„Pokud bychom dokázali vstoupit do procesu zánětu a zabránit jeho vzniku nebo šíření pomocí naprogramování mikroglií, tedy podpůrných buněk nervové tkáně, mohli bychom léčit tyto choroby dříve, než propuknou,“ vysvětluje výzkumnice.
Hledání řešení podobného rébusu asi trvá dlouhou dobu?
Baví mě řešit složité otázky; svým způsobem si připadám jako detektiv Hercule Poirot, který se snaží přijít na kloub zapeklitým případům. Je to podobné jako v sociálních vědách, kde na sebe vzájemně působí osoby s odlišnými záměry. Jen s tím rozdílem, že v biologii místo nich máme proteiny v buňce, které se ovlivňují. O úroveň výš jsou jednotlivé buněčné typy, které si něco chtějí říct. A my v té interakci hledáme utajený příběh. Konkrétní vědecký obor je přitom často závislý na tom, do jaké míry jsme schopní tolerovat frustraci.
Plánuji pokus, při kterém podám myším s alzheimerem antibiotika, poté jim transplantuji „normální“ mikrobiom a budu se dívat, zda se nástup alzheimera oddálí.
