„Bohumil Landa byl jediným československým letcem, který měl na svém kontě, dobovou terminologií, lety přes nepřítele v obou světových válkách. Příslušníků letectva, kteří bojovali v obou válkách je samozřejmě více, ale v té první buď bojovali u jiných zbraní, nebo v té druhé už na frontě nelétali,“ uvedl Jan Hammer, který sepisuje o Bohumilu Landovi monografii.
Osobně po odhalení pamětní desky během přednášky vylíčil život tohoto letce. „Bohužel v té druhé padl velmi brzy, při svém teprve pátém operačním letu v řadách britského Královského letectva,“ doplnil.
Dakota převážela balíček diamantů, po sestřelení u břehů Austrálie zmizel |
Pietního aktu u nově instalované desky se zúčastnili i příbuzní Bohumila Landy. Jednou z nich byla i jeho neteř Ivetta Bartáková, která si ho jako jediná pamatuje ještě za jeho života.
Na frontu odešel v roce 1916
Bohumil Landa se narodil 20. prosince 1896 na samé hranici katastrálních území Kladna a Kročehlav, tehdy dvou samostatných obcí. Jeho rodný dům už spadal do Kladna (sousední do Kročehlav), ale rodina v něm žila jen krátce a pak se několikrát stěhovala v rámci Kročehlav. On sám se celý život považoval za „Kročehlaváka“, tedy místo narození Kladno je ryze formální.
V Kročehlavach vychodil obecnou a měšťanskou školu, jeden rok studoval na škole v Podmoklech u Děčína s vyučovacím jazykem německým. V roce 1911 nastoupil do Pražské železářské společnosti coby písař, posléze se vyučil zámečníkem a elektrotechnikem. Na podzim roku 1915 byl odveden k 28. pěšímu pluku, nástup na vojnu mu byl kvůli zaměstnání právě v Pražské železářské společnosti o několik měsíců odložen. Základní a bojový výcvik tak prodělal až od června 1916.
Na konci roku 1916 odešel na frontu. V té době v Alpách panovala velmi tuhá zima a pro příslušníky 28. pěšího pluku i dalších jednotek, byly větším problémem než nepřítel časté laviny, závěje a tuhá zima. Přesto k potyčkám i dělostřelecké palbě mezi rakousko-uherskou a italskou stranou docházelo.
Bohumil Landa coby příslušník rakousko-uherského letectva
Na jaře 1917 Landa přešel k letectvu. První dva stupně výcviku absolvoval v Rajlovaci u Sarajeva. Poslední stupeň ve Vídeňském Novém Městě. V říjnu 1917 byl přidělen na ruskou frontu.
Během jeho prvního operačního letu nad frontou, 10. listopadu 1917, jeho letoun napadli ruští stíhači (jedním z nich je Ivan Smirnov, podrobnosti o jeho životě v článku: Dakota převážela balíček diamantů, po sestřelení u břehů Austrálie zmizel). Na jaře 1918 je převelen na italskou frontu a do konce války si připsal přes tři desítky bojových letů.
Po vzniku Československa se vrátil do vlasti a vstoupil do služeb rodícího se československého letectva. V jeho řadách dlouhá léta působil jako instruktor v leteckém učilišti v Chebu a Prostějově, kde naučil létat desítky prvorepublikových pilotů. Někteří z nich později bojovali na frontách druhé světové války.
Ve své instruktorské činnosti pokračoval i po převelení k Leteckému pluku 4 v řadách cvičné letky. Za svou dlouholetou pedagogickou činnost byl v roce 1938 mimořádně povýšen do důstojnické hodnosti na poručíka letectva i bez potřebného vzdělání (maturity). Toto ocenění se dostalo i dalším jeho dlouholetým kolegům instruktorům – Františku Procházkovi, Rudolfu Němcovi, Karlu Janhubovi, Vojtěchu Svozilovi a Karlu Bartošovi.
