Ilustrační snímek

Ilustrační snímek | foto: Martin Stolař, MAFRA

Na záchytce v Plzni lidé podepisují směnky, praxi prověří ministerstvo

  • 47
Praktiky protialkoholní záchytné stanice v Plzni při řešení plateb a dluhů za pobyt v zařízení, prověří ministerstvo spravedlnosti a kraj. Pavel Cink, šéf Městské polikliniky Plzeň, která záchytku provozuje, totiž zároveň vlastní advokátní kancelář, jež dluhy vymáhá.

Poměry na záchytce také dlouhodobě sledují zástupci humanitární organizace Člověk v tísni. Důvodem je právě praxe používaná při řešení plateb a dluhů za pobyt.

Provozovatel záchytky - Městská poliklinika Plzeň - je prostřednictvím svého šéfa Pavla Cinka spojena s jeho advokátní kanceláří, která vymáhá dluhy od klientů, kteří nezaplatili včas.

Zdejší sazba 4,5 tisíce korun za pobyt je patrně nejvyšší v Česku. V zemi jsou nejobvyklejší sazby v rozmezí jednoho až dvou tisíc. Chod záchytky přitom zajišťuje Plzeňský kraj, který na její provoz vypisuje veřejnou zakázku.

Protialkoholní stanice sídlí v budově polikliniky na Francouzské třídě. Dům patří městu, ale zdravotnické zařízení provozuje společnost Městská poliklinika Plzeň vedená Pavlem Cinkem.

Lidé mnohdy netuší, co podepisují

Jestliže někdo za pobyt na záchytce nezaplatí ihned, uhrazení dluhu po něm požaduje nejprve Městská poliklinika Plzeň, která v případě prodlení předává záležitost Plzeňskému inkasnímu družstvu a následně se záležitosti ujímá advokátní kancelář Cink a partneři. Věc se tak dostává od Pavla Cinka k Pavlu Cinkovi.

Při propuštění ze záchytky dostávají lidé podepsat směnku a takzvanou rozhodčí doložku. To vymáhání dluhu zjednodušuje, posiluje pozici věřitele, ale dlužník na to doplácí. Pokud se dluh dostane do rukou rozhodce, dlužník má zaplatit zhruba čtyřnásobek původní částky, tedy přibližně dvacet tisíc. V případě exekuce je to ještě víc.

Praxi, která v Plzni panuje, kritizovali už ombudsmanka Anna Šabatová i zástupci společnosti Člověk v tísni. Nezamlouvá se jim vysoký poplatek za pobyt na záchytce nebo používání směnek a rozhodčích doložek, které lidé podepisují, aniž by leckdy tušili, o co se jedná.

O tom, jak systém funguje, svědčí například kauza Ivany Mastné, která má omezenou svéprávnost kvůli těžké psychické nemoci. Dlouhodobě bere léky a letos v dubnu se přitom napila alkoholu.

Kombinace s medikamenty udělala své a žena skončila na záchytce. Její příbuzní se pak snažili situaci vysvětlit a žádali o odpuštění platby. Upozornili Pavla Cinka, že požadovaná částka je téměř stejně velká, jako ženin invalidní důchod, a předložili mu i vyjádření ošetřujícího psychiatra. Nikdo nereagoval. Pak přišla obsílka.

Udělám cokoliv, abych to zastavila

Matka Ivany Mastné považuje poměry na záchytce za špatné. Zdůrazňuje, že způsob vymáhání plateb za pobyt nebere na nic ohledy.

„A tak na něj mohou nejvíc doplatit ti nejslabší, kteří se sami nedokážou bránit. Pokládám to za hyenismus. Udělám cokoliv, abych takový systém zastavila,“ řekla Ivana Mastná, která se jmenuje stejně, jako její dcera.

Zdůrazňuje, že vedení Městské polikliniky Plzeň mělo k dispozici podklady o zdravotním stavu její dcery. „Při osobním jednání na záchytce jsem narazila na arogantní chování. Člověk jim nestojí ani za to, aby mu poslali odpověď. Šli jen tvrdě za penězi,“ uvedla.

Ivana Mastná se obrátila na humanitární organizaci Člověk v tísni a kauzu začala projednávat i se zástupci krajského úřadu.

Šéf Městské polikliniky Plzeň Pavel Cink ovšem tvrdí, že se jeho firma jednoduše snaží dělat maximum pro to, aby částky byly vymoženy.

„Pokud někdo povinnost uhradit částku má a projevuje, byť elementární, snahu to řešit, je mu podána pomocná ruka. Pakliže zájem nemá, vymáhá se to rázně. Pokud by se to nevymáhalo, muselo by se to promítat do ceny. Zaplatili by to buď daňoví poplatníci, nebo ti slušní, kteří u nás skončili, ale dluh uhradili,“ uvedl.

Hejtman Josef Bernard řekl, že způsob zacházení s platbami za pobyt na záchytce považuje za poněkud nestandardní řešení.

„Ověříme si, do jaké míry je možné to takto dělat. Po zvážení situace, pokud to bude nutné, přijmeme nápravné opatření,“ sdělil.

Plzeňský kraj dával dosud na provoz záchytky přibližně tři miliony korun ročně. Pro příští roky by se mělo jednat o dvojnásobek. Krajská radní pro zdravotnictví Milena Stárková tvrdí, že na cenu pobytu na záchytce kraj nemá vliv. Navíc prý o provoz záchytky nikdo nemá zájem.

V jiných regionech se o provoz záchytky starají zdravotnická zařízení kraje a pouze v Plzeňském ji provozuje soukromá firma. Stárková si myslí, že kraj těžko může okolnosti spojené s platbami za pobyt na záchytce ovlivnit. „Z té situace nadšená nejsem, ale co mám dělat? Nevíme, kdo by to mohl provozovat,“ říká.

Radní tvrdí, že jiné kraje musí doplácet provoz záchytek více penězi: „Nejvíc v Moravskoslezském kraji, který dává 20 milionů ročně.“

Pavel Cink si myslí, že někdo jiný nebude vymáhání pohledávek záchytné stanice schopen řešit jinak. „S ohledem na skladbu lidí se nedomnívám, že by bylo moc jiných řešení, než to vymáhat způsobem, který používáme,“ konstatoval.

,