Hlavní město není zřizovatelem nemocnic. Máte ale pod sebou například pražskou záchranku nebo Polikliniku Spálená. Řeknete nám, s jakými problémy nebo úspěchy jste se v prvním roce ve své funkci vypořádala?
Určitě nejakutnějším problémem v oblasti zdravotnictví byl v době mého nástupu nedostatek zubních lékařských pohotovostí, který se prohloubil i nečekaným zrušením pohotovosti v Nemocnici Motol. Museli jsme opravdu velmi rychle jednat, a tak jsme v podstatě obratem otevřeli zubní lékařskou pohotovost v Poliklinice Spálená, a to pro děti i pro dospělé. Zároveň jsem začala jednat s Nemocnicí Na Františku, kde jsme na podzim otevřeli další zubní pohotovost pro dospělé a teď jednáme o její rozšíření i pro děti.
Máme už také vítěze architektonické soutěže na nové sídlo Zdravotnické záchranné služby, našich strážných andělů. V minulém roce jsme otevřeli jedno nové výjezdové stanoviště a připravujeme další čtyři, abychom opravdu zachovali dojezdovou dobu pražských záchranářů pod hranicí osm minut, která je nejkratší z celé republiky (kde je průměr přibližně dvanáct minut).
Konečně se rýsuje i realizace nového heliportu, kterou někteří zastupitelé roky blokovali, což vůbec nechápu. Přitom při záchraně životů se počítá každá vteřina, ne minuta. Takže potřeby našich záchranářů by opravdu měly být nadřazené jakýmkoli politickým ideologiím. Poslední věc, kterou bych ráda zmínila, a která je mojí velkou prioritou, je péče o duševní zdraví zejména u dětí a dospívajících. Chystám nové komplexní centrum, ale zatím víc neprozradím. Mohu ale ubezpečit Pražany, že centrum bude nastartováno již v tomto roce.
Oblast sociální péče začala hodně rezonovat v covidové době, ale její potřebnost ještě umocnila následná ekonomická krize. Jak si Praha stojí v této oblasti?
Tak tohle téma by si skoro zasloužilo samostatný rozhovor. Sociální oblast na komunální úrovní je o každodenním kontaktu s lidmi, kteří potřebují nějakou formu pomoci. Nehovořím teď o finanční pomoci, od toho je tu ministerstvo. Ale o potřebnosti dalších lůžek, a těch bude, podle analýzy Institutu plánování a rozvoje Prahy, v roce 2030 minimálně 5,8 tisíc. A v téhle oblasti jsem po své předchůdkyni, bohužel, zdědila spálenou zem. Nicméně my s tím musíme akutně něco udělat, jinak se nám stane přesně to, co se stalo na středních školách, a my nebudeme mít naše seniory kam umístit.
Zrovna minulý týden jsem byla v jednom našem domově, kde je kapacita pro 218 seniorů a aktuálně mají v evidenci 1 059 žádostí. A podobně je to v každém našem řízení. Ti politici, kteří blokují výstavbu a vznik nových domovů pro seniory, si vůbec neuvědomují, že ničí životy těm finančně nejzranitelnějším seniorům, jejichž rodiny si nemůžou dovolit zaplatit soukromá zařízení.
Já jsem opravdu poctivě objela a navštívila všech našich 25 zařízení jak na území Prahy, tak i mimo Prahu, a musím říct, že tak jak se Praha stará o své seniory nebo klienty s mentálním či kombinovaným postižením, tak to nám může závidět leckterá vyspělá metropole. A takové ty hloupé řeči o tom, jak vyvážíme naše seniory za Prahu, může vést pouze člověk neznalý věci nebo člověk hloupý. Samozřejmě podporuji terénní péči, aby každý mohl zůstat co nejdéle doma, ale někdy zkrátka přijdou chvíle, kdy už to není možné a potom musíme být připraveni zajistit Pražanům i pobytové služby.
Komplexní centrum obětem sexuálního násilí poradí i nabídne azyl. Je první v Česku |
Před Vánoci také hlavní město koupilo tři budovy, kterým říkáte Tři oříšky pro Popelku, ty prý také budou určené pro sociální využití?
