Vstup do ambasády vede přes zahradu s orientálním motivy.(13.7.2018)

Vstup do ambasády vede přes zahradu s orientálním motivy.(13.7.2018) | foto:  Petr Topič, MAFRA

Indonéská ambasáda sídlí v prvorepublikové vile, vchod chrání mytický pták

  • 1
- Nad Plzeňskou ulicí se v kopci u Kavalírky tyčí indonéská ambasáda. Za zdmi bývalého hotelu se skrývá obří dřevěná stěna a mytický pták. Funkcionalistická vila v minulosti sloužila také jako hotel.

Jedno překvapení za druhým nabízí ambasáda Indonésie v Praze. Prvním může být její umístění. Zatímco mnoho velvyslanectví je na Malé Straně či v Bubenči, stát složený ze zhruba 17,5 tisíce ostrovů má sídlo v kopci nad rušnou Plzeňskou ulicí u Kavalírky.

Funkcionalistickou vilu v roce 1926 postavil stavitel Bohumil Belada, který téhož roku přišel s první konkrétní představou pražského metra. Linky budované o desítky let později jeho návrh kopírovaly. Beladovi však museli svou vilu v 60. letech na popud vládnoucích komunistů opustit a dům připadl Indonésii, která stavbu po sametové revoluci od rodiny odkoupila.

Majestátnost stavby vynikne při pohledu od vstupní brány. Mezi ní a vchodem do budovy se rozkládá zahrada. Honosnější je však budova uvnitř. Ve vstupní hale ohromí ručně vyřezávaná dřevěná stěna zvaná gebyok.

Původní dílo bylo do Prahy zasláno z Indonésie v 90. letech. Stěnu se dveřmi mají obyvatelé Jávy mezi obývacím pokojem, kde vítají své hosty, a dalšími místnostmi ve svém domě. Stejně tomu je i na ambasádě. „Umístil jsem gebyok sem, a když přijdou hosté na návštěvu, ukážu jim ho a uděláme si společný snímek,“ říká indonéský velvyslanec Aulia A. Rachman.

Návštěva na ambasádě

Seriál MF DNES přináší exkluzivní pohled do prostor ambasád v Praze, kam se běžně veřejnost nedostane. Každou středu a sobotu představí zákoutí jednoho z velvyslanectví i samotného velvyslance. 

Předchozí díly:

Ve vstupní hale, kde se schází Indonésané v Česku na výročí nezávislosti země, je však kromě gebyoku možné spatřit i několik dřevěných soch. Ta největší znázorňuje mytického ptáka garudu, který je i ve státním znaku čtvrté nejlidnatější země světa. Jde o stvoření z hinduistické mytologie, nejvíce je ale v zemi zastoupen islám. „Ale není to u nás jako na Blízkém východě,“ dodává velvyslanec.

Od vstupní haly se lze po schodišti dostat do prvního patra, kde jsou na jedné ze stěn umístěny fotografie všech indonéských velvyslanců v Česku. 

„Jde o moje oblíbené místo tady na ambasádě. Jsem zde na své první misi a je pro mě čest mít tu svůj portrét s mými předchůdci ve funkci,“ říká s pohledem na stěnu Rachman.

Kromě výhledu na město z terasy vily, která v jeden čas sloužila také jako hotel, se v areálu ambasády nachází ještě jedno zajímavé místo. Ne už však v samotné prvorepublikové vile, ale v dostavěném objektu vedle ní.

V něm se nachází sál s mnoha indonéskými nástroji, v němž se také pořádají kulturní akce a setkání. Jelikož se Indonésie skládá z tisíců ostrovů a na každém jsou odlišné kmeny, je problém s tím, aby mohly hrát všechny nástroje ve stejnou chvíli. Neladí k sobě. Proto se podle pracovníků ambasády hraje vždy jen na několik instrumentů, které připomínají xylofon.

Rozhovor s velvyslancem Auliaem A. Rachmanem

Indonéský velvyslanec Aulia A. Rachman. (13.7.2018)

Indonéský velvyslanec Aulia A. Rachman se považuje více za politika než diplomata, o to více umí překvapit, když bez okolků předvádí karate chvaty.

V Indonésii je prý populární hrou bowling. Hrajete také?
Je u nás oblíbenou hrou, ale na ambasádě ho hrají spíše mladší kolegové. Ale sport mám také rád. Dělám karate. Ještě jako student jsem byl šampionem. Mám druhý černý pásek a dostal jsem ještě jeden čestný.

Jak vedle sportu trávíte volný čas v Praze?
Hraji na saxofon ve své rezidenci a stále se na něj učím. Kromě hudby mám rád v Praze i zdejší balet.

Říká se, že Praha je pro diplomaty za odměnu. Je to tak i u vás?
Já jsem spíše politik než diplomat, ale pobyt v Praze je velmi příjemný. Češi jsou velmi vřelí a otevření cizím kulturám. Jste ochotní zkoušet nové a neobvyklé věci, což podle mne potvrzuje i to, že stále narůstá počet návštěvníků indonéské restaurace Garuda v Holešovicích. Loni jsem podnik s českým majitelem podpořil a stále přežívá.

Jaké je vaše oblíbené místo v hlavním městě?
Je zde mnoho krásných budov v různých architektonických stylech. Ale mým nejoblíbenějším místem je Václavské náměstí, které má výrazné místo v historii téhle země. Chodím si tam sednout na kávu.

Kam jdete v Česku, když vám chybí domov?
Na Palackého univerzitu v Olomouci. Mám blízko k tamnímu šéfovi a učí se tam rovněž indonéský jazyk.

A jak jste na tom vy s učením českého jazyka? Učíte se jej?
V roce 2015 jsem začal brát lekce od učitelky. Ta teď jede do Ameriky, ale dosud jsem se stále učil český jazyk. Kdysi mi říkal velvyslanec Vatikánu: „Je velmi náročné naučit se česky, ten jazyk je asi jen pro Čechy.“ A já to cítím stejně. Ale samozřejmě umím nějaká slova. (přechází do češtiny) Dobrý den. Jak se máte. Dobrý večer. Výborně. A také hezká česká holka.