jejich prodeji tehdy nepřekročil dvacet procent.
To se ale změnilo v loňském roce, kdy čísla výrazně vzrostla. Aktuálně tvoří podíl cizinců na celkovém prodeji bytů od Central Group asi dvacet osm procent. Necelou polovinu z toho dlouhodobě tvoří občané Slovenské republiky, na druhém místě figurují kupující ze zemí bývalého Sovětského svazu.
Ti tvoří asi deset procent ze zákazníků developera. Obdobnou zkušenost mají i další developerské společnosti. Například skupina Finep hlásí podíl cizinců na prodejích novostaveb v Praze také přes dvacet procent. Nejčastěji jsou to Rusové a Ukrajinci, s velkým odskokem pak Slováci, Vietnamci a Číňané.
Podle ředitele společnosti Tomáše Pardubického je to mimo jiné i tím, že je Praha v zahraničí vnímána nejen jako dobré místo pro život, ale rovněž jako místo výhodné investice. To se týká zejména kupujících ze západních zemí, jako je Velká Británie, Francie, Německo nebo Nizozemsko.
„Ti pohlížejí na byty hlavně jako na investici. Mají totiž relativně nízkou pořizovací cenu s velmi dobrým potenciálem na další zhodnocení,“ vysvětluje. Tím, že Česká národní banka střednědobě oslabila korunu, zlevnila nákupy zejména pro držitele eura.
Koupě nemovitostí je dnes pro cizince mnohem jednodušší, než tomu bylo před rokem 2009.
V květnu toho roku totiž České republice skončilo takzvané přechodné období, které si po vstupu do Evropské unie vyjednala k jednomu ze článků Smlouvy o Evropské unii. Ten zakazuje všechna omezení pohybu kapitálu včetně nemovitostí, a to jak mezi členskými státy, tak i zeměmi mimo Evropskou unii.
„Tím jsme liberalizovali nabývání nemovitostí pro všechny cizince. Osobně to považuji za obrovskou chybu,“ říká Pardubický. Advokát Jakub Blažek však podotýká, že jsme neměli na vybranou.
„Česká republika byla povinna zrušit tato omezení, protože ji k tomu zavazuje Smlouva o fungování Evropské unie,“ vysvětluje specialista na právo nemovitostí a dodává, že i kdyby český právní řád nadále obsahoval zmíněná omezení, byla by neaplikovatelná, jelikož má přednost právo Evropské unie.
Ruské Stodůlky, vietnamská Libuš a Písnice
Pražský makléř Jan Zachystal ze společnosti Re/max říká, že se cizinci v Praze do jisté míry sdružují v určitých lokalitách.
„Mezi občany Ruska je velmi oblíbená lokalita Praha 5 Stodůlky, mezi Vietnamci Praha 4 Libuš a Písnice,“ uvádí příklady Zachystal. Obecně cizinci (vyjma Slováků) preferují centrum metropole a jsou ochotni si za ně připlatit. Z nemovitostí je nejvíce lákají byty.
Rusové rádi kupují byty v nových projektech. Přesto je pro ně a Ukrajince klíčovým hlediskem co nejnižší cena. „Zajímá je ale například i kvalita a zabezpečení vstupních dveří,“ doplňuje ředitel společnosti Ekospol Evžen Korec.
Ruskojazyční kupující se od jiných zahraničních klientů také často liší tím, že do bytu investují primárně za účelem ochrany hodnoty jejich majetku než za účelem vlastního bydlení nebo výnosu z pronájmu. Byty pak využívají jako občasné sídlo nebo bydlení pro studující potomky. Někdy je půjčují přátelům na dovolenou v České republice. Jinak je ale nechávají prázdné a dlouhodobě je nepronajímají.
Řada expatů si v metropoli chválí hromadnou dopravu a relativně nízké ceny. Naopak jim vadí třeba nedostatek čerstvého ovoce a zeleniny a uzavřenost lidí. „Není pravda, že by Pražané byli nepřátelští, je tu ale o dost těžší zapříst s někým jen tak hovor,“ soudí například Američanka Hannah Morgan, která v Praze žije dva roky.
Francouzka Adeline Coulibaly zase oceňuje to, že Praha je na metropoli poměrně klidné město. „Spíše je to tu taková velká městská vesnice. Chybí tu ale aktivní mezinárodní kulturní centra, těch je tu opravdu málo,“ uzavírá rodačka z Nice.
