Zprvu nic nenapovídá tomu, že by se měl člověk při příchodu do údolí za chvíli ocitnout uprostřed skládky, okolí spíš připomíná les. Až na to, že výšku stromů přesahují pilíře mostů a ptáky přehlušuje dunění aut směřujících na barrandovské sídliště a dál k Pražskému okruhu.
Po pár desítkách metrů se cesta začne stáčet pod mosty, a teprve tehdy začne být zřejmé, proč údolí patří mezi šedesátku míst, která je podle magistrátu nutné uklidit. První polovina vybraných pozemků patří hlavnímu městu, druhá soukromníkům i státním organizacím. Většinu těch svých už Praha uklidila, auta odvezla dohromady dvanáct tun odpadu. Zbytek přichází na řadu v těchto dnech. Majitele ostatních pozemků už hlavní město vyzvalo k nápravě.
Tam, kde žiju, musí být čisto
Celý prudký svah v Hlubočepích je posetý starým oblečením, lahvemi, plechovkami, plastovými pytli i cestovními kufry. Na vršku přímo pod mosty je ale pořádek. Udržují ho tam lidé, kteří pod silnicí bydlí ve stanech i v provizorních přístřešcích. Vzadu stoupá kouř a jeden z místních jde zrovna pro klestí.
Ostatní však v reflexních vestách uklízejí nepořádek, jenž se tam, jak tvrdí, nashromáždil během pěti let. Třicátník František se srdnatě drží na prudkém svahu a vidlemi odhazuje harampádí. „Fuj,“ povzdychne si, když po chvíli nabere starou bundu, která jako kdyby přirostla k zemi. Teď už ale letí dolů. Až bude svah čistý, odpadky brigádníci nacpou do pytlů a v úterý je odveze nákladní auto. Zatím je však před uklízeči ještě hodně práce.
„Když někde žiju, musí tam být čisto,“ říká František, který si kvůli rodině nepřál zveřejnit své celé jméno. „Jezdili sem policisti za opilci, kteří vyhazovali věci po okolí,“ vysvětluje a dodává, že nechce, aby tamní obyvatelé měli další oplétačky s policií. Na ulici je pátý měsíc. Předtím žil na ubytovně, odkud jej po potyčce vyhodili. Podle svých slov pracuje a snaží se ze své situace dostat. Je pro něj ale těžké sehnat bydlení.
Spolu s ním se na svahu jen tak tak drží Juraj Bobko, šedesátník ze Slovenska. „Pracoval jsem u podnikatele, který mi nedal výplatu,“ popisuje důvod, proč žije pod mostem. Na svůj příbytek si nestěžuje, může si vařit, ve stanu má teplo a „bombový spacák“. Jako vyučený zedník si vydělává na brigádách.
Všechny dělníky má na povel majitel úklidové firmy Michal Dráb. Dva zaměstnanci pomáhají s odklízením sedmi bezdomovcům. „Dostanou za to odměnu. Mají málo možností, takhle si mohou přivydělat,“ říká Dráb. Jak uvádí, během čtvrtka by se měly odpadky shrabat na hromady a pak nacpat do pytlů. Při pohledu na okolí to ale vypadá jako ambiciózní plán.
Těžká cesta z ulice
Včera ráno na úklid dohlížel i magistrátní radní pro sociální věci Daniel Hodek (ČSSD), na jehož popud akce začala. „Celé údolí bylo bráno jako velká popelnice, lidé k němu tak přistupovali. Nechceme to házet jenom na bezdomovce,“ obhajuje lidi bez přístřeší. Za svou práci dostanou od města pár stovek.
Kromě úklidu se chce Hodek zaměřit na prevenci. „Snažíme se je přesvědčit, aby využili například azylové domy. Je to velmi těžké. Změna osobnosti, která nastane bytím na ulici, je velmi rychlá. Cesta zpátky je mnohdy daleko delší,“ říká radní.
Jako inspiraci uvádí Holandsko. Například v Amsterodamu poskytují bezdomovcům a dalším chudobou ohroženým lidem byty, které jsou v činžácích s běžnými nájemníky. Nevytváří se tak ghetta. Podobný program funguje i v Brně, zavádí se v Liberci.
Magistrátní úředníci prošli celou Prahou a našli pozemky čítající dohromady sto tisíc metrů čtverečních, které je nutné uklidit. Nepořádek dosud zmizel od Bulhara, z Voctářovy ulice či od lanovky na Petřín.
