Když žena ze Šťáhlav volala Karlu Makoňovi ze Záchranné stanice živočichů Plzeň, že má na zahradě rodinného domu hned vedle zaparkovaného auta a vchodových dveří ve vřesu stočenou zmiji, pomyslel si, že je to holý nesmysl. Zmije je totiž velice plaché zvíře a lidskou přítomnost rozhodně nevyhledává.
Požádal proto vystrašenou ženu, aby mu hada vyfotila.
„Není den, kdy by nám nezazvonil telefon a volající netvrdil, že někde vidí zmiji. V 99 procentech se ale jedná o neškodnou a nejedovatou užovku obojkovou či hladkou a její odchyt a přenesení jinam se dá vyřešit po telefonu,“ vypráví Makoň.
Když si ale otevřel MMS ze Šťáhlav, uviděl zmiji jako z učebnice přírodopisu. Okamžitě zavolal ženě zpět, ať hada hlídá, a ujížděl spolu s kolegou do Šťáhlav.
„Chvíli nám trvalo, než jsme ji našli. Naštěstí zmije nebyla daleko, navíc ten kousek zeleně před domem byl, pravda, hodně nepřehledný, ale po čerstvé zálivce i značně studený, a tak se zmije z vřesu přesunula pod vedlejší kleč. Tam se stočila a čekala,“ popsal zvířecí ochránce.
Hada po chvíli chytili a přesunuli mimo zástavbu. „V lese nad Šťáhlavy na prosluněné pasece jí bude podstatně lépe a bude tam i více klidu,“ poznamenal Makoň.
Podle něj se zmije k rodinnému domu sama nepřiplazila. Buď tam byla dovezena s nějakým materiálem, jako je dřevo, kůra, kamení, nebo ji tam doneslo nějaké zvíře, třeba kočka či pes.
„Vzhledem k tomu, že měla na hlavě drobné poranění, předpokládám, že vypadla ze zobáku čápovi, který si ji jako potravu nesl na komín ve Šťáhlavech, kde hnízdí,“ řekl Makoň.
Čápi se živí drobnými savci, hmyzem, žábami, rybami, nepohrdnou ale ani plazy. Jsou schopní hada pozřít celého. Karel Makoň se setkal i s případem, kdy se hadem udusilo čapí mládě.
Zmije ze Šťáhlav byla zhruba po deseti letech teprve druhou zmijí, ke které zvířecí ochránci vyjížděli. Zmije se vyskytuje především v okolí Úněšova na Plzeňsku a zmíněných Šťáhlavech, na Příbramsku, u Dobříva na Rokycansku a samozřejmě na Šumavě.