Bohumil Landa (druhý zprava) ve 20. letech v Chebu. Na snímku je s dalšími instruktory leteckého učiliště.
V té době, od roku 1936, už Landa působil jako ředitel Ústřední letecké školy v Praze. I přes svůj honosný název se velkolepé plány ministerstva veřejných prací až do okupace nepovedlo naplnit. Organizace měla zastřešovat výcvik sportovních pilotů napříč republikou a umožnit základní výcvik i vhodným kandidátům pro vojenské piloty. Přesto i zde Landa vychoval několik desítek sportovních pilotů, někteří z nich později bojovali v řadách Royal Air Force během druhé světové války (např. Hugo Dostál, Karel Vrtiš či František Kruťa).
Připravovaná kniha o Bohumilu LandoviAmatérský badatel a editor magazínů iDNES.cz Jan Hammer připravuje o pilotovi Bohumilu Landovi monografii, kterou chce vydat v roce 130. výročí jeho narození. Obrací se i tímto prostřednictvím na vás, čtenáře, zda byste mu neposkytli fotografie, které se nacházejí třeba ve vašich rodinných albech a může se na nich objevovat Bohumil Landa. Shání fotografie z období první republiky a to z letiště v Nitře (z let 1919–1921), z leteckého učiliště v Chebu a Prostějově (1921–1931), z letiště v Hradci Králové (1931–1936), z Ústřední letecké školy v Praze (1936-1939), případně z francouzského Agde (leden–červen 1940) či od 311. perutě ze srpna až října 1940. Pokud nějakou fotografii z výše uvedených destinací a období ve svém archivu objevíte, kontaktujte ho na e-mailu: jan.hammer@idnes.cz. |
Po okupaci byl propuštěn z armády, rovněž Ústřední leteckou školu německé orgány rozpustily. Začátkem listopadu 1939 Landa odešel do zahraničního odboje. Po dobrodružné cestě přes Slovensko, Maďarsko, Rumunsko a Sýrii se dostal až do Francie, kam připlul na Štědrý den roku 1939. Ještě týž den vstoupil do československé zahraniční armády.
V táboře Agde byl přidělen do letecké skupiny, do bojů se však nezapojil. Po pádu Francie je jedním z třiceti Čechoslováků, kterým se povedlo odletět do Anglie na palubě britského čtyřmotorového dopravního letounu. Byli to první Čechoslováci, kteří se ocitli na britské půdě. Ihned po přistání sepisují dopis exilovému prezidentu Edvardu Benešovi, ve kterém slibují věrnost republice i to, že setrvají v boji proti nepříteli.
Poté, co se začaly organizovat československé letecké jednotky ve Velké Británii, se Landa stal zakládajícím členem 311. bombardovací perutě. Coby jeden z nejzkušenějších československých letců, byl vybrán jako jeden z kapitánů letounu prvních šesti operačních osádek, které po přeškolení podnikly první bombardovací lety proti nepříteli.
První nálet uskutečnil Landa s osádkou 21. září 1940 na přístav Calais. O dva dny později bombardoval srdce třetí říše – Berlín. Bohužel při pátém operačním letu, 16. října 1940, byl Landa se svou osádkou poblíž nizozemského Oosterwolde sestřelen německým nočním stíhačem. Ze šestičlenné osádky se podařilo zachránit pouze druhému pilotovi Emanuelu Novotnému a zadnímu střelci Augustinu Šestákovi, kteří zbytek války strávili v zajateckých táborech. Velitel letounu Bohumil Landa, navigátor Hubert Jarošek, radiotelegrafista Karel Klimt a přední střelec Otto Jirsák zahynuli a byli pochováni na hřbitově v nizozemském Oosterwolde.
Hroby Bohumila Landy, Huberta Jaroška, Karla Klimta a Otto Jirsáka na hřbitově v nizozemském Oosterwolde
