Výsledky výzkumu zveřejnil odborný časopis Tree Physiology, jak ve čtvrtek informovala mluvčí ústavu Miroslava Dvořáková.
„Rostlina bez chlorofylu je jako auto bez motoru – sama daleko nedojede. Náš buk si cukry nevyrábí, někdo ho musí ‚krmit‘. Z přírody víme, že například panašované rostliny (rostliny s částečně bílými listy) vyživuje zelená část listu, parazitické rostliny jejich hostitel a mykoheterotrofy houba,“ uvedl Tomáš Figura z AV ČR.
Vědci zkoumali tři možné zdroje přísunu cukrů buku. Nejpravděpodobnější je podle nich varianta přirozeného srůstu kořenů s jiným stromem, nelze ale vyloučit ani částečnou roli houbového partnera. Výzkum ukázal i to, že buk albín má křehčí pletiva, tenčí ochrannou vrstvu listů a vysoký obsah jednoduchých cukrů, zejména glukózy a fruktózy.
Superorganismy z Třeboně. Výzkum fotosyntézy jako boj s oxidem uhličitým |
Podle vědců to vysvětluje častější okus zvěří i hmyzem. Strom má rovněž kratší vegetační období a dřívější opad listů, což může souviset s rychlejším stárnutím pletiv i s vodním stresem v suchých obdobích.
„Bílý buk je jedinečný model pro studium podzemních toků uhlíku a propojení mezi stromy a houbami. Ukazuje, jak silně mohou být lesní organismy provázané, i když to na první pohled nevidíme,“ doplnil Figura.
Rostliny jsou pro nás jako mimozemšťané, samy se i rozhodují, říká bioložka |
Výzkum metr vysokého stromu objeveného před 20 lety pokračuje neinvazivními metodami. Definitivní důkaz konkrétního napojení by mohlo přinést až zkoumání kořenového systému po přirozeném zániku stromu. Zjištění však podle vědců už nyní rozšiřují porozumění tomu, jak v lese fungují ‚záložní‘ cesty přísunu uhlíku a proč mohou výjimečně přežívat i zcela nezelené dřeviny.
