Jen málokomu se dostanou do rukou kamenné nástroje vytvořené člověkem před 30 až 50 tisíci lety. Odborníci z Plzně tu možnost měli.
„Naše katedra provádí výzkumy především v České republice. Své aktivity ale nově rozšiřujeme také do zahraničí. Vedle toho, že jsou významné z hlediska archeologických objevů, slouží studentům jako možnost praxe,“ vysvětluje vedoucí katedry Pavel Vařeka.
První z expedic zamířila na dva červnové týdny do katastru města Santa Marinella, které se nachází na východním italském pobřeží zhruba 70 kilometrů severně od Říma.
Desetičlenný tým zde pomáhal se získáváním poznatků o zaniklé římské kolonii Castrum Novum, která zde byla založena ve 3. století před Kristem.
Bádání v Evropě i Asii |
„Kolonie měla kontrolovat pohyb na Via Aurelia, což byla jedna ze slavných římských cest, která spojovala Řím s městy Cosa a Pisa. Původně vznikla jako opevněný tábor, postupem času se ale stala lokalitou vyhledávanou bohatými římskými rodinami. Život v této oblasti se rozvíjel od 3. století před Kristem až do 5. století našeho letopočtu. Poté zde na dlouhá staletí ustal a vrátil se až po 2. světové válce,“ popisuje lokalitu členka týmu archeologů Klára Preusz.
V průběhu výzkumu plzeňští badatelé odkrývali část lázeňského komplexu. „Naše skupina měla na starost úsek o rozměru 10 na 15 metrů. Zásadní bylo objevení cisterny napojené na kanalizaci, která má oproti jiným, které byly v této oblasti nalezeny, mnohem větší rozměry. Odkryli jsme ji až do hloubky 3,5 metrů. Zkušebním vrtem jsme poté hledali její skutečnou hloubku a došli až ke čtyřem metrům,“ říká Preusz.
Velikost cisterny nasvědčuje tomu, že šlo o lázně určené pro velký počet osob. „Cisterna byla zřejmě ve třetím století zasypána. Dále se nám podařilo odkrýt předpecní prostor pro vytápění a další prvky lázní,“ doplňuje Preusz.
V souboru nálezů západočeské expedice se mimo to nachází například běžné, ale i luxusní keramické zboží, fragmenty mozaik, pečetě, bronzové předměty, jako hřebíky, háčky na ryby a v neposlední řadě i mince. Artefakty zamířily do depozitáře Muzea moře a starověké námořní plavby v nedaleké Santa Seveře.
Systematický archeologický průzkum v Castrum Novum probíhá od roku 2014. „Velká část informací o této kolonii je ztracená. Místo, které můžeme archeologicky zkoumat, je zachovalé pouze díky tomu, že leželo na soukromé zahradě. Její majitel, pro nás díky Bohu, odmítal zahradu prodat developerům, a tím pro nás toto významné kulturní dědictví zachoval. V 60. letech totiž velkou část původního římského města pohltila moderní zástavba,“ vysvětluje Preusz.
Expedice z Plzně se na výzkumu této oblasti podílela poprvé. Výprava, kterou finančně podpořila Západočeská univerzita, bude pokračovat letos v září.
„V roce 2015 došlo k odhalení hradeb v délce přibližně 120 metrů. Díky tomu víme, kde přesně se nacházelo centrum města. Nyní se jej snažíme odkrývat a popsat jeho přesnou podobu. Z dostupných archivních pramenů i archeologických nálezů víme, že se ve městě nacházelo divadlo a díky nápisům na kamenných deskách jsme zjistili, že zde byl chrám. Bylo to tudíž klasické římské město, které mělo všechny prvky, jež tehdejší sídla měla,“ doplňuje Preusz.
Pětičlenná expedice vyrazila do Kyrgyzstánu
Do kyrgyzského města Oš se mezi 9. až 16. červnem z Plzně vypravila pětičlenná expedice.
„Naším cílem byla dokumentace artefaktů, které se nacházejí na úpatí Šalamounovy hory. Druhým hlavním tématem naší expedice bylo zpracování nálezového fondu univerzity ve městě Oši, které leží právě na úpatí této slavné hory. Dalším cílem byla katalogizace artefaktů z 10. až 12. století. Jedná se zejména o keramiku, zdobenou různobarevnými glazurami,“ popisuje výpravu do střední Asie Josef Hložek z katedry archeologie.
Okolí města Oš je pro archeology velice významné. Ve středověku se jednalo o důležité centrum na Hedvábné stezce spojující východ Asie se Středomořím.
Nacházejí se zde ale rovněž artefakty staré téměř 50 tisíc let. Pozadí města dominuje posvátná Šalamounova hora, která je jako jediné místo v Kyrgyzstánu od roku 2009 zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO.
Kvůli erozi a vandalismu rytiny na Šalamounově hoře mizí
„Tato oblast má velice dlouhý pravěký vývoj. Jako důkaz nám slouží obrovské množství skalních rytin, které se nalézají na Šalamounově hoře. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že naše expedice měla i záchranný rozměr. Kvůli postupující erozi a bohužel i vandalismu některé ze skalních rytin rychle zanikají. Chtěli bychom proto vytvořit dva katalogy - jeden zaměřený právě na skalní rytiny a druhý na nálezy. K nim patří i kamenné artefakty vyrobené v době zhruba před 50 až 30 tisíci roky. Měli jsme také možnost zdokumentovat široké spektrum pravěké keramiky a kamenných artefaktů,“ vysvětluje Hložek.
Archeologický průzkum této oblasti začal v 80. letech minulého století. Od rozpadu Sovětského svazu ale stagnuje. Spolupráce Západočeské univerzity v Plzni a Státní univerzity v Oši by měla nepříznivou situaci změnit.
„Navázanou spolupráci bude katedra nadále rozvíjet nejen ve formě dalších výzkumných expedic, ale také prostřednictvím vzájemných studijních pobytů studentů archeologie a historie Západočeské univerzity v Plzni a Státní univerzity v Oši. Spolupráce by měla v blízké budoucnosti vyústit ve vytvoření moderního studijního oboru Archeologie v Kyrgyzstánu,“ uzavírá tisková mluvčí Západočeské univerzity Šárka Stará.
