Stejné privilegium jako má výstava v Plzni, mají například pražské výstavy Sluneční králové v Národním muzeu nebo Rembrandt: Portrét člověka v Paláci Kinských. Plzeňské expozici pomohl k výjimce zejména fakt, že jde o projekt evropského významu se zahraničními zápůjčkami ze Saska a Bavorska.
„Celá příprava a realizace výstavy byla mimořádně složitá. Jedná se o odborně i finančně nejnáročnější projekt Západočeské galerie posledních několika let, proto jsme nechtěli veřejnost připravit o možnost tuto výstavu zhlédnout právě v době vánočních svátků,“ uvedl ředitel Západočeské galerie v Plzni Roman Musil.
Plzeňská madona je nejen významným uměleckým dílem, ale také artefaktem, který měli místní lidé po staletí v úctě a hledali u něj v těžkých dobách ochranu.
„Nejstarší doklad ochranné funkce madony je spojovaný s ukončením obléhání Plzně ve 30. letech 15. století husity, kdy se v Plzni začal slavit nový svátek. Hlavní roli v něm hrála právě tato socha,“ řekla Michaela Ottová, která výstavu vytvořila společně s Petrem Jindrou ze Západočeské galerie.
Plzeňská socha je výjimečná jak svým provedením, tak historií. Titul výstavy vyjadřuje vysoké estetické kvality Madony plzeňské a vyzdvihuje její význam: hříchem neposkvrněná Matka Boží, královna nebes, byla od středověku charakterizována jako sole pulchriora – krásnější než slunce.
Socha Panny Marie s Ježíškem, která je ozdobou plzeňské katedrály svatého Bartoloměje, je jednou z nejvýznamnějších představitelek takzvaného krásného slohu v České republice. Tento styl vznikl v prostředí pražské katedrální hutě Petra Parléře v úzkém provázání s náboženskou, politickou a kulturní situací závěru vlády Karla IV. a počátku vlády Václava IV.
Expozice evropského významu představuje v Masných krámech desítky nejvzácnějších středověkých děl nacházejících se nejen na českém území, ale také v Německu. Nabízí celou řadu typových replik a variant Plzeňské madony včetně monumentální Madony z františkánského kostela v Plzni.
Mezi nejvýznamnější exponáty, jejichž zapůjčení je zcela jedinečné, patří Madona svatovítská, Madona březnická, Svatovítský veraikon, Sv. Petr ze Slivice, Monstrance z Chebu a řada dalších děl, která v Plzni předtím nikdy nebyla k vidění.
Originál Plzeňské madony je teď díky rekonstrukci plzeňského kostela v rukou odborníků, kteří jej zkoumají. Jedinečnou příležitost spatřit jej v jiném prostoru, než kterým je kostelní oltář, budou mít lidé v lednu. Na deset dní se stane jednou ze součástí výstavy. Přesný termín zatím ještě není známý.
Za posledních sto let je to poprvé, kdy se socha dostala do rukou odborníků. „Poslední zásahy proběhly v souvislosti s osazením na novogotický oltář v roce 1883 a potom při pořízení nové koruny na hlavu madony ve 20. letech minulého století. Až v souvislosti s rekonstrukcí chrámu svatého Bartoloměje nám bylo umožněno podívat se na madonu současnými metodami,“ uvedla Ottová.
Plzeňská madona pochází z dílny Petra Parléře
Nejdůležitější byly informace o původu. Potvrdilo se totiž, že pochází z dílny Petra Parléře. „Klíčovou roli sehrála odřezaná část původní koruny. Odebrali jsme vzorek a zjistilo se, že jde o pražskou zlatou opuku. To odkazuje k parléřovské huti,“ doplnila Ottová.
Madona plzeňská byla v Praze objednána k roku 1384 německými rytíři, správci farního kostela sv. Bartoloměje v Plzni, patrně v souvislosti s ukončením významné etapy přestavby chóru kostela. Záhy po svém vzniku se stala inspirací pro varianty, repliky či devoční kopie vytvářené od počátku 15. století.
Již po husitských válkách byla považována za palladium města Plzně. Její kult se intenzivně rozvinul v baroku a pokračoval po celé 19. století až do čtyřicátých let 20. století. Dnes je opět obnovován. Madona plzeňská je hlavní patronkou Plzeňské diecéze a ochránkyní města Plzně.
Návštěvníci Masných krámů musí počítat s přísnějšími provozními a hygienickými podmínkami, které znamenají uzavření pokladny ve výstavní síni, možnost zakoupení vstupenek pouze online na www.plzenskavstupenka.cz a použití respirátoru FFP2, který obdrží každý návštěvník u vstupu do výstavní síně.
