Plzeňská zoo se k chovu aguti černohřbetého vrátila po bezmála deseti letech. První hlodavci tohoto druhu přišli do Plzně v roce 2007 a mezi lety 2010 až 2015 se podařilo odchovávat mláďata.
Protože se jedná o raritnější druh aguti, v zoo bývá nejčastěji aguti Azarův, rozhodla se zoo k chovu vrátit. Původním motivem bylo rozhodnutí změnit skladbu zvířat ve velké voliéře nad pavilonem Amazonie, kterou chovatelé vybrali jako jejich letní ubikaci. Díky svému pozemnímu způsobu života měli aguti obohatit novou ptačí kolekci této voliéry.
Aguti černohřbetý žije podle kurátorky savců v plzeňské zoo Kristýny Rothové v tropických deštných lesích Jižní Ameriky, konkrétně v Brazílii, Bolívii a Paraguayi.
„Jedná se o hlodavce s denní aktivitou, což je pro návštěvníka zoologické zahrady vždycky vítaná vlastnost. Během dne se věnuje hledání potravy, což jsou listy, plody, semena a větvičky. Má velmi ostré zuby a je schopen otevřít i tvrdý ořech. Pokud je období, kdy dozrává velké množství plodů, dělá si zásoby na horší časy. Těmi, především zapomenutými, nevědomky rozšiřuje některé druhy rostlin,“ vysvětluje kurátorka Kristýna Rothová.
Aguti je velmi plaché zvíře, jehož primární strategií přežití je útěk. „Je ale také schopno zastrašování postavením chlupů na hřbetě, čímž se opticky zvětšuje, nebo podupáváním zadníma nohama a poštěkáváním. Aguti tvoří monogamní páry na celý život. Rodí většinou dvě mláďata a ta jsou takzvaně nedifugní, což znamená, že jsou plně vyvinutými zmenšeninami svých rodičů, které jsou schopna ihned po narození následovat. Dožívají se 10 až 15 let,“ říká Rothová.
V plzeňské zoo se narodilo mládě guerézy, matka si bílou opičku pečlivě střeží |
Do plzeňské zoo se aguti začali vracet na začátku roku 2024, kdy dorazil ze zoo v Lipsku první sameček Gunner, narozený v roce 2023. Jelikož je těchto zvířat v evropském chovu opravdu málo, na svou družku Jorinde narozenou loni čekal téměř rok.
Přicestovala také z Lipska, protože tamní zoo je aktuálně nejúspěšnějším chovatelem tohoto druhu. Blíže poznávat se budou v jejich menším letním sídle, kde žijí spolu s mirikinami bolivijskými.
Omezenější prostor dává ošetřovatelům v porovnání s letní expozicí lepší šanci kontrolovat jejich spojování. „Březost aguti trvá na hlodavce neobvykle dlouho, čtyři měsíce. Takže nás čeká napínavé jaro,“ doplňuje Rothová.
