Kronika školy je příběhem, který přesně kopíruje vzestupy a pády československé a české společnosti, ať už jde o vznik československého státu v roce 1918, či nástup fašismu v roce 1938. Historie školy přinesla i její opakované přejmenovávání. V době totality musela například nést název Dukelských hrdinů a malí hokejisté museli léta vítat kolegy z CSKA Moskva. Škola překonala i to, že jí dvakrát, a to v roce 1968 a 1995, hrozila demolice.
Soubor budov mateřské školy a III. obecné školy pro jižní obvody byl od vzniku samostatného Československa druhou novostavbou školy v Plzni. Doudlevecká čtvrť byla po východním Pražském předměstí druhou lokalitou v Plzni, kde bylo nutné vybudovat novou obecnou a mateřskou školu.
„Na svou dobu byla škola velmi moderní,“ dočteme se v kronice v zápisu z roku 1925. Například už bylo na podlahách učeben použito linoleum, byly zde otáčivé tabule nebo skládací patentní lavice. Škola měla elektrické osvětlení, parní vytápění, užitkovou a pitnou vodu, v tělocvičně do roku 1968 stálo jeviště sloužící kulturním vystoupením žáků.
Členky Červeného kříže byly velice aktivní
V tělocvičně nechyběly sprchy, ve škole byla přípravna jídla, jídelna, zvláštní místnost vyčleněná pro lékaře. Nechybělo ani pedagogické muzeum, jehož sbírky jsou dnes součástí Národopisného muzea v Plzni. Školní chodby se rozšiřovaly v jakési dvorany, kde byly umístěny například šatny.
Učily zde výrazné osobnosti jako odborný učitel František Eisenreich, akademický malíř, který spolu s Emanuelem Svobodou, zetěm Mikoláše Alše, vydal krásné dílo Mikoláš Aleš a plzeňská sgrafita.
Důležitá byla za první republiky i sociální práce. Velmi aktivní byla činnost Červeného kříže na škole. Jeho členky se staraly o pořádek a čistotu, pořádaly vánoční nadílky, hrály divadlo, žákyně 3. ročníku vedly po celý školní rok obchod s pečivem ve vlastní režii a čistý výtěžek odevzdávaly do fondu Chudým dětem Občanské školy dívčí v Benešově škole.
Šok přišel s nástupem fašismu. „Na naší škole se v září konaly přípravy k prvnímu výročí smrti presidenta T. G. Masaryka. Bohužel smuteční vzpomínka musela být odsunuta, 14. září 1938 před osmou hodinou ranní přišel do naší školy zástupce okresního úřadu a zástupce finanční správy a zabrali okamžitě celou budovu k vojenským účelům. Prohlásili, že se vojáci dostaví již dopoledne,“ stojí v kronice.
V březnu 1946 byl škole vrácen název Benešova škola. Zápisy po únorovém komunistickém převratu dokazují, že na dlouhých 40 let končí cokoli svobodného, o čem bylo možné ve školní kronice číst. Kronika se stává snůškou statistik. Stereotypně se v ní píše o činnosti pionýrů, politickém školení učitelů, o brigádách, plnění úkolů na počest strany či závazcích na počest strany. Nedovídáme se, že životní úroveň učitelstva po roce 1948 neustále klesala, ale naopak čteme, jak si strana a vláda váží učitelské práce.
Škola nesla název Dukelských hrdinů
Čtenář školní kroniky se rovněž nedozví o vyřazení knih ze žákovské a učitelské knihovny po roce 1948, což se týkalo například všech Masarykových a Benešových, ale i některých Čapkových spisů. Další vyřazování knih jiných autorů nastalo po roce 1968.
Nepíše se také o tom, že někteří žáci nesměli být přijati na střední školu pro třídní původ rodičů nebo nesouhlas rodičů s politikou strany a vlády. Nedovídáme se, že učitel nestraník nemohl zpravidla zastávat řídicí funkci, že politické školení učitelů nestraníků bylo povinné a odmítnutí účastnit se ho znamenalo ztrátu existence. Poplatné době bylo i to, že v roce 1951 byla škola slavnostně přejmenována na školu Dukelských hrdinů.
Od roku 1953 učitel musí být oslovován soudruh učitel, na školu je přidělen dělnický absolvent kurzu pro kandidáty učitelství občanské nauky ve Varnsdorfu. Vyučuje občanskou a brannou výchovu. Stranická organizace na škole vyslovuje nespokojenost s pasivitou žákovské samosprávy a pionýrské organizace.
Minulý režim však přinesl i pozitivum. Ve školním roce 1973/1974 byla otevřena sportovní třída 6. B s hokejovým zaměřením. V následujících letech přibyly další třídy od 3. do 8. ročníku. V kronice stojí, že v září 1979 přijeli na pozvání plzeňského hokejového oddílu žáci CSKA Moskva. V prosinci žáci z 8. B odjeli poměřit síly do Moskvy. Setkání pokračovala 10 let, kdy moskevští chlapci byli na návštěvě ve škole i v rodinách.
Přelom nastal 17. listopadu 1989, odkdy mohli učitelé opět svobodně učit, v roce 1990 získala škola opět původní název – Benešova škola.
Budovu zařadili mezi kulturní památky
V roce 1995 přichází krutá skutečnost – protože v budově bylo objeveno rozsáhlé poškození stropů, bude muset dojít k opuštění školy a k její rozsáhlé rekonstrukci.
Opakovala se tak situace z roku 1968, kdy následovala první rekonstrukce. Problémy začaly v roce 1924, kdy stavitel Ing. Dr. T. Keclík vytvořil výkresy železobetonových stropních konstrukcí, které jeho firma později také realizovala. V roce 1995 odborníci konstatovali velmi špatný stav těchto původních železobetonových stropních konstrukcí, které naprosto nevyhovují nízkou kvalitou betonu, uložením výztuže a tím, že jsou na mnoha místech velmi poddimenzovány.
To, že hrozí zřícení stropů, konstatovaly odborníci i v roce 1968, kdy došlo k první velké opravě školy.
Rekonstrukce úspěšně skončila 1. srpna 1997. Důkazem úspěchu je fakt, že budova školy je od 23. dubna 2011 kulturní památkou.
„Dnes se v její mateřské a základní škole vzdělává 706 dětí, na škole učí 76 pedagogů a 24 dalších zaměstnanců,“ uvedla ředitelka Iveta Žižková. Účast na oslavách stovky, které se uskuteční v úterý a středu, přislíbil ministr kultury a bývalý primátor Plzně Martin Baxa.
