„Vrchní soud v Praze rozhodl tak, že odvolání obžalovaného Ladislava Ubla se zamítá,“ sdělil mluvčí Vrchního soudu v Praze Vít Tomáš. Soud zamítl i odvolání jeho současné družky.
„Pane soudce, já jsem vinný. Já to vím, já ji zabil,“ řekl dnes před soudem Ubl.
Krajský soud v Plzni mu letos v únoru vyměřil za vraždu s rozmyslem čtrnáct let vězení. Tak, jak to požadoval žalobce. Ten by pro Ubla navrhoval i vyšší trest, ale protože je muž onkologicky nemocný a s ohledem k věku, přistoupil k nižšímu trestu.
„K bodání se obžalovaný doznal. Zranění byla neslučitelná se životem, sedm z devíti ran bylo smrtelných. Při jakémkoliv zdravotnickém zákroku by ženě nebylo pomoci. Výpověď obžalovaného byla nevěrohodná, účelová, aby byl viděn v lepším světle. Rozpory v jeho výpovědích nebyly jen mezi přípravným řízením a hlavním líčením, ale dokonce i přímo v hlavním líčení,“ odůvodnila v únoru výši trestu plzeňská soudkyně.
Citově i finančně ženu zneužíval
Zmocněnkyně rodiny připomněla, že obžalovaný za celou dobu neprojevil známku lítosti, nezazněla žádná forma omluvy. Pouze členům rodiny rozeslal dopisy se stejným obsahem. „Byla v nich jedna věta. Že žádá o odpuštění,“ uvedla zmocněnkyně rodiny.
Podle ní obžalovaný po dobu vztahu zneužíval ženu z citového i finančního pohledu. „Došlo to až do stádia, kdy se poškozená zadlužila. Úvěr teď splácí její syn jako dědic,“ vypočítala právnička rodiny.
Sám obžalovaný se při svých závěrečných slovech několikrát zalykal. „Můžu jenom říct, že za devět měsíců v cele jsem xkrát brečel. Mám obrovskou lítost, že jsem to udělal. Zdena je mrtvá, život jí už vrátit nemůžu. Nemůžu jí ho dát. Ta omluva je ve mně. To odpuštění je nejdůležitější, si myslím. Udělal jsem to v afektu, byla to absolutní blbost. Ptal jsme se doktora, kolik mi ještě zbývá času. Řekl, že mám tři až čtyři roky života,“ pronesl již dříve tichým hlasem souzený muž. Nemoc je podle něj vysvobození, bude tak mít možnost jít za mrtvou ženou.
Podle psychiatričky byl v době činu pachatel plně zodpovědný za své jednání. Psycholožka doplnila, že má egocentrickou osobnost, má snížený práh frustrace, oslabenou sebekontrolu i sebereflexi. To je jeden z důvodů, proč jeho možnou resocializaci znalci hodnotí jako sníženou.
Každý udělá v životě chybu, tvrdí vrah
Ubl podle obžaloby zavraždil devětapadesátiletou přítelkyni loni v květnu, použil k tomu útočný nůž. Ve spánku jí zasadil devět ran.
Bylo kolem třetí hodiny ráno. Přišel k domu, kde žena bydlela, odemkl si, vešel do ložnice a ženu zabil.
„Slyšel jsem, že každý člověk udělá jednou v životě chybu. Já ji udělal 22. května. Byly to tři, maximálně čtyři sekundy života, kdy jsem...,“ nedokončil větu před soudem senior.
Obžalovaný žije podle svých slov 26 let s přítelkyní, románek s ženou z Radnic udržoval asi tři roky. Stálá partnerka o tom věděla. V osudnou noc mu podle jeho slov žena řekla: Bodni, bodni si. „Jak jsem byl naládovaný prášky, najednou se mi zatmělo před očima. Bodl jsem ji. V ten moment jsem si uvědomil – panebože, cos to udělal? Ty ho***o! To je ta debilita, co nás učili na vojně. Rusák namaloval červeně trojúhelník, kam se má bodat. Nechtěl jsem, aby trpěla. Říkal jsem: Promiň, Zdeni. A bodal jsem,“ popisoval před soudem Ladislav Ubl.
Když bodl poprvé, žena ještě reagovala. „Řekla mi: Ty vole, tys mě zabil. Já se podíval, koukal jsem se do toho srdíčka. Pak se svezla, měla oči v sloup,“ tvrdí senior.
Po vraždě nůž vzal a spolu s ženiným mobilem ho hodil do rybníka, všechno oblečení ještě v noci naházel do kontejneru na šatstvo. „Vzal jsem tam kudlu a mobil, protože jsem to viděl v televizi. Uvažoval jsem jako vrah, který chce smazat stopy,“ řekl muž soudcům.
Obžalovaný před senátem prohlásil, že se zavražděné ženy svým způsobem bál. Tvrdil, že byla silnější než on. „Oba jsme byli konfliktní povahy. Vyjeli jsme proti sobě kvůli blbosti,“ tvrdí muž, který v průběhu výslechu na policii a pak i u soudu upravoval výpovědi. Před soudem některé věci popisoval jinak než při výsleších. Měl pro to originální zdůvodnění. „Policisté byli takoví mazliví, sami mě motivovali. Říkali to tak, že jste to musel odkývat. Byli jako Křemílek a Vochomůrka. Tak jsem povídal,“ pověděl soudcům.
Oběť se muže bála
Kolegyně zavražděné popisovaly, jak žena zpočátku rozkvetla, když jako vdova navázala s obžalovaným vztah. „Ze začátku spolu jezdili na výlety, byla šťastná, dokázala se obléknout. Pak jsem si všimla, že se přestala líčit a nosit módní oblečení. Když jsme se bavily, říkala, že všechno stojí peníze. Už to nebyla ona. Přišlo mi, že je pořád ve stresu. Nějakou dobu bydlela u něj v Plzni, do práce chodila celá bílá,“ popsala soudcům kolegyně ze zaměstnání.
Dvě další svědkyně popsaly, že zavražděná žena za Ubla všechno platila. V obchodě prý na ni křičel: Tady mám kasičku! „Viděla jsem, jak kolegyně nesla plný batoh a plné tašky s nákupem do domu Ubla. Říkala mi, že to s ním bylo hrozný, že trpěla. Už prý neměla ani peníze na jídlo, večer jedla suché rohlíky. Když jsem jí řekla, ať to s ním skončí, odpověděla mi, že on má legálně drženou zbraň, že ji zastřelí,“ popsala další kolegyně, která pracovala stejně jako zavražděná v jídelně. Už dříve si všimla, že oběť měla na pažích modřiny.
Synové zavražděné se shodli, že se je Ubl snažil rozeštvat a rozbít jejich rodinu. Jeden z nich řekl, že když máma ještě používala jeho účet, viděl, jak z něj rychle mizí peníze. „Od pár lidi z okolí jsem slyšel, že když neměl peníze, volal přes celý obchod na mámu: Kasičko, pojď sem! Ve vztahu byla jednoznačně uťáplá. Kdykoli něco chtěl, dnes už vím, že ze strachu to udělala,“ popisoval její syn.
24. května 2023 |
