Stojíme v místě, kde stával kostel svatého Jiří. Očištěné obvodové zdi sahají do výše zhruba jednoho metru, ve výklenku nad bývalým oltářem je umístěna kopie obrazu grafenriedské madony, opravený je i vstupní portál. To vše vytváří jedinečnou atmosféru. Přitom ještě před deseti lety nebylo poznat, že tu kostel vůbec stál.
Navíc tu existují i další zřetelné části budov - kromě kostela také fara, pivovar či sklárna. Podle domažlického historika Zdeňka Procházky je to největší odhalený skanzen vesnice zaniklé po roce 1945 na území od Aše k Pasovu.
Zbytky obce Lučina |
Poslední budovou, jejíž základy by v budoucnu mohli lidé spatřit, je zámek. Ten po odchodu vrchnosti z vesnice sloužil jako škola.
V roce 1930 čítala obec Grafenried jednačtyřicet usedlostí s 247 obyvateli. Naprostá většina z nich, konkrétně 231, byla německé národnosti. Tečku za bohatou historií obce, sahající zřejmě do 13. století, učinil rok 1945.
Vysídlené oblasti v Českém lese zajímaly Zdeňka Procházku už před rokem 1989. Po pádu železné opony začal všechna místa, která znal z fotografií, objíždět.
Tam, kde dnes stojí zmiňovaný skanzen, byla neproniknutelná džungle. Žádné pozůstatky stavení patrné nebyly. Jediný, kdo se do lokality vypravoval, byli hledači kovů.
Myšlenka obnovy se začala rodit před dvěma desítkami let. Konkrétně v momentu, kdy se Procházka setkal s Hansem Laubmeierem, jedním z původních obyvatel. Právě Laubmeier projevil přání opravit, respektive vykopat a pietně upravit, kostel svatého Jiří.
Kámen z kostela sv. Jiří byl vybraný až do základů
„Nad zemí nebylo vidět vůbec nic. Kostel byl odstřelený a zničený v roce 1971,“ líčí Zdeněk Procházka a dodává, že pozůstatky kostela byly v tak špatném stavu, že bylo třeba téměř jednu polovinu stěny dostavět.
„Kámen byl vybraný až do základů,“ vysvětluje. Za rok už se tu konala první česko-německá mše, která se od té doby každoročně opakuje.
Na odkrytí kostela pracovali tři až čtyři lidé, nadšenci, a další tři zedníci. Do prací se zapojil i Helmut Roith z nedalekého Treffelsteinu.
„Toho práce zaujaly natolik, že pod dohledem začal odkrývat i další stavby,“ vzpomíná Procházka a zdůrazňuje, že se nejedná o žádnou archeologii, ale o vyvážení suti z objektů.
Místo skutečně ožilo, lidé do Lučiny chodí na procházky
Těžiště prací leží v odkrývání zbylých stěn a jejich očištění. Pokud se objeví nějaké artefakty, putují buď do muzea, nebo se zakomponují přímo do stavby, například do betonu, kterým se stěny zpevňují.
Roith tímto způsobem odkryl pozůstatky fary ležící kousek od kostela, opravil vstupní bránu na hřbitov, pivovar i hospodu, řeznictví a další usedlost.
„Vyskytl se ale problém. Co dělat s odkrytými pozůstatky? Je třeba je nějak upravit, aby se nerozpadly,“ konstatuje Zdeněk Procházka.
Pomoci by k tomu mohl česko-německý program, který by poskytl peníze na zajištění všech odkrytých objektů. Do plánů jsou zapojeni i památkáři a další odborníci.
„Ke každému objektu by se měla udělat nálezová zpráva, která určí jak postupovat dál,“ přibližuje Procházka s tím, že pravděpodobně by nezůstaly zachované všechny odkryté objekty.
Například u stavení s dobře dochovanými sklepy by se zasypala horní část a zakonzervovaly by se sklepy. A naopak, tam, kde jsou zachované nadzemní části, by se zasypaly sklepy a zakonzervovala by se horní část.
Stejně jako dnes by bylo také třeba lokalitu udržovat pravidelnými prořezávkami a sekáním. To dnes zajišťuje Helmut Roith, který do Grafenriedu jezdí téměř každý den.
„Místo skutečně významně ožilo. Pravidelně tady někoho potkávám. O víkendech sem chodí lidé na procházky se psy, vede sem i cyklotrasa,“ konstatuje Procházka.
Už dnes existuje v Domě přírody v Klenčí pod Čerchovem malá expozice věnovaná Grafenriedu. A je předpoklad, že pokud by se v budoucnu našla nějaká skupina lidí, mohl by je tam nějaký pracovník zavézt a místem je provést.
Zaniklá obec Lučina (červená značka)
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
