Jiří Kolář žil v letech 1914–2002, sbírka obsahuje tvorbu z časového rozpětí 60. až 90. let 20. století, přičemž nejstarší koláž pochází z roku 1957.
Galerie předpokládá, že sbírku po odborném zpracování vystaví, aby se s ní seznámila odborná i širší veřejnost. „Společnosti ČEZ patří náš obrovský dík,“ řekl ředitel Západočeské galerie v Plzni Roman Musil.
„Smyslem umění není ležet v depozitáři, ale přinášet radost co nejširšímu okruhu lidí. Jsme rádi, že díky dohodě se Západočeskou galerií budou milovníci umění již brzy moci obdivovat abstraktní koláže Jiřího Koláře v důstojném výstavním prostředí a že se této výjimečné kolekci dostane i soustavné odborné péče, jakou výtvarná díla potřebují,“ uvedla členka představenstva ČEZ Michaela Chaloupková.
Vzácným hostem slavnostního předání sbírky byl Zdeněk Valeš, někdejší ředitel Západočeské energetiky (ZČE), jehož přičiněním byla Kolářova díla shromážděna. „Krátce po sametové revoluci jsem byl služebně v pařížském sídle EdF (francouzská společnost zabývající se výrobou a distribucí elektřiny – pozn. red.) a na stěnách si všiml obrazů. Hned jsem věděl, že jde o dílo našeho básníka a malíře Jiřího Koláře, které jsem znal,“ říká Valeš.
V EdF mu ochotně předali adresu bydliště tehdy stále ještě ve francouzském exilu pobývajícího českého umělce. Ačkoli nebyl ohlášen, Jiří Kolář jej přijal. Padli si do oka, možná i proto, že pan Valeš, coby člověk od „fochu“, opravil umělci porouchanou elektroinstalaci.
Kolář jej pak vzápětí požádal, jestli by mu něco v předstihu nevzal domů do Čech, kam se plánoval vrátit. „Říkal jsem mu, že k obrazům není žádný pasport a měl jsem obavy, že při jejich náhodném odhalení na hranicích může nastat problém. Kolář nad tím mávl rukou. Hoďte to pod sedačku, když tak to pak zpátky nějak dostaneme,“ vzpomíná po více než 30 letech Valeš.
Ke konci tisíciletí následoval Kolářův návrat do České republiky a nabídka na odkup sbírky koláží a následně jejich vystavení v plzeňských prostorách dnešní ČEZ v Guldenerově ulici. „Plácli jsme si. Základem pro dohodu bylo podle mne hned naše první pařížské setkání,“ dodává Zdeněk Valeš.
