Výstavní síň naplnily desítky kusů nejen šatů, ale také třeba kloboučky, rukavice, kabelky, spodní prádlo a doplňky denní potřeby. Mezi exponáty je však i šicí stroj, dobový porcelán, nebo dřevěný cestovní kufr. „S tím jsem třeba cestovala na svatbu do Anglie,“ říká pyšně sběratelka. Ta upekla na vernisáž i dobovou bábovku podle receptu, který si návštěvníci mohou na výstavě opsat.
„Výstava se jmenuje Žiju v první republice, protože chci, aby lidé viděli, jaké to je. Pro mě je to opravdu životní styl,“ vypráví Zusková. „Účastním se akcí, které oživují historii první republiky. Džíny mám ve svém šatníku jen jedny i mimo historické akce chodím v šatech, i když moderních. Ale vlastní výroby, protože šití patří k tomu, čemu se věnuji. Mimo jiné jsem ještě se synem v sokolské stráži, takže se účastníme různých pietních aktů. A všichni tři i s přítelem se účastníme akčních vojenských ukázek z druhé světové války po celé republice. Opravdu se snažíme žít v první republice,“ popsala žena.
Jsem z Lán. I to je důvod milovat první republiku
I dárky k narozeninám nebo pod vánočním stromkem bývají v její rodině často historické kousky, rozšiřující sbírku. Ta čítá 130 různých šatů, 50 kusů oděvních doplňků, 100 párů rukaviček, 20 párů bot, 60 kabelek a spoustu bižuterie. Umí zašít šaty, opravit klobouky nebo dočalounit dobový kočárek. Sběratelská vášeň naplňuje jejich byt. Sbírka zabírá 12 šatních skříní a několik regálů s velkými boxy. Její přítel navíc sbírá vojenské přilby. Má jich přes devadesát a místa zaberou také dost.
K zájmu o téma první republiky ji přivedlo vyprávění prababiček a babičky, jejichž příběhy, jak říká, hltala plnými doušky. „V deváté třídě jsem měla mít vystoupení na téma ‚První republika‘. Bylo to k výročí založení školy Charlotty Garrigue Masarykové v Lánech, odkud pocházím. A když se někdo narodí v Lánech, je to už první důvod, proč milovat první republiku. A já jsem lánská patriotka stejně jako moje rodina. Tehdy jsem dostala od příbuzné první šaty z předválečného období. Měla jsem je ještě v tanečních a pak už jsem se do nich nevešla,“ usmívá se.
Později začala spolupracovat i s muzeem T. G. Masaryka v Lánech na oživených prohlídkách, a protože – jak říká, dáma nechodí jen v jedněch šatech, potřebovala jich víc. „Některé věci jsem dostala od lidí z mého okolí, z rodiny, hodně věcí jsem nakoupila na aukčním portálu a podobně. A taky když vyšel nějaký článek nebo o mně mluvili v rozhlasu, tak mi třeba paní z druhého konce republiky poslala balíček šatů po mamince nebo babičce. I na takovéhle výstavy mi lidi něco přinesou a říkají, že nevědí, co s tím, děti že by to jednou vyhodily, ale oni chtějí, aby to žilo dál. A pak jsou rádi, že jim třeba pošlu fotku z výstavy,“ líčí s tím, že kromě darů má ve sbírce i kousek, který zachránila z útrob popelnice.
Postel, v níž spal i Masaryk. V zámečku Tři Trubky chystají unikátní ubytování |
Nejsilnější vztah má sběratelka k modrým šatům s bílými puntíky, které byly ty první. Další oblíbený kousek je však pánský černý kabát. „Je po tatínkovi mého učitele, který učil už moji maminku. Umřel asi v 92 letech a moc si vážím toho, že si na mě vzpomněl. Pak tu ale taky mám knížku z knihovny T. G. Masaryka a podařilo se mi sehnat všechny knihy mojí babičky Anny Dědičové Lánské. Měla na mě velký vliv. Strávila jsem u ní dětství a ona mi vyprávěla o první republice. Měli koloniál a galanterii s metrovým zbožím, a kromě toho psala romány a básně. A mezi klenoty mé sbírky tak patří i její obyčejný psací stroj,“ vysvětluje sběratelka, že právě osudy a příběhy předmětů pro ni mají mimořádný význam neměřitelný penězi.
Svoje kostýmy už zapůjčovala do filmů a sama v nich i hrála. „Měla jsem možnost zahrát si ve filmu Jan Masaryk nebo v seriálu Bohéma. Ale taky chodím do práce a nemám na to tolik času. Pracuji v galanterii a metrovém zboží, což je zároveň návrat ke kořenům toho, čím se ve svém koníčku zabývám,“ vysvětluje Ludmila Zusková.
Výstava bude v Muzeu středních Brd k vidění do 11. května.
