"Hajnou jsem chtěla být už odmala. K myslivosti jsem se totiž dostala díky kroužku, který organizovalo místní myslivecké sdružení a patřil pod celorepublikovou soutěž s názvem Zlatá srnčí trofej. Tu organizuje už 43 let Českomoravská myslivecká jednota," vzpomíná pětatřicetiletá Pražačka Jiřina Špálová, předsedkyně klubu Dámy české myslivosti ČMMJ, o.s.
Dámy české myslivostiV České republice se věnuje myslivosti asi 3 000 žen. To jsou asi 4 % všech myslivců. V klubu Dámy české myslivosti jsou ženy od 18 let až po šedesátnice. Klub vznikl proto, aby ženy podpořily vzájemné přátelství a vztahy mezi sebou, protože se na naháňkách potkávají méně často než muži. Klub spolupracuje s asi dvanácti protějšky v Evropě i jinde ve světě. Zajišťuje vzdělávání nejen pro své členky, ale věnuje se i různorodé práci s dětmi. |
V rodině žádného myslivce nemá. "Jediný byl bratr mého dědečka. Někdo zkrátka začít musel. Rodina mě ale velmi podporuje a už si na to zvykla. Tenhle můj velký koníček musí tolerovat i partner, protože ovlivňuje životní styl a volný čas. Když si ještě pořídíte psa, tak podřizujete chod rodiny i jemu," říká Špálová, která měla dvanáct let fenku německého krátkosrstého ohaře.
I myslivkyně jsou pyšné na své úlovky. "Hlavně v Čechách a německy mluvících zemích totiž existuje kult trofeje. Trofej je hlavně vzpomínka na lov, na zážitek, který si myslivec vybaví. Kolikrát byl konkrétní druh zvěře obeznat, zda se mu lov podařil hned na začátku sezony, nebo se musel vracet několik dnů. Vybaví si západy nebo východy slunce, hodnocení trofeje s přáteli po lovu," vysvětlila Špálová.
Sama má doma vystavené trofeje ze zvěře srnčí i jelení, páráky a klektáky (horní a dolní špičáky, pozn. red.) z černé zvěře. "Byla bych ráda, kdyby se moje trofeje rozšířily ještě o kamzíka a další druhy zvěře," prozradila Špálová.
Živí se jako obchodní zástupce. Prodává kabely
Podotýká ale, že myslivost není jen o lovu, a nemrzí ji ani to, že na poslední naháňce nestřelily myslivkyně ani jeden kus. "Celý den probíhal v dobré náladě a přátelské atmosféře, a to je důležité," míní Špálová.
A čím se tato pozoruhodná žena živí? Pracuje jako obchodní zástupce společnosti Prakab pražská kabelovna. "Když jsem v práci, tak prodávám kabely, a odpoledne, po večerech a o víkendu se věnuji klubu a myslivosti," říká se smíchem.
Dámy české myslivosti se kromě jiného věnují i práci s dětmi. "Všem rodičům bych doporučila, aby děti hlásili do kroužků zaměřených na přírodu a enviromentální výchovu. Děti dnes neumí rozeznat dřeviny, rostliny, houby, neznají zvěř. Tohle všechno se tam naučí a mimo jiné i jak se chovat v lese a že být potichu je základ pro sledování zvěře i ptáků," podotkla myslivkyně.
Kromě toho se naučí komunikovat s ostatními dětmi bez mobilů a počítačů. "Třeba tábory, které pořádá Českomoravská myslivecká jednota, jsou velmi oblíbené a děti se tam rády vrací. Někoho tato výchova ovlivní tak silně, že se stane třeba hajným, někdo pracuje se dřevem, se zvěří, v našem klubu máme i veterinářku," dodala Špálová.
