Do degustačního kelímku se noří plastová lžička, za chvilku sousto mizí v ústech a dychtivou chvilku očekávání střídá v obličeji naprosto kyselý škleb. „Fuj, to je tak hnusné. Já to snad ani nepolknu, protože jsem právě asi narazila na knedlíček,“ svěřuje se svým kamarádům dívka, která se rozhodla otestovat na vlastní chuťové pohárky mléčnou polévku.
O kus dál se podobně s chuťovými vjemy pere mladík Jakub, který se slečnou zkouší pro změnu rumídky - tedy gumové medvídky pořádně naložené do poctivého českého tuzemáku. Polévku už měli. „Jako ptát se, jestli bylo horší tohle, nebo mléčná polívka je stejné jako ptát se, jestli byli horší Rudí Khmérové, nebo Stalin,“ nebere si servítky.
Na opačném konci pomyslného žebříčku jedlosti blafů stojí smažené tatranky. Tady se totiž nejvíce testerů shoduje že „to není až tak špatné.“ A taky z pultu takzvaného challenge stánku (tedy stánku výzev) mizí nejrychleji. „Pak ještě poměrně boduje knedlíková pizza,“ prozrazuje mi s úsměvem obsluha.
Je to reakce na všechnu tu vysokou gastronomiiOrganizátorka Blaf Food Festu Monika Hillebrandová říká, že jí k nápadu na festival blafů vyprovokoval současný trend, že když se řekne jídlo, mluví se zpravidla o cizokrajných kuchyních i přísadách a o vysoké gastronomii. „Přitom většina z nás vyrostla doma na rohlíku a májce,“ říká Hillebrandová. Termín festivalu zvolila záměrně na prvního dubna, protože apríl je podle ní ideální příležitost, jak tento trend shodit. „Samozřejmě, že jsme počítali s tím, že to řada lidí vezme jako Apríl. I proto jsme spustili webový předprodej a lidem zdůrazňovali, že akce skutečně bude,“ vysvětlila organizátorka festivalu. |
A mezitím radí dalšímu degustátorovi, že jestli chce, může si smaženou tatranku vylepšit o kousek vedle šlehačkou. Beru zavděk knedlíkovou pizzou bez šlehačky a radši mizím schovat se do haly. Tady totiž čeká další část Blaf Food Festu. Výstavka těch nejlepších výtvorů z blafové kultury. Ta se zrodila na českém internetu hlavně v prostředí takzvaných „těhulek“ a „bydlenek“.
Kolem stolku s exponáty se vine dlouhý trpělivý had lidí, který ochotně čeká, až si všichni exponáty zvěční, či až si přečtou doprovodné popisky. Protože nekochat se aspoň na chvilku dortem z toaleťáku, junior sloníky či salámistkou - to by byla věčná škoda.
„Jak tohle mohlo proboha někoho vůbec napadnout,“ děsí se kdosi. Přitom výše má gastronomické peklo ještě jedno patro - tentokrát sice už jenom ve formě promítání, ale tohle by nejspíš naživo nikdo nezvládl...
Na plátně totiž defilují takzvané porno dorty a sami organizátoři sekci zpřístupnili až od 18 a popsali jako „to nejhorší, co bylo na internetu k nalezení.“ Řekla bych, že jsem hodně otrlý divák, ale tuhle projekci po zhruba pěti minutách vzdávám.
Hororový zážitek si žádá odměnu, a tak vyrazím pro malinovku. A nezbývá mi, než souhlasit s jedním kolemjdoucím hochem, že „tady je to, jako by se vrátily devadesátky.“