Máte pravdu, přišlo mi to příkladné. Protože v naší společnosti sociální služby Popelkou pořád trochu jsou. A tím vůbec nemám na mysli kvalitu služeb, ale naše společnost sociální problematiku stále nemá jako prioritu. Stejně tak jako jsou nedocenění sociální pracovníci, a přitom dělají nenahraditelnou práci. Čím lépe a cíleně sociální péči poskytujeme, tím méně nás to jako společnost stojí. Chápu, že teď mnozí nebudou rozumět, ale prevence a cílená péče může zachránit osudy mnohých lidí, kteří by spadli na úplné dno. Ať už mluvím o bezdomovectví, o závislostech, o osamělých seniorech, matkách samoživitelkách či lidech s nějakou formou postižení. Řešit až následky potom stojí mnohem víc prostředků a úsilí. Ale zpět k nakoupeným budovám. V jednom objektu budeme moci rozšířit služby pro klienty s mentálním a kombinovaným postižením a poruchou autistického spektra. Do druhého přestěhujeme naše intervenční centrum, které pomáhá obětem domácího a sexuálního násilí. A třetí budova bude sloužit jako městská ubytovna a nízkoprahové centrum.
Stížností na sociální byty přibývá, tvrdí Udženija. Druhou šanci nájemníkům nedá |
Jak se zatím osvědčily zimní humanitární opatření, které Praha připravila?
Troufnu si říct, že zatím zimu zvládáme dobře. Doufám, že se něco nepokazí. Tato opatření fungují každoročně od 1.prosince až do posledního března. Stejně tak je tomu i letos. Pro letošek jsme navýšili kapacitu na rekordních 620 lůžek a vůbec poprvé zajistili také krizová lůžka v nemocnicích, abychom měli jistotu, že bude postaráno o potřebné, kteří potřebují urgentní péči a ošetření. Nedávno jsem se byla podívat ve všech těchto zařízeních a opravdu fungují skvěle. Děkuji všem, kteří se na pomoci podílí. Toto opravdu není lehká práce.
Pojďme ještě k bytové problematice. Zeptám se napřímo, můžou se už Pražané konečně těšit na nějaké nové byty?
Dokončujeme rekonstrukci bývalého Hotelu Opatov, kde vznikne 272 bytů pro mladé rodiny, seniory, osoby se zdravotním postižením nebo zdravotníky, hasiče, učitele a další potřebné profese. Příští rok by se mohli noví nájemníci už stěhovat. Máme ale i pár menších projektů, protože každý byt se počítá. Dvanáct malometrážních bytů pro mladé rodiny vznikne v ulici Hraniční a další třeba v bývalém Baťově domě ve Vršovicích. A tím určitě nekončíme. Jsme teď v dalším procesu koupě jednoho prázdného bytového domu. Tak nám držte palce, aby to dopadlo. Jak říkám, každý byt se počítá.
Nový dům pro seniory? To je běh na dlouhou trať, říká plzeňský radní |
Často se také zapojujete do aktivit, které se snaží pomáhat obětem domácího násilí. Udělala jste v tomhle ohledu něco konkrétního?
V červnu loňského roku jsem za Prahu podepsala memorandum, které vzniklo z dlouhodobého úsilí iniciativy společnosti IKEA. Moje předchůdkyně se k tomu ale roky neměla. Pod memorandem, ve kterém jsme se všichni zavázali k přijetí standardů kvality specializovaných sociálních služeb pro oběti domácího a genderově podmíněného násilí jsou také podepsány společnosti proFem, Rosa a ACORUS. Cílem memoranda je zvýšená osvěta a především kvalitní, adresná a specializovaná pomoc obětem domácího násilí. Já osobně dlouhodobě podporuji tyto aktivity, a to nejenom finančně. I proto jsem například iniciovala podporu nově otevřenému unikátnímu centru pro oběti domácího a sexualizovaného násilí PORT, které provozuje proFem, a které Praha podpořila bezmála 3,5 miliony korun.
Nedá mi to, abych se na závěr nezeptal ještě na váš názor na to, co se teď děje kolem Libeňského mostu. I když to nespadá do vaší kompetence, přece jen jste ve vedení města a Pražany toto téma opravdu trápí.
Naprosto obavy Pražanů chápu, tohle je opravdu velké mrzení a téma, které tu rezonuje přibližně třicet let. Už v roce 2014 tehdejší zastupitelstvo chtělo most rekonstruovat, jenže se tu odněkud zjevila iniciativa Libeňský most nebourat, nerozšiřovat a začala taškařice, která vyústila až tím kritickým stavem, který vidíme dnes.
Přitom například už v lednu 2018 odborníci z ČVUT ve svém posudku jasně konstatovali, že most je neopravitelný. Bývalý náměstek pro dopravu Adam Scheinherr a hnutí Prahy Sobě ale navzdory odborníků celé minulé volební období veřejnosti lhali, že je možná „citlivá rekonstrukce“. Upřímně si myslím, že kdyby tehdy pan Scheinherr nezneužil svých pozic náměstka pro dopravu a předsedy dozorčí rady TSK, nebyl by Libeňský most dnes v havarijním stavu a lidé by už chodili po mostě novém.
