„U nás je zvykem, že v krajských volbách kandidujeme v koalici. Do minulých voleb jsme šli se Zelenými, nově vzniklá ADS je programem našemu ještě blíže,“ vysvětluje lídryně kandidátky Ivana Bartošová z KDU-ČSL.
Jaké máte priority?
Řešíme problematiku venkova, života lidí v malých obcích, ochrany životního prostředí i otázky zemědělství. Trápí nás situace v pohraničí při skupování půdy pro spekulativní účely. Do voleb jdeme s heslem: Nenecháme Vás na suchu. Ať se to týká vody, nebo dalších oblastí života.
Jak si představujete zadržování vody v krajině?
Chceme podporovat projekty na tvorbu tůněk, mokřadů, lépe hospodařit s vodou v krajině. Potřebujeme rezervoáry pitné vody. Nechceme velké přehrady, ale vzniku menších nádrží pro pitnou vodu bránit nebudeme. Jsme krajem se zanedbanou vodohospodářskou strukturou. Hodně lidí v malých obcích je závislých na studnách, ty ale vysychají, což může ohrozit budoucnost samotných obcí. Kraj může dotacemi podpořit čističky odpadních vod nebo rezervoáry na dešťovou vodu, aby se zbytečně nemrhalo pitnou vodou.
Jak chcete podporovat zemědělce, když pro mnoho lidí je při nákupech rozhodující cena? Produkty českých farmářů bývají na pultech dražší než dovezené ze zahraničí. Co s tím?
To je velmi smutné. Podpora zemědělství je otázka celostátní politiky. My chceme hledat možnosti, jak prosadit místní potravinu přes farmářské trhy, nebo dohodu s velkými řetězci, aby za solidních podmínek pustili českou produkci do svých prodejen. Je to i o životní úrovni lidí, aby si raději kupovali potraviny od známého farmáře než odněkud z ciziny. I ve školství by se měly děti učit o sounáležitosti s krajinou, ve které žijí, a jejími producenty.
Můžete být konkrétní?
Zákon o veřejných zakázkách vytěsňuje blízké firmy, které jsou obvykle malé, a tím pádem dražší. To není dobře postavené. Máme zkušenosti ze školství v kraji. Řada škol nebo jiných objednavatelů by raději zaplatila zedníka z vedlejší ulice, firmu, kterou zná a zná její konkrétní reference, než aby vysoutěžila neověřenou společnost z druhého konce republiky kvůli nejnižší ceně. To mě trápí.
Jak se díváte na to, že klesají počty učňů, protože rodiče si myslí, že s diplomem z vysoké školy mladí snáz získají lépe placenou práci?
V Plzeňském kraji tak dramatické chvíle nezažíváme. Na přijatelné úrovni držíme počty míst v gymnáziích, která mají připravit nejnadanější žáky na vysoké školy, aby pak pracovali ve vědeckovýzkumných týmech. Na univerzity ale míří i studenti z průmyslových škol, kteří dříve šli po maturitě do praxe. O to víc musíme v kraji pečovat o učňovské školství, zejména v technických oborech. Mladí s výučními listy dnes nastupují na místa dříve obsazovaná průmyslováky. Proto musíme mít kvalitní nadstavbové studium pro učně a motivovat je, aby si dodělali maturitu.
Je složité vysvětlit rodičům budoucnost děti s výučním listem?
Firmy mohou ukázat žákům, že když půjdou studovat konkrétní obor, budou u nich mít jisté uplatnění. Je ale potřeba kvalitní kariérové poradenství, to bylo zanedbávané. Často bývá složité přesvědčit rodiče i prarodiče, kam by se měla profesní cesta žáků dál ubírat. Někdy ale stačí hodinové sezení s rodiči a ti své plány přehodnotí. Řada rodičů zná obor, ve kterém dělá, má představu, zda se v něm může uplatnit i potomek. Ale měli by zohledňovat, k čemu dítě inklinuje.
V kraji je hodně montoven, ve kterých dělají hlavně cizinci. Existuje vize, jak tohle změnit?
Určitě. Naše školy mají smlouvy s podniky podle oborů. Děti k nim chodí na praxi, také diskutují nad možnostmi rozšiřování vzdělání. My firmám říkáme: vychováme vám kvalifikované žáky se sofistikovanými dovednostmi, ale nechceme, aby končili v montovnách u jednoduché manuální činnosti. I montovny přejdou na robotiku, když nebudou lidé. A my vychováme učně, kteří zajistí servis robotů.
Hodně studentů a učňů kvůli pandemii koronaviru přes čtvrt roku nechodilo do škol, učilo se z domova. Jak se na distanční výuku díváte?
