Kdybyste pátrali na mapě po obci Třešňová, kde se natáčel proslulý seriál Chalupáři, nenajdete ji. Raději hledejte Višňovou. Tak se totiž filmařská víska na Příbramsku opravdu jmenuje. A v ní si každého 21. června připomínají vznik slavného televizního seriálu, který se zde v roce 1974 natáčel. Premiéru měl o rok později.
Filmová místa Letní seriál MF DNES a iDNES.cz vás zavede na několik desítek míst po celé České republice, která si filmaři vybrali jako kulisu pro filmy, televizní seriály nebo hudební klipy. |
Natáčení dodnes připomínají informační tabule u památných seriálových míst. Jak říká místostarosta Jiří Šimonovský, vesnice tak vyšla vstříc turistům, kteří sem stále přijíždějí, aby viděli místa proslavená seriálem.
„Návštěvníci tak vidí, kde je ten rybníček, kde je ten domek, kde je ta stará hospoda, kde je ta stará náves, kde je ta nová náves. To jsou lokality, které byly nejznámější,“ upřesňuje místostarosta.
Višňová totiž po letech už zdaleka nevypadá jako v době natáčení. Třeba kdysi malebná chalupa Evžena Humla se změnila k nepoznání. Rok po dokončení natáčení byla přestavěna na patrový rodinný dům, v němž dnes žije se svou rodinou Marie Pincová.
V době, kdy v chalupě kraloval Jiří Sovák, chodila do první třídy. Chalupu navíc filmaři poupravili, aby zapadala do konceptu vesnického domku - místo železného plotu postavili plot dřevěný, a aby vypadala co nejvíc historicky, byla před natáčením na zahradu vedle pumpy instalována ještě kadibudka.
To rybník působí jako oáza klidu i po letech, jen stromy na hrázi zmohutněly a přibylo rákosí. Traduje se historka, kterou nemají místní rádi. Kvůli jedné scéně do něj přivezli filmaři večer kapry. Ráno je však čekalo nemilé překvapení. Vesničané všechny kapry vylovili.
Místní kravín byste hledali marně, je již zbořený, stejně tak i stodola, kde se místní sukničkář Čihák alias Vladimír Menšík oddával svým milostným hrátkám.
Neexistuje ani autobusová zastávka - ta byla zřízena pouze pro potřebu filmařů. Kromě Višňové si v seriálu zahrály i okolní vesnice a vesničky. Scény z drůbežárny se natáčely ve vesnici Jelence, chata Dáši Fuchsové byla na Cihelně u Skalky.
Jestli byla přítomnost filmařů pro obyvatele Višňové vítaným zpestřením, nebo je spíše obtěžovala, se dnes dá těžko říct.
„Když se natáčelo, nesměli štěkat psi a jezdit traktory,“ vzpomíná například Marie Hotová. Všeobecně se však na herce nevzpomíná jako na nafoukané umělce, ti ale na druhou stranu kontakt nijak zvlášť nevyhledávali a v pauzách mezi natáčením hlavně hráli karty a popíjeli. Největší rozruch prý působilo, že každého herce ráno přivezl a večer zase odvezl vlastní taxík, což bylo něco nevídaného. Děti si k hercům běhaly pro podpisy a většinou je i získaly.
Sovák s Kemrem se našli
Nejvíc vzpomínají obyvatelé Višňové na Josefa Kemra, který chodil po vesnici a poptával se po starých věcech. Šoféři, kteří herce z natáčení odváželi, vždy trnuli, co si herec s sebou zase vezme. Jednou to byl trakař, podruhé loukoťové kolo, potřetí všelijaké harampádí, kterého se místní rádi zbavili.
Postava Evžena Humla byla původně psána přímo pro Jaroslava Marvana, jenže ten zhruba tři měsíce před natáčením zemřel a bylo třeba roli přeobsadit.
Volba padla nejdříve na Jana Pivce, ale jeho zdravotní stav nebyl tak dobrý, aby hlavní a především náročnou roli přijal, a tak si režisér František Filip vzpomněl na Jiřího Sováka, s nímž podle svých slov počítal od počátku. Role prudérního bývalého revizora mu sedla, a jak říká Sovákova dlouholetá manželka Andulka, „hrál tam opravdu sám sebe“.
30. června 2014 |
Oba hlavní představitelé, Jiří Sovák a Josef Kemr, si ze začátku hledali cestu k sobě dost složitě.
„Byli jsme každý úplně z jiného těsta. Kemr navíc počítal s tím, že tam bude hrát s Marvanem, na kterého už byl zvyklý. Řekl bych to takhle - nehledali jsme se, ale našli,“ vzpomínal na natáčení Jiří Sovák.
Úspěch seriálu tvůrce překvapil
Když režisér Filip dostal scénář Františka Vlčka a Václava Pavla Borovičky o příhodách Evžena Humla, který si na vesnici koupí chalupu i s nájemníkem, připadalo mu to jako levné spotřební zboží.
„Do Chalupářů se mi tenkrát fakt nechtělo a troufám si tvrdit, že jsem se tehdy nemýlil, i když se za své pochyby dodatečně kaju,“ vzpomíná Filip po létech.
„Kdyby mi někdo řekl, že se z toho jednou stane takový fenomén, poklepal bych si na čelo. Příhody jednoduchoučké, veselé, kolegiální, žertovné, většinou s happy endem. Pohádečka, ale vážně jsem myslel, že to nebude lidi moc zajímat,“ dodává.
A zajímalo. I po více než 40 letech je stále dost těch, kteří si seriál v televizi pustí. Každá repríza si najde kolem milionu diváků. Včetně obyvatel Višňové, z nichž mnozí si v něm zahráli „křoví“ a vydělali si několik desítek korun za den. Ale jak už to tak bývá, někteří toho zneužívali.
„Ráno jsme se zapsali, pak jsme se utekli koupat a večer si zašli pro peníze. Jenže se na to brzy přišlo a filmaři si komparzisty pečlivě hlídali,“ vzpomíná s úsměvem jedna pamětnice.
Co nevíte o Chalupářích
|
