náhledy
Modřínové kádě, krouhání i s košťály a hlavně zelí výhradně z okolí plzeňské části Křimice. To je základ specifické chuti oblíbeného křimického zelí, jehož sezona je v plném proudu. Právě teď svážejí traktory z polí valníky vysoko naložené obrovskými hlávkami.
Autor: Martin Polívka, MF DNES
Majitelem zelárny je poslanec a příslušník slavného šlechtického rodu Jaroslav Lobkowicz. Chodí sem poměrně často. "Víte, co já už jsem tu strávil času?" usmívá se, když ukazuje, jak se hlávky dostávají po dopravníku do zpracovny. Říká, že si tu i vyčistí hlavu: "Tady myslíte jenom na ty hlávky."
Autor: Martin Polívka, MF DNES
Od září do Vánoc zelárna zpracuje na půl milionu hlávek zelí. Výroba je stále převážně ruční. "Hlávky se musí očistit od vnějších lupenů a na to nikdo žádný stroj nevymyslí," říká vedoucí provozu Jaroslava Polesná.
Autor: Martin Polívka, MF DNES
Stejně jako před půldruhým stoletím, kdy tradice výroby kysaného zelí v Křimicích začala, se nakrouhané zelí také šlape. Kádě jsou přes dva metry hluboké.
Autor: Martin Polívka, MF DNES
Každá zhruba dvaceticentimetrová vrstva se prosype solí a kmínem a nastoupí na ni dvojice dělníků v umytých bílých gumovkách. Je to dřina, boty se boří, je třeba i dvakrát nakročit, aby se noha z bílé hmoty dostala. Šlapáním dostanou z nakrouhaného zelí vodu a vzduch mnohem citlivěji, než kdyby používali mechanické pěchy.
Autor: Martin Polívka, MF DNES
V kádích zelí zraje podle odrůdy zhruba od tří do šesti týdnů. K šesti zaměstnancům přibývá touhle dobou až 25 brigádníků. Odbyt je hlavně v západních Čechách. Křimické zelí však prodávají menší obchodníci od Šumavy až po Beroun.
Autor: Martin Polívka, MF DNES