Nechci tvrdit, že by po březnovém zavření škol ministerstvo nepomáhalo, ale někdy udělalo více zmatku, než bylo potřeba. Sami jsme si vytvořili systém spolupráce se školami, základem je pružné předávání informací. Ty potřebují školy co nejrychleji. Nezbytné je zlidštění atmosféry, aby ve školách věděli, že když u nich odhalí covid-19, zřizovatel poskytne servis od rychlé distribuce pomůcek a desinfekce až po organizační opatření. Velmi si cením, že dvě naše školy na jaře zorganizovaly šití roušek, vytvořily jich 20 tisíc. Měly šicí stroje, nasadily své lidi i žáky, kteří tam chodili dobrovolně, a šily. Přitom ani v jedné ze škol nevzdělávají budoucí krejčové, o ten obor není zájem, neotevírali jsme ho.
Ivana Bartošová
|
A samotná výuka na dálku?
Nechtěli jsme, aby byla chaotická. Bylo jedno úložiště, děti měly přehled o kolech, probírané látce. S řediteli probíhaly online porady. Učitelé soukromého Gymnázia Františka Křižíka každý den dopoledne streamovali výuku. Oživením bylo zapojení Techmanie nebo Divadla dětí Alfa. Byl to důkaz, že i v nelehké době lze zajistit pestré a kvalitní vzdělávání. Oslovili jsme 20 tisíc středoškoláků a více než polovina odpověděla na otázky k výuce na dálku většinou pozitivně. Řešíme, co by šlo ještě zlepšit.
Jste tedy připravení, kdyby se školy zase zavřely?
Určitě máme na čem stavět. Každý kantor se v tomhle posunul. I ten, který odmítal digitalizaci. Je to dobrý základ i pro vyšší kvalitu vzdělávání.
Opusťme školství. V červnu se v kraji změnil hlavní autobusový dopravce, od července i tarif. Ani jedno se neobešlo bez problémů. Proč?
Mrzí nás dopad na občany. Kraj jsme rozdělili na dvě části a byli jsme nemile překvapeni, že obě soutěže vyhrál stejný dopravce. To přineslo ale nevýhody i dopravci, který neměl v začátku dostatek kvalifikovaných řidičů, ti neznali trasy. Je to ale věc Arrivy, její podnikatelské riziko. Už jsme jako kraj přistoupili k sankcím vůči dopravci.
Skutečně je to jen problém dopravce?
Je otázkou, zda společnost POVED (organizátor veřejné dopravy v Plzeňském kraji - pozn. red.) správně nastavila jízdní řády. Pak jsou tu nešťastné odbavovací strojky v autobusech, které nefungovaly, jak měly. A v neposlední řadě máme velice složitý krajský tarif. Myslím si, že se má jezdit z bodu A do bodu B za jednu cenu, kdo má slevu, ať jede třeba za půlku. To je pohled laika. Mrzí mě, že se někteří lidé nedostali, kam potřebovali, protože nepřijel autobus. Stížností bylo hodně. Ač musíme šetřit, nesouhlasila jsem se škrtáním spojů od 1. září. Myslím, že se mělo vše sledovat delší dobu a až pak upravovat. Doprava je elementární služba občanům.
Jaká je situace nemocnic zřizovaných krajem?
Ročně jim doplácíme přes 200 milionů korun. To je hodně. Snažili jsme se o jejich fúzi. Mrzí mne, že to nedopadlo. Hlavní výhodu jejich sloučení do jedné společnosti vidíme v lepší pozici silnějšího subjektu při vyjednávání s pojišťovnami. Při centrálních nákupech se dá dostat na nižší ceny. Řízení samotných nemocnic by přitom zůstala v kompetenci jejich vedení.
Řešíte i Sušickou nemocnici, ve které se už několikrát změnil provozovatel?
To je nešťastná záležitost. V minulosti jsme dávali nabídku na její převzetí, ale město upřednostnilo soukromý subjekt. Nevyšlo jim to. Z finančních důvodů bychom nyní nemocnici převzít nemohli. Jsme v krizi, musíme jinak hospodařit s finančními prostředky. V budoucnu si ji dokáži představit jako odloučené pracoviště klatovské nemocnice. Sušická nemocnice se musí udržet. Kromě trvale bydlících v této oblasti v ní končí velká část zraněných turistů ze Šumavy.
Jste radní pro školství a cestovní ruch. Už víte, kde budete škrtat?
Bohužel budeme muset krátit část investic do sportu, do kterého teklo v poslední době hodně peněz. Nedokážu si představit škrtat ve školství. Žáci potřebují pomůcky, něco stojí samotné stroje a zařízení, ale také jejich provoz.
