„Jsme si vědomi toho, že část zodpovědnosti za to, jak se v Česku hospodaří na zemědělské půdě, jde za vlastníky pozemků, protože nekontrolují, jak se na půdě hospodaří,“ vysvětluje zemědělský hospodář biskupství Pavel Růžička, který vedle práce pro biskupství obhospodařuje deset hektarů půdy, které zdědil po dědečkovi a kde uplatňuje inovativní postupy hospodaření, jako je agrolesnictví, kdy se zemědělské plodiny kombinují se stromy a oběma stranám to prospívá.
Růžička říká, že půda je majetek jako každý jiný, proto je třeba se o ni starat, a tedy kontrolovat nájemce, zda se o ni starají dobře. „Když má člověk auto, stará se o něj, když má dům, také se o něj stará, půda je to samé. Když půdu člověk kontroluje, získá k ní úplně jiný vztah. Lidé na to nejsou zvyklí, protože půdu dostali zpět po desetiletích, ale je třeba si na to znovu zvyknout. Dá se také sehnat poradce, který kontrolu za vlastníky zařídí,“ říká Růžička.
I Nadace Partnerství v rámci organizace Živá půda se snaží aktivizovat vlastníky půdy, aby se o pozemky starali, aby si zemědělce vybírali, aby se zajímali o to, co se s půdou děje, jak se o to snaží biskupství, které obhospodařuje na tři tisíce hektarů církevní půdy rozdělené do pěti tisíc kusů. Půdu pronajímá zhruba tisícovce pachtýřů.
Méně problémů v katedrále i na náměstí. Plzeňskou dominantu ohlídají bezdomovci |
„Budeme postupně uzavírat pachtovní smlouvy, které mají charakter zodpovědnosti vůči půdě, je to běh na dlouhou trať. Budeme se chovat tak, aby se neodplavovala půda, což je jeden z největších problémů,“ uvedl plzeňský biskup Tomáš Holub.
Přednost má zemědělec s dobytkem
Církev dává přednost zemědělcům, kteří chovají dobytek, kteří se dali cestou ekologického zemědělství nebo upřednostňují inovativní postupy obhospodařování půdy.
„Už se stalo, že jsme kvůli nedodržení požadavků vyměnili zemědělce, který na půdě hospodařil. Šlo ale jen o jednotky případů. Navíc to neděláme tak, že hned vypovíme pětiletou smlouvu, ale po uplynutí pětileté lhůty vypíšeme výběrové řízení na nového nájemce,“ vysvětlil Růžička.
Věří, že doporučení pro církevní půdu by se mohla rozšířit i na další plochy jiných vlastníků a církev by se tak mohla stát inspirací. I proto církev pořádá třetím rokem seminář pro udržitelné hospodaření, kde se snaží představovat inovativní metody hospodaření.
Plzeňská madona má další kopie, navázaly na stovky let trvající tradici |
„Zveme tam zemědělce, kteří s tím mají nějakou zkušenost a snažíme se pachtýře povzbudit k tomu, aby novinky vyzkoušeli,“ říká Růžička, který je přesvědčený o tom, že chuť zemědělců k těmto opatřením roste.
V pachtovních smlouvách je třeba i to, že se na poli dá obnovit cesta nebo že na církevní půdě je škodlivá erozní rýha, kterou je potřeba zatravnit, aby voda z pole zbytečně neodtékala, nebo že je na pozemku možné kvůli zadržování vody v krajině vytvořit tůň.
„Někdy je pozemek příliš velký a je potřeba ho rozdělit, nebo je pozemek erozně ohrožený. Pak chceme, aby tam zemědělec nepěstoval erozně ohrožující rostliny jako kukuřici či brambory, a pokud ano, aby použil specifické technologie, které zmírňují dopad eroze,“ popisuje Růžička.
Podmínkou je také to, aby pachtýři alespoň dvakrát za pětileté smluvní období seli meziplodiny. Po sklizni obilí se dá zasít třeba hořčice nebo svazenka, které na ploše vydrží do září, kdy se zapraví formou takzvaného zeleného hnojení zpět do půdy a poté se zaseje ozim. Nebo se seje meziplodina na podzim, na poli vydrží do jara, kdy se zapravuje do půdy a k setí hlavní plodiny dochází na jaře.
Věřící ho nařkl z nemravností, spolupracovník biskupa je dočasně mimo službu |
Ne vždy se však požadavky církve dají realizovat. „Když má od nás někdo pronajatý půlhektar a pozemek je uprostřed velkého půdního bloku, těžko po zemědělci můžeme chtít, aby se při hospodaření na celém bloku řídil naším malým kouskem. Možnost prosadit naše požadavky se tedy odvíjí od přístupnosti pozemku či jeho velikosti,“ poznamenal Růžička.
Podle něj se také církev zapojuje do různých krajinných studií. Jednu si třeba pro celý katastr objednalo město Starý Plzenec, a protože farnost tam má poměrně rozlehlé pozemky, snaží se vystupovat jako aktivní a vstřícný vlastník půdy. „V podobných případech kontaktujeme architekty a dáváme najevo, že pokud na církevních pozemcích něco vyprojektují, budeme se snažit plány realizovat,“ říká Růžička.
Podle něj je totiž největší problém dneška právě to, že i když existuje dost velké množství studií, územních plánů nebo dokumentace, jak kvalitně pracovat s krajinou a půdou, plány narážejí často na odpor nebo nepochopení vlastníků pozemků.
„Týká se to například protierozních opatření, kam patří třeba průlehy. Ty se dají přirovnat k prohlubni, která se vytvoří napříč svahem kvůli zadržení vody v lokalitě, ale hlavně aby nedocházelo ke smývání nejúrodnější části půdy. Fungují i zatravněné pásy, které přerušují větší výměru hlavní plodiny,“ vypráví Růžička.
