„Někdy je Milan Knížák považován až za monstrum. On je to ale zároveň velmi citlivý člověk. Kontroverzní Knížák už je vlastně klišé, kterého se na této výstavě zbavíme. Rozhodli jsme se ukázat jeho citlivější, křehčí stránku,“ vysvětluje Lucie Šiklová, která je společně s Reou Michalovou kurátorkou výstavy.
Návštěvníci klatovské Galerie U Bílého jednorožce tak neuvidí ta nejkontroverznější umělcova díla.
„Já se nebojím vystavit třeba miminka, která v Karlových Varech rozpoutala téměř mediální kampaň a byla označována až za dětskou pornografii. Ale tohle je to, co se od Knížáka očekává, a to jsme nechtěli,“ prozrazuje.
I tak nechybí slavná díla, jako je třeba Triptych, který se skládá z různých částí oblečení, nebo Destruovaná hudba. Ta představuje několik různě poškozených gramofonových desek.
„V roce 1963 až 64 jsem zpomaleně nebo zrychleně přehrával gramofonové desky, tím měnil kvalitu skladby, tvořil vlastně skladbu jinou,“ popisuje vznik nápadu Milan Knížák.
O rok později pak začal hudební nosiče různě destruovat. „Škrábat, probodávat, lámat. Jejich přehráváním, které ničilo gramofonové jehly i gramofony samotné, vznikla zcela nová hudba. Nečekaná, drásající, útočná i humorná. Skladby trvající vteřinu anebo téměř nekonečně dlouho (to když jehla uvázla v hlubokém vrypu a neustále přehrávala jedinou frázi). Rozvíjel jsem dále tento způsob,“ sděluje umělec.
Desky začal přelepovat, přemalovávat, spalovat ohněm, rozřezávat a slepovat části různých desek do sebe. Návštěvníci výstavy mají možnost si výsledný zvuk také poslechnout.
Na rozdíl od jiných výstav se tato odlišuje také větším zaměřením na autorovu poezii. „Máme tady něco přes dvacet básní. Jsou úderné i citlivé. Když se do nich návštěvník začte, dostává jakéhosi vnitřního průvodce výstavou,“ doplňuje Šiklová.
Přestože expozice ukazuje Knížáka z trochu jiného pohledu, než je veřejnosti většinou znám, najdou se i tady díla, která mohou určitou kontroverzi vyvolat. Patří k nim třeba obrazy zachycující postavy s různě kombinovanými pohlavními orgány.
Jedna z nich má například tři ňadra a penis, další pak dva penisy. „Poukazuje na to, že tohle prostě není normální. Je strašně zajímavé, že tenhle rebel je vlastně v určitých věcech hodně konzervativní. Je to podle něho tak, že největší rebel je dneska ten, kdo je konzervativní,“ podotýká Lucie Šiklová.
Tím se Milan Knížák posunul ve svém uměleckém postoji, který vyznával třeba v šedesátých letech minulého století.
„Ne že by vše z toho, co jsem v manifestu Žít jinak z roku 1965 formuloval, neplatilo, to určitě ne, mnohé z toho je validní dodnes. Ale lidská společnost se změnila a je nutné klást důraz na něco jiného. Dnes společnost (zvláště ta umělecká) pohrdá všemi limity, a proto je nutné limity chránit, stejně tak jako bylo nutné je dříve bořit,“ sděluje Milan Knížák.
Výstava potrvá do 7. dubna.
