Pracovala jako zaměstnankyně pojišťovny, nyní paní „Tibi“, jak ji všichni přezdívají, už druhým rokem navštěvuje rezidenci s pečovatelskou službou RoSa v pražských Kobylisích.
Právě tady začala v 94 letech psát poezii. Přesně před rokem vydala první sbírku, kterou nazvala Básně z RoSy, nyní vydává svoji druhou knihu - Básně z RoSy II.
Ve svých básních píše o věcech, které prožívá každý den v domově pro seniory, vzpomíná v nich na mládí a popisuje, jaké to je zestárnout.
„Popisuji to, co jsem prožila nebo o čem se mi zrovna zdálo, je to různé,“ sdělila redakci iDNES.cz Tibitanzlová. „Svými básněmi chci něco sdělit, potěšit a dodat lidem sílu, naději a trochu radosti. Víte, když už je člověk starej, neměl by být ještě k tomu protivnej,” říká básnířka.
Ukázka z tvorby Josefy TibitanzlovéŽádný nápad se mi v hlavě nenarodil Večery patří mládeži |
Sbírka Básně z RoSy II obsahuje jednadvacet básní. Každou báseň doplňují ilustrace jedenácti výtvarníků, kteří v RoSe v minulosti vystavovali svá díla. Básnířka začala psát básně v osmnácti, kdy ji k tomu přivedl bývalý kolega z pojišťovny. Básní měla hodně, ale při stěhování o ně přišla.
„Dřív jsem hodně sportovala. Dnes si užívám procházek a setkávání s dalšími obyvateli RoSy třeba v klubu nebo v kavárně. Vždycky si hezky popovídáme. Jsem tu opravdu šťastná,“ říká rodačka ze Žižkova, která předloni získala ocenění Senior roku od Nadace Charty 77.
Další sbírku podle svých slov už ale nejspíš nenapíše. „Už nepíšu, už jsem to vzdala, je toho dost. Tuto sbírku jsem napsala právě i pro centrum RoSa, ve kterém jsem potkala spoustu dobrých lidí, se kterými bych se nikdy nesetkala, kdybych byla doma,“ dodala.
Centrum a dům seniorů Rezidence Rosa obývají senioři i mladší klienti, aktivní lidé, kteří chtějí mít na dosah služby pro případ, že je budou potřebovat. Denně se mohou zapojovat do vzdělávacích programů, zdravotního cvičení, mají k dispozici poradenství pro seniory i tvůrčí dílny.
